Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

39.kapitola

Richard nic neřekl, ale pečlivě o jejích slovech uvažoval. Celé ty roky si vyčítal, že ji nedokázal před Maryinou výchovou ochránit. Snažil se pro ni být milujícím otcem, ale pravda byla taková, že o něj Teresa nikdy nestála. Možná to bylo tím, že nebyl její biologický rodič, možná tím, že byl po jejím boku celé její dětství. Možná, že kdyby ji zanedbával stejně jako Mary, taky by toužila po jeho názoru a uznání. Jenže, když ji slyšel mluvit o Peterovi, došlo mu, že se nejspíše celé ty roky pletl. Jako rodič chtěl udělat vše pro to, aby své dítě ochránil před krutým světem, ale jak tam tak stáli a v tichosti pozorovali Maryin hrob, uvědomil si, že on nebyl tím, kdo ji mohl zachránit. Věděl, že Teresa už dávno předčila svou matku a stala se osobou mnohem horší, než kdy Mary mohla být, ale i přes to se od ní v jedné věci lišila. Mary nevyjadřovala city. Žádné. Nikdy. K nikomu. Když mluvila o Peterovi, o svém vlastním synovi, mluvila o něm jako o každém jiném pokusném vzorku. Když o Peterovi mluvila Teresa, měl pocit, že na malý moment zase zahlédl tu starou Teresu. Svou dceru. Peter pro ni byl posledním pojítkem k normálnímu životu. Byl její poslední žijící příbuzný. Byl to její malý bratr. Byl její poslední šancí na záchranu.

Nevědomky si sáhl do kapsy svého tvídového saka. Nebyl si jistý, jestli už nebylo pozdě, ale byla to jeho konečná možnost. „Nechtěl jsem ti to ukazovat, ale nejspíš to potřebuješ vidět. Možná si pak uvědomíš, co to doopravdy znamená mít malého brášku,“ řekl tiše a roztřesenou rukou jí podal starou fotografii, kterou nedávno našel založenou v zapomenutých výzkumech.

Hnědovláska se zamračila, ale fotku si od něj vzala. Její zamračení se výrazně prohloubilo, když pochopila, na co se to dívá. Na dece na trávě ležely dvě děti. Dívka v předškolním věku a sotva pár měsíců staré mimino. Chlapec svou baculatou ručkou držel dívku za prst. Obě děti se tvářily šťastně. Nemusela být génius, aby poznala, kdo ty děti byly. Ona a Peter.

„Ona ho sem přivedla?“ zeptala se hlasem plným vzteku. Ta drzost! Jak ji vůbec něco takového mohlo napadnout? „Nech mě hádat, potřebovala pracovat na výzkumu a ty jako její zaslepený následovník ses nabídl, že jí pohlídáš dítě,“ uchechtla se jedovatě.

„Nikdy jsem tě neviděl šťastnější, než v ten den,“ sdělil jí pevným hlasem. Věděl, že dost riskuje, ale stále naivně věřil, že by mu neublížila. Ne po všech těch společných letech.

„Bavilo tě hodně starat se o děti, které nebyly tvoje?“ odsekla.

Richard věděl, že zasáhl její citlivé místo, a ona teď chtěla zasáhnout to jeho. Na tom mu ale nezáleželo. Záleželo mu jen na tom, že se dostal za tu její chladnokrevnou masku. Našel prasklinu. Stále byla šance. Ještě ji mohli zachránit.

„Tohle byl tvůj nejtrapnější pokus,“ pokračovala, když mlčel. „Večer vyrážíme a ty pojedeš se mnou. Chci, abys byl u toho. Nechám jim ještě jeden den. Nechám jim zítřek a jejich svatbu. Nechám je, aby byli na malý moment šťastní a pak je rozdrtím. Zničím je jako šváby,“ pověděla mu, načež zmačkala fotku a odhodila ji na náhrobní kámen své matky. Následně se otočila na odchod.

