Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

53.kapitola

 „Pokud mi chceš dát přednášku, nestojím o ni,“ zamumlal Peter a nepřítomně hleděl do stropu.

„Možná bys nějakou měl dostat, ale kvůli tomu jsem nepřišla,“ promluvila něžně Pepper a Peter se po jejích slovech prudce posadil.

„Mami!“ vydechl překvapeně a úlevně zároveň. „Myslel jsem, že jsi táta,“ vysvětlil. Byl rád, že to byla ona. Od snídaně ji neviděl a začínal se cítit malinko provinile. Tolik se soustředil na to, aby ubránil svou sestru, že zapomněl na to, jak to může ovlivnit Pepper.

„Ten se šel před obědem projít,“ řekla mu a posadila se vedle něj. „Už jen společný oběd a pak vyrazíme zpátky do New Yorku. Nevěřím, že to máme za sebou.“

„Byla to krásná svatba, mami,“ poznamenal s menším úsměvem. „Ale hádám, že o tom mluvit nechceš…“

„Kéž bychom mohli mluvit jen o tom,“ povzdechla si smutně. Bylo toho tolik, že ani nevěděla, kde začít.

„Věř mi, že pro mě je to taky šok, ale to nic nemění na tom, že je to moje sestra. Ať se nám to líbí nebo ne, je to moje rodina. Nechci, aby zemřela. Nebylo už té smrti dost?“

Pepper nic neříkala. Věděla, že je to citlivé téma a nemohla si dovolit reagovat stejně jako Tony. Nechtěla se s ním hádat. Chtěla mu porozumět. Teď potřebovali držet při sobě víc, než kdy jindy. Musela se přenést přes ten fakt, že Mary měla dvě děti, které nechtěla a nevážila si jich. Byla dospělá. Už toho zažila hodně, věděla, že život nebyl fér. Musela si cenit toho, že i tak byla Peterovou matkou a jako matka se musela prvně soustředit na pocity svého syna a ne na ty své.

„Vážně by byla schopná… tě zbavit života?“ zeptala se skoro neslyšně. Byla to pro ni jedna z nejtěžších věcí, kterou kdy musela vyslovit. Na něco takového nechtěla ani pomyslet!

„Upřímně? Já nevím, mami,“ hlesl a začal si hrát s lemem trička. „Chci věřit, že ne, ale zprvu by to nejspíš udělala a ani by u toho nemrkla. Jenže pak se tam objevil Richard, ten se o ni staral místo Mary, tedy aspoň myslím… Připomněl jí něco z jejího dětství a mně došlo, že je nejspíš dost rozpolcená. Tohle mi dal Richard,“ vyprávěl a podal jí fotku. „Myslím, že bojuje sama se sebou. Myslím, že jí na mně přece jen záleží.“

Pepper šokovaně hleděla na fotografii, kterou jí Peter dal, a zoufale moc se snažila nemyslet na to, jaké by to bylo, kdyby spolu ti dva vyrůstali. „Co budeme dělat?“ zajímala se. Rozhodla se věřit Peterovu úsudku. A i kdyby mu nevěřila, nemohli ji přece jen tak zabít. To by nebyli o nic lepší než ona, než Mary.

Peter jí věnoval překvapený pohled. „Co tím myslíš?“ vyhrkl zaskočeně. „Proč se mě na to ptáš? Nikdy se přece do těchto věcí aktivně nezapojuješ.“

„Možná nastal čas na to, abych začala,“ řekla ledabyle a pokrčila rameny. „Ptám se tebe, protože jsi jediný, kdo se s ní setkal. Ptám se tě, protože je to tvoje sestra, ne moje nebo Tonyho. Já ti věřím, Petere. Vím, že máš tendenci v každém vidět něco dobrého jako já, ale věřím, že kdybys byl v ohrožení, udělal bys něco, aby ses zachránil. Slíbíš mi to? Že ať se stane cokoliv, budeš myslet hlavně na sebe? Protože já ti můžu pomoct, ale jen tehdy, pokud vím, že se budeš rozhodovat moudře. Nemůžu o tebe přijít, Pete. Jsi můj syn a já tě moc miluju, ano? Tohle pro mě vážně není lehké, ale snažím se,“ pověděla mu. Místy se jí třásl hlas a Peter věděl, že ji to stojí dost síly.

