Dvojí tvář

Kapitola 2.

Nedokázal jsem se soustředit, cítil jsem jeho pohled na mých zádech.  Otočil jsem se na něho a přistihl, že mě sleduje. "Nějaký problém?" zakroutil jsem očima a čekal odpověď. Místo ní se mi však dostavil jen úsměv a ignorace, nicméně pohled ze mě nespouštěl. Zavrtěl jsem hlavou a otočil se zpět na profesorku. 

Konečně se ozval signál konce hodiny a já se nemohl dočkat, až půjdu na čerstvý vzduch. "Takže třído, nezapomeňte na domácí úkol a žádné opisování." Kázala nám a my jsme sborově odpověděli 'ano'. Všiml jsem si, jak celou dobu po .. jak že se jmenoval? Ano, Hou Yi házela moje kamarádka očko, respektive né jen ona, ale celá třída. První den a už mě to tu začíná vytáčet. Vzal jsem si věci a odešel ze třídy. "Počkej Zhengu, kam utíkáš?" vyběhla za mnou Duan snažíc mě zastavit. "Co je s tebou?" konečně za mnou doběhla. Ve vzduchu panovalo vlhko, nejspíše ještě pozůstatek ze včerejšího a nočního tajfunu. "Nic. Potřebuji se nadýchat čerstvého vzduchu a zvyknout si na školní režim." zalhal jsem a snažil se usmát. "Ale ale, co to tady vidím. Lovebirds." ozval se mužský hlas. "Liangu, dneska nemám nálad-" náhle jsem měl svou hlavu v podpaží kluka, kterého až moc dobře znám. Byl vyšší než já, což je celkem vzácnost. "Můžeš toho nechat prosím?" Jeho stisk se ještě víc upevnil a já litoval, že jsem vůbec vyšel z postele. "Copak? Holka tě opustila?" zasmál se a podrbal mě na hlavě. Za tohle jsem mu věnoval pěstí do břicha, samozřejmě né silnou. "Jo tak ty takhle?" Dřív, než stačil něco udělat jsem se mu vymanil a položil ho na zem, aby byl bezmocný. "Smůla kamaráde." Zasmál jsem společně s Liangem a pomohl mu zvednout se.

Společně jsme seděli na lavičce a jedli zmrzlinu. "Tak co tě žere?" optal se po chvilce mlčení. Zvedl se mírný vánek a já pohleděl na mraky. "Nevím, celkově tak všechno. Dívej, už jsem v posledním ročníku a pořád nevím, čemu bych se chtěl v životě věnovat..." vypadlo ze mě a dál jsem sledoval modrou oblohu ozdobenou malými, bílými tvary. "Hej bro, pořád máš čas... A kdo ví, třeba už potkáš tu pravou a konečně ti ukáže cestu.." usmál se a dojídal svůj ledový pokrm. "To mi připomíná.." podíval jsem se na něj "už máš nějakou?" zeptal jsem se šťouravě a namísto odpovědi se mi dostala pěst na temeno hlavy.

Po pár minutách jsme usoudili, že bychom měli jít zpět na hodinu. Rozloučil jsem se s Liangem a šel zpět do třídy. Omluvil jsem se profesorovi za pozdní příchod a usadil se na své místo. Koutkem oka jsem si všiml, že mě zas H pozoruje. Co má za problém? Posadil jsem se a věnoval se profesorovi. Bože, hodiny politiky s Tang Delunem jsou taky skvělé. Díval jsem se zamyšleně z okna, když v tom mě vyvolal. "Liang Huane, mohl by jste nám prosím zopakovat, co jsem právě říkal?"  začal jsem v mysli hledat, zda mi tam něco neutkvělo, ale naprosté prázdno. Pomalu jsem se zvedl a stiskl rohy lavice. "Ty chytrá hlavo." ozvalo se mi za zády. Hou Yi... "Čínský prezident, který byl zvolen roku 1990 se jmenoval Yang Shangkun a narodil se roku 1907" zašeptal. Odkašlal jsem si a zopakoval jsem to nahlas. Všiml jsem si, že Duan byla celá nesvá z našeho nového spolužáka, asi bych si s ní měl promluvit. "Správně, máte štěstí." sykl a dál přednášel. Mírně jsem naklonil hlavu na Yina a kousavě jsem mu poděkoval. Opět mi věnoval ten jeho přiblbý úsměv. "Pak si to vyberu." Zatnul jsem zuby. Co si jako myslí? 

Zjistil jsem, že po téhle hodině nic nemám, proto jsem se rozhodl, že si zahraju na školní klavír. Prý jsem pro to nadaný a profesoři mi umožnili volný přístup do hudebky. Vzal jsem si věci a šel ven. Místnost se nacházela na druhé straně školy. Měl jsem jistotu, že mě tam nikdo otravovat nebude. Vskutku, v místnosti nebylo živáčka. Dost se mi tu líbilo, protože kolem dokola se nacházela okna a díky tomu se mi pokaždé naskytl výhled do lesa. Položil jsem si tašku vedle klavíru a usadil jsem se. "Tak dlouho jsem nehrál." přejel jsem prsty víko od kláves a zhluboka se nadechl. Rozhodl jsem se, že zahraju 'Moonlight night' od Yukiho Hayashi.

Prsty mi začaly přejíždět po klávesách a místností se rozezněl klavír. Decentní hudba se linula do všech směrů a dokonale mě vtáhla. Zavřel jsem oči a nechal se ji unášet. V hlavě mi hrála dokonalá kopie, kterou jsem hrál ve skutečnosti. "F... c... g..." šeptal jsem. "Tak tady jsi." lekl jsem se a spletl si notu až mě z toho zabolelo v hlavě. Místností se opět rozhostilo ticho. "Co tu chceš?" Otočil jsem se na mého nového... spolužáka...