Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

2.kapitola

Pepper byla strachy bez sebe. Zůstali tu s Lokim a s Michelle sami a mohli se jen domýšlet, co se asi děje v té laboratoři, nebo kam to jejího Petera unesli, a zda už Tony s ostatními jejího chlapečka našli. Střídavě propalovala pohledem hodiny na stěně a dveře; ručičky vyzývala, aby se hýbaly rychleji, a už už viděla otevírání dveří, jimiž prochází její živý a zdravý syn. Čekání bylo nesnesitelné, minuty ubíhaly a ticho se prodlužovalo. Ani jeden z nich se nepokoušel o konverzaci. Loki stál strnule jako socha opřený bedry o kuchyňskou linku a zamyšleně hleděl na jeden bod; Michelle si hryzala rty, střídavě pokládala ruce na stůl a pak zase zpět do klína, a vrhala kradmé pohledy na Peterovu matku, jako by se chtěla ujistit, že je zde stále vítaná; a Pepper seděla s hlavou skloněnou a modlila se ke všem bohům, aby ji vyslyšeli a Peter byl brzy v pořádku doma, a čaj v hrnečku před ní tiše stydnul. 

,,Já musím ven," prolomila po nějaké chvilce ticho Michelle, možná to byla chvíle, možná věčnost. Pepper jen mlčky přikývla a Loki mladou dívku vyprovázel pohledem. MJ vyšla na chodbu a chvíli se procházela, aby uklidnila své splašené myšlenky a hlasitě bušící srdce. Už to bylo příliš dlouho. Kde jsou tak dlouho? 

A jako na zavolanou se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Tony, Bruce a Rhodey a nesli Petera, který byl zřejmě v bezvědomí. Michelle celá ztuhla. Ten pohled na něj... bylo to něco příšerného. Snad nikdy nezažila takový strach, takovou bezmoc, než když ho viděla v takovémhle stavu. Ano, byl sice doma, ale... proboha, vypadalo to hrozně. V obličeji na smrt bledý, nehybný, mělce dýchal. Tony na Michelle kývl, ale s Rhodesem měl plné ruce práce. Až Bruce se u ní zastavil a rychle ji ujistil, že se o Petera nemusí bát, že bude v pořádku. Michelle okamžitě pospíchala za nimi. Jen ještě rychle nakoukla do kuchyně, aby Pepper a Lokiho informovala o tom, že se ostatní vrátili. Pepper vstala tak hlučně, že málem převrátila židli, a do očí jí vhrkly slzy. Rychle hnědovlásku objala, než běžela do Peterova pokoje, aby konečně viděla svého chlapečka.

Uvnitř byli všichni. Peter ležel nehybně na své posteli, Tony stál u něj a držel za ramena Pepper, která klečela u jeho lůžka. Bruce už mu kontroloval tep. Rhodey jim přihlížel s rukama složenýma na hrudi. A Michelle pomalu vycouvala. Náhle se jí zmocnily pochybnosti. Tihle lidé byli Peterova rodina. Ona k nim ale nepatřila. Chodili spolu přece jenom stále krátce a ona... měla by jim dát trochu prostoru.

Jenže pak se objevila Natasha Romanovová a ta její nejistoty rázně utnula. Za chvíli už obě stály vedle sebe v Peterově pokoji a úzkostlivě sledovaly jeho bledou tvář. Michelle se odvážila na rudovlasou ženu pohlédnout. Stiskla jí paži. ,,Děkuji vám, agentko," zašeptala jí, tak, aby to nikdo neslyšel.

Romanovová jí věnovala úsměv, což nemívala příliš ve zvyku. Samotnou ji to překvapilo. Ale pak jí odpověděla zpět: ,,Žádná agentka. Pro tebe Natasha. Jsme přece skoro rodina, ne?"

•••

Pepper se dusila slzami a potlačovanou úzkostí, která se jí hrnula do krku. Držela Petera za ruku a vpíjela se mu do obličeje, jako by se jej mermomocí snažila probudit. Ale nepovedlo se jí to. Cítila na svých ramenou uklidňující tíhu Tonyho teplých dlaní a jen díky němu ještě nezačala hysterčit. Proč jejich Peterovi musí někdo neustále ubližovat? Jsou snad prokletí? Bude je tohle trápit až do konce jejich životů? Nikdy se tohohle břímě nezbaví?