„Taky tě miluju, mami,“ špitl, protože věděl, že to potřebovala slyšet. „Chtěl bych ti to slíbit, ale víš, že nemůžu. Ale udělám vše pro to, abych se ti vrátil.“

Pepper si povzdechla. „Nic lepšího asi čekat nemůžu, že?“

„Pojedete na líbánky?“ vyzvídal. Tušil, že odpověď zná a nebyl z toho nadšený. Nechtěl být důvodem jejich zrušené dovolené.

„Já nevím. Tonymu se tě tady nechce nechávat samotného, ale Nat trvá na tom, abychom jeli. To víš, že dost váhám. Opustit tě za takovéto situace se mi nelíbí, ale možná má Natasha pravdu. Co si o tom myslíš ty? Chtěl bys, abychom zůstali s tebou doma?“ zeptala se ustaraně. Část jí si přála, aby řekl ano, jenže znala Petera dost dobře na to, aby věděla, že řekne ne.

„Měli byste jet… Jsou to přece vaše líbanky! A navíc Maledivy, skoro vám to závidím, ale nepotřebuji být u všeho,“ zašklebil se. „Bude se mnou Nat a Bruce, budu v bezpečí. Nejspíš mě bude hlídat i Bucky, ale tím si nejsem úplně jistej.“

Pepper se musela zasmát. Dnes jí do smíchu vůbec nebylo, ale momentálně se tomu neubránila. „Tony byl tak vytrvalý. Už jsem věřila tomu, že se to vážně nedozvím dřív, než přistaneme v naší destinaci, ale on udělal tu chybu a řekl to tobě,“ zasmála se.

Peter zbledl, když mu došlo, co udělal. „Prosím, neříkej to tátovi,“ zamumlal prosebně.

„Neboj, máme důležitější věci k řešení. Slibuju, že až dorazíme na Maledivy, budu se tvářit překvapeně, jako bych neměla nejmenší tušení, kde to jsme,“ slíbila a natáhla k němu ruku, aby mu mohla pocuchat ty jeho kudrlinky, jako to dělávala, když byl malý.

„Takže pojedete?“ zadoufal, ale odpovědi se mu nedostalo.

Někdo zaťukal na dveře. „Dále,“ ozvala se jako první Pepper a vstala. „Nechám vás tu o samotě, stejně se mnou ještě chtěla mluvit Nat. Nezapomeňte, že oběd je za hodinu,“ řekla s úsměvem, když do pokoje vešla její oblíbená hnědovláska.

„Děkuji, že jsi předtím přivedla Lokiho,“ zašeptala ještě, když procházela kolem Michelle.

„To nestojí za řeč,“ prohodila také šeptem a věnovala jí menší úsměv.

„Doufám, že jsi poslední, s kým dneska povedu tenhle rozhovor,“ zaúpěl Peter, když se za Pepper zavřely dveře a Michelle se posadila k němu na postel.

„Nemusíme o tom mluvit, pokud nechceš. Jen jsem dost zmatená,“ přiznala a zandala si pramen vlasů za ucho. „Ráno jsem šla fotit východ slunce a když jsem se vrátila, našla jsem venku tvoji mámu, jak panikaří. To mě docela vyvedlo z míry, abych pravdu řekla. A pak tým něco řešil v jídelně a všichni se tvářili tak vážně,“ mumlala a skoro se mezi větami ani nenadechovala.

Peter ji chytil za ruku, aby ji uklidnil. „Měla bys vědět, co se děje. Doufám jen, že nejsi v nebezpečí,“ hlesl a začal jí vyprávět o tom, co se včera stalo.