Lokiho trik zřejmě zafungoval, protože na jeho noční výlet nikdo nepřišel. Možná by ho mohl přesvědčit, aby jeho dvojníka vyčaroval častěji, ale nechtěl pokoušet své štěstí. Nakonec by se na to určitě stejně přišlo a pak by z toho měl ještě větší malér. Celý víkend zůstal doma a snažil se odpočívat, aby udělal radost rodičům, přičemž začal zkoumat Maryinu minulost. Táta měl pořád uloženou její složku z doby, kdy se k nim pokoušela vetřít, aby ho mohla zneužít pro svůj výzkum, ale moc informací se nedozvěděl. Z toho, co se Tonymu a Natashe podařilo zjistit, to vypadalo, jako by Mary ani neexistovala, než nastoupila do Stark Industries. Vrhl se proto na zameškané učení, protože si naivně myslel, že už jej rodiče v pondělí pustí do školy, ale to se pletl. A když nemohl do školy, zalezl si po snídani alespoň do dílny.
„Začneš teď pracovat pro tátu?“ vyzvídal Peter, zatímco se točil na židli. Trochu mu to připomínalo dětství.
„To nevím,“ povzdechl si Bruce a nervózně se poškrábal na krku.
Peter na to nic neřekl. Věděl, že si Bruce dával za vinu ten jeho únos a nezáleželo na tom, kolikrát mu už řekl, že za to vůbec nemůže. Skoro jak kdyby byli s Tonym pokrevní bratři. Oba se vinili z něčeho, za co nemohli.
„Jak ti vůbec je?“ zeptal se starostlivě. Částečně, aby se ujistil, že je Peter v pořádku, a částečně proto, aby vyplnil ticho. Osobně měl ticho rád, ale ne v přítomnosti mladého Starka. Ten nikdy nevydržel dlouho mlčet, takže bylo vždy podezřelé, když nemluvil.
„Fajn, opravdu. Kdyby to bylo na mně, šel bych už do školy. Měl by sis s mámou promluvit a přesvědčit ji, že už jsem zcela fit,“ odpověděl malinko otráveně Peter. Bruce se nad tím musel zasmát.
„Udělám, co bude v mých silách,“ slíbil mu, i když oba moc dobře věděli, že Pepper názor jen tak nezmění.
„Co Natasha?“ vyhrkl zčistajasna Peter, který už to déle nemohl vydržet. „Myslím tím, jestli jste v pohodě,“ dodal ještě. Vypadalo to, že se usmířili, ale chtěl mít jistotu. Oni dva k sobě prostě patřili, to Peter věděl už dávno před tím, než Bruce zmizel.
„Snažíme se…“ bylo vše, co mu na to řekl.
„Měli byste se vzít,“ poznamenal, jako by nešlo o žádnou vážnou věc.
Bruce na něj vyvalil oči. Jeho poznámka jej zaskočila, ale brzy se mu na tváři usadil úsměv. „Myslím, že nejdřív zkusíme společné bydlení. Navíc, teď by ses měl zaobírat jen jednou svatbou, a to tou tvých rodičů,“ zasmál se. Bylo fajn vidět zase bezstarostného Petera.
„No právě! Když se naši konečně berou, nastal čas, abych se zaměřil na vás,“ ušklíbl se, ale Bruce nad tím jen pobaveně zakroutil hlavou. „Opravdu se budete stěhovat?“
„Do detailu jsme to ještě neprobrali, ale chtěli bychom,“ řekl jemně, neboť si všiml, že jeho dobrá nálada zmizela.
„Mám za vás radost, ale budete mi chybět,“ zašeptal se smutným úsměvem na tváři. „Ale co, není to tak, že byste se stěhovali teď hned. Ještě tu s námi chvíli pobudete, že?“
Bruce zaváhal. S Natashou si žádné pevné datum nestanovili, ale měli jistou představu a Bruce věděl, že s touhle představou Peter souhlasit nebude. „Vlastně bychom v novém bytě chtěli slavit Vánoce.“
„Cože?“ vyjekl překvapeně. „Ale vždyť Vánoce jsou v podstatě za měsíc!“
„Tady jste,“ ozval se místností další hlas. „Přerušila jsem něco?“ zeptala se podezíravě Natasha, když k nim došla blíže a prohlédla si jejich výrazy.
„Ale nic,“ zamumlal Peter.
Natasha mu věnovala zkoumavý pohled, než se podívala na Bruce. „Musíme jít. Poslední možnost z toho vycouvat,“ oznámila mu a doufala, že přesně to udělá. Tolik doufala v to, aby z toho Bruce vycouval, ale moc dobře věděla, že to neudělá.
„Vím, že se ti to nelíbí, ale jednou to přijít muselo. A Tony přece říkal, že mu tenhle nový Ross připadal v pohodě -“
„Ale taky říkal, že bychom měli dávat pozor,“ namítla.