Richard nechápal, jak mohl být tak slepý. Možná to začalo pomstou. Teresa sama si to nejspíš snažila namluvit. Jenže teď už viděl, že šlo celou tu dobu o něco jiného. „Pověz mi ještě jednu věc,“ promluvil a pohlédl na ni, jestli se zastaví, což udělala, ale zůstala k němu otočená zády. „Chceš je zničit, abys pomstila tu malou holku a její naivní sny? Abys pomstila mámu? Nebo je chceš zničit, abys mohla mít Petera jen pro sebe?“

•••

„Výjimečně jsi měl pravdu. Je to tu nádherné,“ usmála se Michelle, když dokončili prohlídku farmy. Když dorazili, čekal tu už na ně Rhodey, který přijel pár minut před nimi. Dospěláci si šli dát kávu, zatímco Peter trval na tom, že to tu MJ ukáže, než dorazí jeho rodiče a Tommy.

„Já vím,“ přitakal Peter, který byl tak moc šťastný, že ani nereagoval na její poznámku, že měl výjimečně pravdu. „Už jsem ti říkal, že jsem tohle místo našel já?“

„Asi jen tak pětkrát,“ ušklíbla se hnědovláska.

„Já vám nevím, viděl jsem už i hezčí místa,“ promluvil vedle nich náhle mužský hlas. Michelle leknutím nadskočila, ale s Peterem to ani nehlo. Byl z blížící se svatby rodičů tak šťastný, že zapomněl na to, že je tu Loki a chtěl ho obejmout, což mu nevyšlo. „Já tu vlastně nejsem,“ ušklíbl se tmavovlasý bůh, když skrz něj Peter prošel. „A už mě nikdy neobjímej.“

„To není fér. Proč tě máma může obejmout a já ne?“ zaprotestoval Peter a na milisekundu mu z tváře zmizel úsměv. Ale opravdu jen na milisekundu. „Odpoledne tu musíš být doopravdy. Máme zkoušku a my musíme mámu odvést k oltáři,“ připomněl mu.

Musíme odvést mámu k oltáři. Loki ho chtěl opravit a říct mu, že je to jen jeho máma a ne jejich máma, ale rozmyslel si to. Velmi rychle mu totiž došlo, že byl pravděpodobně jediný, kdo za tím hledal něco víc.

„Hele a jste vidět na fotkách, že jo?“ zeptala se Michelle a vysloužila si tak dva nechápavé pohledy. „Když jste ten bůh… upíři třeba na fotografiích vidět nejsou, to je známý fakt,“ vysvětlila.

„MJ, upíři přece neexistujou,“ zasmál se Peter a hned na to se zaraženě podíval na Lokiho. „Nebo existujou?!“

Loki se ušklíbl. „Pokud vím, tak ano, jsme vidět na fotografiích,“ odpověděl hnědovlásce, ale otázku o existenci upírů nechal nezodpovězenou. „Vyřiď své matce, že tu odpoledne budu,“ řekl s vážnou tváří Peterovi a zmizel.

„Petere! Michelle! Už dorazili, pojďte pomoct s věcmi,“ křikl na ně Rhodey, který stál nedaleko od nich.

„Klidně to všechno odnosím z auta sám!“ vyjekl na něj radostně Peter, čemuž se musel starší muž zasmát. „Závody?“ zeptal se Michelle.

„Na to zapomeň. Ale jen utíkej, dojdu tě,“ pobídla jej. Už dlouho neviděla Petera takhle šťastného a bezstarostného. Doufala, že nějakou chvilku takový zůstane.

„Kolik že mu je? Patnáct, nebo pět?“ ušklíbl se Rhodey, když k němu Michelle došla.

„Věřte mi, tuhle otázku si kladu prakticky neustále,“ odvětila uvolněně. Najednou vůbec nechápala, čeho se tolik bála. Bylo to zvláštní, ale měla pocit, že sem patří. A nakonec proč by ne? Peterova rodina byla složená z velmi rozmanitých lidí. Zapadla mezi ně perfektně. 

•••

Těšíte se na svatbu?😎