Další ráno probíhalo stejně jako rána jiná. Oba jsme se nasnídali a vyrazili do školy. "To si děláš srandu, že chceš jet autobusem." změřil si mě pohledem a zkřížil ruce na hrudi. "Co je na tom špatnýho?" šťouchl jsem ho do ramene "Aspoň trošku zakusíš, jaké to je jezdit hromadnou městskou dopravou." usmál se a už ho táhl ven na zastávku.
"Už to jede?" zeptal se po padesáté za minutu. Cítil jsem se nepříjemně, protože všechny pohledy směřovaly na nás. "To je Hou Yi Lui..." zašeptala nevěřícně jedna holka a sklopila hlavu. Najednou se u nás shlukoval větší a větší dav lidí. "Hou Yi... V realitě jsi ještě hezčí než na plakátech!" přiznala další studenta a já si jen odfrkl. "Hezkej my ass.." šeptl jsem a on mě chytl za ramena. "Co jsi to řekl?" vznášel se nade mnou jako hrozivý stín, ale najednou se jen usmál a praštil mě do hlavy. Ostatní se jen zasmáli a začali si povídat. "Přesně proto volím soukromé cestování" protočil očima a čekal dále na bus.
Po nekonečných minutách neustálého okukování jsem v dáli spatřil blížící se autobus. Čekal jsem, že se všichni ti lidé tam nahrnou, ale opak byl pravdou. "Máš přednost Hou Yi." začervenala se jedna holka, která stála u dveří a gestem naznačila, ať jde první. "Čím jsem si to zasloužil" zazubil se tím jeho přesládlým úsměvem a pohladil jí po vlasech. Div se neskácela k zemi pod jeho dotykem. Vzal mě za ruku a vstoupil do autobusu. Sedli jsme si do poslední řady. Uvědomil jsem si, že mě stále za tu ruku drží a dívá se z okna. "Proč jsi mě do háje chytil za ruku." procedil jsem mezi zuby a vytrhl mu jí ze spárů. Jen se na pousmál a dál se díval před sebe.
V dálce jsem spatřil černý kamión řítící se vysokou rychlostí na nás. "Um..." zakoktal jsem sledujíc blížící se vůz. Rychle se přibližoval. "Pozor!" podařilo se mi zakřičet a Hou Yi se překvapeně podíval směrem, kam jsem ukazoval. "Musíme jít na druhou stranu a zaklínit se mezi sedačky." Rozkázal a tlačil mě na pravou stranu vozu, ve kterém se rozhostil chaos. Všichni naléhali, aby řidič jel, ale ten jen mlčky seděl a v očích mu plál oheň. Najednou se ozvala obrovská rána a celý autobus se začal otáčet. Přišlo mi, že celý incident trval několik hodin. Celým vozem se ozývalo ohlušivé skřípění kovů a kolem nás se tříštilo sklo. Křik a bolest lidí byla srdcervoucí. Pouze jsem si zakryl uši a drtil oční víčka u sebe.
"Ty kurvo jedna!" Zakřičel můj otec a uštědřil matce facku. Ta spadla a naše pohledy se střetly. V očích se jí leskly slzy a naznačila, abych byl potichu. Neodvážil jsem opustit svojí skrýš pod stolem, pouze jsem tiše vzlykal a přál si, aby se tohle nikdy nedělo.
Po několika minutách se vozidlo zastavilo na boku a rozhostilo se ticho. Podíval jsem se kolem sebe a spatřil Hou Yi-ho. Z hlavy mu tekl pramínek krve a vypadal, že byl v bezvědomí. "Hou... Hou Yi..." šeptl jsem a namáhavě jsem se k němu doplazil. Mírně jsem s ním zatřásl a dále na něj volal. Z očí se mi spustily slzy. "Prosím... Prosím..." vzlykal jsem a dál s ním třásl. Ten mě jen odstrčil a začal vstávat. "Si myslíš..." hluboce dýchal ".. že se mě takhle jednoduše zbavíš?" pousmál se a já mu pomohl na nohy. "Jsi v pořádku?" dodal a já jen kývl. Zachránil mi život. Pouze jsme se na sebe dívali a z transu nás vytrhl křik venku. "P-Pojď, musíme jít." prolezli jsme okny a okamžitě se k nám rozeběhl dav lidí za účelem nám pomoct.
Na vteřinu jsem se podíval přes rameno. Ten pohled už nikdy nevymažu. Z autobusu zbyla jen hromádka kovového šrotu, pod kterým vytékala směs nafty, oleje a krve. Kamión, který do nás narazil, byl opodál zabořený v jednom sloupu. "Pane.." oslovila mě mladá žena. "Jsem zdravotnice, záchrana je již na cestě. Bolí vás něco?" rozhlížel jsem se zmateně po Hou Yim "Kde je?" zeptal jsem se. "Kdo? Pojďte si sednou." "Můj kamarád, kde je?" naléhal jsem a ona se jen pousmála. "Nebojte, dovedu vás k němu." věnovala mi hřejivý pohled a pomalu jsme se rozešli.
Došli jsme k sanitce, ve které seděl mladík. V tu chvíli mi srdce poskočilo a já se rozeběhl k němu. Silně jsem ho objal. "Ngl.." hlesl bolestí a já se mu omluvil. "Proč jsi se mi ztratil?" řekl jsem mírně podrážděně a podíval se jinam. "Měl jsem o tebe strach." Chytl mě za ruku a naznačil, abych si sedl vedle mě. Hlavu měl obvázanou fáčem. "Zachránil jsi mi život." šeptl jsem a po tvářích mi začaly téct slzy. "Udělal bych to znovu." vzal mě kolem ramen a ochranářsky objal. Poprvé v životě jsem pocítil, že mě někdo má skutečně rád.
ČTEŠ
Dvojí tvář
Ficção Adolescente"Zabil jsi někoho?" Optal jsem se a se slzami v očích se podíval na Hou Yiho. "Jsou věci, které je lepší držet v tajnosti, víš co se říká.." pohlédl na mne a ve světle lampy se pousmál. "Co oči nevidí, to srdce nebolí." Může si být člověk jist, že t...
