Dvojí tvář

Kapitola 7.

Hou Yi Lui
"Cože jste udělali?" rozkřičel jsem se na Jianga a být mu na blízku, asi mu vyrazím pár zubů. Ostatní lidi ze třídy se na mě podívali a já radši odešel. "P-P-Pane... Všichni jsme si byli jistý, ž-že neuteče.." koktal a snažil se mi objasnit situaci. "To mi je do prdele ukradený, takže mi chcete říct, že zdrhl?!" procedil jsem skrz zuby a odstrkoval studenty, kteří se nedokázali hnout z místa. "Okamžitě ho najděte nebo si mě nepřejte." sykl jsem a típl hovor. Vytáhl jsem si cigaretu a zapálil ji, bylo mi ukradené, že si na mě šli někteří studenti stěžovat. "Yo." ozval se známý hlas, který mě vytrhl z myšlenek. "Nevypadáš moc v pohodě." namítl a já se musel pousmát. "Divím se, co s tebou udělal obyčejný bubble tea." otočil jsem se na něj s úsměvem na tváři. "Kdo říká, že jsme přátelé." namítl a otočil se. "Jen je zajímavé vidět i tu tvojí druhou tvář." namítl Zheng a já se podíval do dáli. Druhou tvář, heh. Vydechl jsem kouř a podíval se zpátky na Zhenga. "Z., budu muset jet zpátky do Hong Hongu." přiznal jsem a opět jsem se začal pociťoval rostoucí hněv. "No... a? To nebudu mít někoho, kdo by mi kupoval bubble tea. Smutné." odpověděl sarkasticky a usmál se. Konečně přestává být tak odtažitý. 

Po chvilce se na mě otočil a měl vážný výraz. "Vše v pohodě? Ví o tom rodiče?" zeptal se a sebral mi cigaretu z ruky a popotáhl. "Ne. Jo. Vlastně..." zamotal jsem se při pohledu na něj a on jen nadzvedl obočí. "Cože?" zasmál se a típl ji. "Je to složitější..." hlesl jsem a hledal správná slova ... výmluvu. "Právě proto budu muset jet na pár dní zpět do Hong Kongu, rodiče už jsou dávno na místě, zkrátka tam potřebujeme ještě něco dořešit." vysvětlil jsem a byl jsem hrdý na svou výmluvu. Zheng jen kývl hlavou na souhlas. "Aspoň budu mít klid. Šťastnou cestu." odhodil nedopalek a odkráčel si to pryč. "Neboj!" zakřičel jsem "Budu ti psát nonstop." zasmál jsem se, nicméně se Zheng ani neotočil a jen ukázal prostředníček.

Namířil jsem si to k ředitelovi do kanceláře, potřeboval jsem si zařídit nenápadné volno. "Hou Yi? C-co potřebujete?" zeptala se nervózně sekretářka ředitele a stoupla si. "Je ředitel v kanceláři?" odfrkl jsem si a prohrábl vlasy. "Potřebuji si něco vyjednat." podíval jsem se na ženskou za stolem, celá se klepala. Jen jsem se na ní pousmál a ona kývla hlavou na souhlas. "A-Ano pane Yi.." řekla a odešla do velkých, ebenových dveří, které vedly do kanceláře ředitele školy. Čekal jsem pár minut než se mladá žena opět objevila a pustila mě dál.

Vstoupil jsem do místnosti a zavřel za sebou dveře. "Copak Hou Yi." zeptal se starší muž a sundal si brýle. Přistoupil jsem k jeho stolu a vytáhl z kapsy šek. Vypsal jsem dostatečnou sumu a šek mu nenápadně podal. "Potřebuji jet zpět do Hong Kongu, ale nemohu si dovolit příliš velkou pozornost." vysvětlil jsem a ředitel se jen na šek podíval. Mezi námi se rozhostilo ticho a pak se jen usmál. "Ale samozřejmě. Kolik času budete potřeboval?" vstal a rozevřel náruč.

Po krátké diskuzi jsem nenápadně opustil celou školu. Vytočil jsem Jiangovo číslo a čekal. Nemusel jsem nicméně čekat dlouho, během pár sekund jej zvednul. "Vracím se dnes v noci do Hong-Kongu. Vyřeším si tu záležitost sám, když se na vás nedá spolehnout." řekl jsem nervózně a vypnul hovor. V rychlosti jsem si zabalil pár věcí a zakoupil letenku. Následně jsem vytočil otcovo číslo, abych mu objasnil celou situaci. "Otče." řekl jsem chladně "Vracím se zpět, Jiang a jeho lidi se nedokázali zbavit Park Ch'in-a." vysvětlil jsem a v telefonu bylo pouze ticho. "Hm. Zařídím potřebné věci." odpověděl po pár minutách ticha bez emocí. "Díky." řekl jsem krátce a hovor vypnul. Je na čase dodělat nedodělané věci. Pomyslel jsem si a odešel ze svého apartmá.