Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

23.kapitola

Řiď se tím, co ti říká srdce… Byla to dobrá rada. Peter věděl, že to bylo něco, co by mu řekla i Pepper, ale i tak mu to příliš nepomohlo. Byl synem svého otce, měl neustálou potřebu někoho zachraňovat. Potřeboval ochránit lidi, které miloval. Což znamenalo, že chtěl zjistit, co se děje u Michelle doma, jenže zároveň chtěl, aby mu to řekla sama od sebe. Jejich vztah sice zatím trval jen několik měsíců, ale za tu krátkou dobu toho už hodně zažili. Myslel si, že si věřili. A i když ji několikrát ujišťoval, že mu může říct všechno a že tu pro ni vždycky bude, jen se na něj slabě usmála a řekla mu, že to ví. A tak Peter dál zůstával trpělivý. Ale každý pohár trpělivosti jednou přeteče, a u něj se tak stalo dnes po škole, když stáli u skříněk a oblékali se.

„Co kdybychom si dnes udělali filmový večer u tebe doma?“ navrhl a výjimečně se tím ani nesnažil něco zjistit, jen ho už štvalo být neustále doma. Rodiče ho ven často nepouštěli a jemu by se vážně hodila změna prostředí.

„To asi nepůjde. Táta si pozval kolegy z práce,“ zalhala automaticky.

A Peter to samozřejmě hned poznal, protože její srdce podivně poskočilo, jako už tolikrát, co mu zalhala. Peter ani neměl čas přemýšlet o tom, jak je husté, že dokáže podle tlukotu srdce poznat, když někdo lže, protože to jediné, o čem poslední dobou přemýšlel, byla jeho hnědovláska.

„Jak dlouho myslíš, že mi můžeš lhát? Myslíš si, že jsem si ničeho nevšiml? Nebo očekáváš, že náš vztah nevydrží tak dlouho, abys mi o tom musela říct?“ vyhrkl naštvaně a až pak si uvědomil svá slova. Jenže teď už bylo pozdě. Bylo to venku a nešlo to vzít zpátky. Sakra, on musel být vážně celý po tátovi. Impulzivní idiot.

Michelle na něj zaraženě hleděla a snažila se zpracovat jeho slova. „Petere, co to má znamenat?“ zeptala se tiše. Nikdy ho takového neviděla.

„Ty se ptáš mě?! Natasha říkala, že se jí něco nezdá, ale já to nechal být. A pak jsem zjistil, že můj vylepšený sluch dokáže podle tlukotu srdce rozeznat, když někdo lže. Hádej, u koho jsem svou novou dovednost odhalil,“ vysvětlil jí a snažil se neznít příliš hrubě, ale moc se mu to nedařilo. Věděl, že dělá chybu. Měl by se omluvit a jít se domů uklidnit. Jenže to nešlo. Tělem mu proudil adrenalin. Chtěl své odpovědi.

„Používáš na mě své schopnosti?“ Její hlas zněl pevně a tvář byla zcela bez emocí. Peter si byl jistý, že kdyby tu byla Natasha, udělalo by to na ni dojem.

„Neudělal jsem to záměrně! Prostě se to stalo, zas tolik to ještě neovládám,“ zašeptal, ale stále byl v jeho hlase slyšet vztek. „Nic to nemění na to, že mi lžeš.“

Michellina kamenná maska povolila. Neměla na to co říct. Tedy, samozřejmě, že měla. Ale nechtělo se jí. Věděla, že Peterova rodina nebyla perfektní, ale v jejích očích tak trochu byla. Protože ať se dělo cokoliv, stáli při sobě. Nikdy neztráceli víru a naději. Ráda u nich trávila čas, protože se tam cítila milovaná. Cítila se jako součást jejich rodiny, a to s Peterem chodila teprve několik měsíců. Jak by mu mohla říct pravdu o svých rodičích? Vždyť ona už je dlouhou dobu ani za rodinu nepovažovala. Jim nezáleželo na ní a jí nezáleželo na nich… tak proč na tom tolik záleželo Peterovi?

„Zapomeň na to,“ zamumlal, když nic neřekla, a otočil se na odchod.

A Michelle zpanikařila. Odcházel od ní. To se nemohlo dít. Nemohl ji opustit jako všichni ostatní. On ne. „Petere, počkej!“ vykřikla a rychle si oblékla bundu, než se za ním rozběhla. Pár studentů se za ní zvědavě otáčelo. „Tak počkej přece,“ řekla znovu, tentokrát normálním hlasem, protože věděla, že on ji uslyší a nepřipoutá k nim zbytečně více pozornosti.

Peter se nezastavil. Brzo vyšel ze školy a okamžitě ho zasáhl lednový mráz. Jak on už se nemohl dočkat léta. Ani zima ho ale nezastavila a dál pokračoval ve své cestě. Nechtěl s MJ mluvit. Respektive ona evidentně nechtěla mluvit s ním. A on už řekl spoustu věcí, kterých bude později litovat, nemusel si na seznam připsat další.

„Zastav se, prosím.“ Uslyšel ji z bližší vzdálenosti, než se mu zamlouvalo, a proto zrychlil. On s ní zkrátka nemohl mluvit. Naštěstí na parkovišti zahlédl bílé audi, a tak ani na vteřinu nezaváhal a rozběhl se. Jenže jak se blížil, poznal, že něco bylo špatně. Na místě spolujezdce seděla Nat a vzadu Laura s Tommym.

„Tvůj odvoz je za námi,“ ušklíbla se Natasha, když doběhl k autu a ona malinko stáhla okénko, aby se jim dovnitř nedostala velká zima.

„Dneska jsem přijela pro Michelle,“ vysvětlila z místa řídiče Pepper, i když jemu to příliš velké vysvětlení nepřineslo.

Zrovna se chystal zeptat, co se děje, ale někdo mu položil ruku na rameno. Vylekaně se otočil, připraven zaútočit.

Tony na něj pobaveně zvedl obočí. „Zkouška obleku, netopýre. Pokud možno bez odmlouvání a remcání,“ oznámil mu, a až teď si Peter všiml druhého auta, ve kterém seděl Rhodey a Bruce.

„No to je fakt skvělej den,“ zamumlal si pod nos a velmi neochotně se posadil do auta vedle Bruce. Zahlédl MJ, jak se blíží, a tak radši odvrátil hlavu od okénka.

„Měls pravdu, on to fakt nesnáší,“ zasmál se Rhodey, když se Tony posadil na místo řidiče.

„Evidentně po mně nemohl zdědit všechno,“ ušklíbl se Tony s letmým pohledem na svého syna. Něco mu úplně nesedělo.

„Můžeme už jet? Chci to mít za sebou,“ částečně zalhal. Královsky to pohnojil. Na druhou stranu si ale myslel, že by si zasloužil znát pravdu. Pokud se něco naučil od rodičů a Natashy s Brucem, bylo to, že pokud má vztah fungovat, musí spolu mluvit. Možná jí o tom měl říct, když přišel na to, co se děje, ale chtěl jí dát čas a šanci k tomu, aby mu o tom řekla sama. Nejspíš to byla chyba, protože se to v něm jenom zbytečně hromadilo, a tak měl očekávat, že jednou vybouchne. Vinu na tom měli oba.