„Nat,“ šeptl a věnoval jí pohled, který mluvil za vše.
„Fajn, ale jestli něco zkusí, budu ho muset zabít,“ povzdechla si.
„Přesně tak, jen mu ukaž, ke komu Bruce patří,“ vložil se do konverzace Peter, a i když Natashe do smíchu dvakrát nebylo, nad tímhle se zasmát musela.
•••
Natasha se necítila příliš příjemně. Bylo to sotva pár dní, co odtud Bruce dostala, a teď ho vedla zpátky. Snažila se věřit Tonyho názoru na Everetta, ale bylo to velmi těžké. Stačilo, aby Everett řekl jedno špatné slovo, a pošle ho hluboko pod zem.
„Velmi mě těší, že jste se všichni mohli dostavit,“ řekl místo pozdravu příchozí muž a se všemi si podal ruce. „Zvláště pak vy, doktore Bannere,“ dodal s přívětivým úsměvem, když si s ním třásl rukou, a Natashe se napnul každý sval v těle.
„Rád vás poznávám,“ zamumlal. Z jejich čtveřice byl jediný, kdo s ním ještě neměl tu čest, tudíž tohle bylo jejich první setkání. A musel poznamenat, že na něj Ross působil velmi příjemně.
„Nebudu vás zdržovat dlouho, mám spoustu práce. Přejdeme rovnou k věci… Sokovijská smlouva je stále platná, proto budu potřebovat, abyste ji podepsal, doktore Bannere. Vím, že není ideální, ale zatím se toho budeme muset držet. Očekávám ale, že se mi ji v budoucnu podaří zrušit,“ oznámil jim.
„Říkal jste, že nejde zrušit,“ namítl Tony, kterému se to celé zdálo býti až moc perfektní.
„Řekl jsem, že nejde zničit mávnutím kouzelné hůlky, a to je rozdíl, pane Starku. Musím se teď zaměřit na vyšetření Rossovy vraždy, ale hned jak najdeme vraha, se začnu snažit o to, aby Sokovijská smlouva pozbyla platnosti,“ vysvětlil své budoucí záměry.
„Proč byste to dělal?“ zeptal se Rhodey a předběhl tak Natashu, která se chystala zeptat na to samé.
„Nikomu z nás se tohle řešení nezamlouvalo, ale já do toho tenkrát neměl co mluvit a vy jste neměli příliš na výběr. Svět vás potřebuje, ale ne pod dohledem. Smlouva vás omezuje a tím ohrožuje obyčejné lidi. A když už jsme u toho, hodlám udělit milost vašim starým přátelům. Pokud s nimi jste v kontaktu, vyřiďte jim to.“
„Nerada vám to kazím, ale on to nepodepíše,“ poukázala na fakt Natasha. Ta nějak nevěděla, co si o Everettovi myslet. Všechno, co jim tu říkal, znělo opravdu krásně, ale nikdo z nich nebyl naivní. Kdo jim zaručí, že to myslí doopravdy a nejedná se jen o prázdná slova?
„Má pravdu,“ povzdechl si Tony. „Poslyšte, zní to fakt skvěle, ale proč si myslíte, že to teď podepíše?“
Everett si je všechny zkoumavě prohlédl, než se zhluboka nadechl a posadil se na židli. „Samozřejmě, že jsem o tom uvažoval, ale možná bych ho dokázal přesvědčit, kdybych si s ním mohl promluvit.“
„Tak to hodně štěstí,“ ušklíbla se Natasha.
„Uvidíme, co se dá dělat,“ slíbil mu Rhodey.
„Hádám, že nic lepšího očekávat nemohu. No nic, jak jsem řekl, nebudu vás dlouho zdržovat. Až to doktor Banner podepíše, můžete jít. Momentálně od vás nic neočekávám, ale zůstaneme v kontaktu, ano?“ oznámil jim a počkal na souhlasné přikývnutí. „Co se týče vás, doktore, budu se s vámi muset ještě sejít kvůli výpovědi. Jste tu veden jako zaměstnanec a dělo se tu pár zvláštních věcí.“
„Pomohu, jak jen budu moci,“ ujistil jej Bruce a snažil se u toho neznít moc nervózně. Tony, Natasha a Rhodey se snažili předstírat, že je tento Rossův požadavek na Bruce nerozhodil.
•••
Už jste viděli Black Widow? Jak se vám líbila?🥰
ČTEŠ
Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³
أدب الهواة3.díl ❝Peklo nemá konec, jen rozdílné barvy a chutě.❞ Dalo by se říct, že každý z nich si prošel svým osobním peklem. Každý člen jejich rodiny to zažil. Jenže nakonec se utrpení vytratilo a bylo nahrazeno láskou. Jen díky tomu, že drželi při sobě a...