,,Nechci vás odtud vyhánět, ale opravdu by bylo nejlepší, kdybyste mě tu s Peterem nechali o samotě," ozval se znenadání Bruce a pronikavě se zadíval na Pepper, která pochopila, že to platí i pro ni. ,,Promiň, Pep. Ale sama vidíš, že je víceméně v pořádku. Teď bude dlouho spát, organismus musí načerpat nové síly. A potřebuje absolutní klid. Podvědomě cítí vaši přítomnost, váš neklid, a to mu příliš nepomáhá. Slibuji, že udělám vše, co je v mých silách, aby na tom byl co nejlépe. Ale musím ho ještě pořádně prohlédnout, abych věděl, co mu schází a co všechno bude potřeba k léčbě. Nic hrozného mu ale nehrozí. Bude v pořádku."

Pepper vydechla, jako by celou dobu zadržovala vzduch v plicích. Bude v pořádku. Ta slova byla jako hřejivý balzám na duši. Bruce by jí nikdy nelhal. Ještě aby se Peter probudil, a bude úplně šťastná.

Ucítila polibek na temeni a na okamžik zavřela oči. ,,Pojď, Pep, necháme tady s Peterem Bruce. Musíme si promluvit o tom, co se stalo. Se všemi. A ty určitě budeš chtít být u toho."

,,Nevím, jestli chci slyšet, co za hrůzy našemu chlapečkovi prováděli," zašeptala, ale přesto se zvedla a chytila Tonyho za ruku. ,,To bych je musela všechny najít a osobně zabít." Pak se ještě rychle podívala na Petera, než všichni odešli z jeho pokoje.

Bruce si pro sebe vydechl. ,,Tak fajn," zamumlal. ,,Pojďme na to."

•••

O nějakou dobu se k ostatním v kuchyni připojil i Bruce. Byl sice unavený, ale usmíval se, a ujistil je, že jsou snad na dobré cestě. Natasha ho políbila a on se cítil jako zamilovaný školák.

Všichni probírali jejich situaci, jen Loki stál opodál a posledních několik minut se tvářil nezúčastněně. A nyní, když přišel Bruce, se od nich nenápadně odpojil a i on zamířil do Peterova pokoje. Dosud tam nebyl. A pohled na chlapce ho zasáhl, ať si namlouval cokoliv.

Posadil se na jeho lůžko a zadíval se do jeho tváře. ,,Tys nám ale dal, mladej," zamumlal, tentokrát úplně zmizela jeho kamenná maska. ,,Pepper se mohla zbláznit strachy. Ale hlavně, že už jsi doma."

Peterovi se chvěla víčka, jak oči kmitaly sem a tam, a němě otevíral rty, jako by lapal po dechu, nebo se snažil něco říct. Svaly měl napjaté a tělo v křeči. Loki poznal, že jím zmítá těžká a velmi živá noční můra.

Nyní litoval, že se v mládí více nevěnoval oboru léčitelství. Matka se jej snažila k tomu vést, ale on to odmítal. Takové umění magie pro něj nebylo dosti vznešené. Nyní poznával, jak moc se mýlil. Přesto nějaké základy měl a něco podvědomě tušil.

,,Úplně uzdravit tě nedokážu," zašeptal Peterovi, když mu jednu dlaň krátce přitiskl na horké čelo, než mu dvěma prsty obou rukou sjel na spánky. Zavřel oči, aby se dokonale koncentroval. Na okamžik se propojil s Peterovou myslí a pocítil velký strach, bolest a zmatek. Krouživými pohyby mu pohladil spánky a z prstů mu vytryskla slabá zelená záře. Peterovo tělo se pomalu uvolnilo a chlapec se uklidnil. Tiše vydechl, dech se mu ustálil a v mysli se mu rozhostil klid. Loki pomalu otevřel oči a zahleděl se na něj. Spokojeně se usmál nad svou prací. ,,Ale aspoň tě zbavím těch nočních můr." Krátce mu stiskl ruku.

,,Odpočívej."