"Nééé, mami!" křičel jsem a po tvářích mi tekly slzy. "Tak takhle se mi odvděčuješ ty mrcho jedna?!" křičel dál otec, vzal židli a chtěl jí praštit. Nedokázal jsem se dívat a rozeběhl jsem se proti němu, nicméně moje malé tělo nezmohlo nic a on mě odhodil jako hadrovou panenku. "M-Mamí..." rozmáchl se a uštědřil jí ránu. // "Proboha!" vykřikl jsem ze snu a probudil se. Stékající pot se mi mísil se slzami a já si položil hlavu do dlaní. Opět ten sen, pomyslel jsem si a snažil se uklidnit. Z myšlenek mě vytrhlo upozornění o příchozích zprávách.
Jiang Yusheng [12:13]: "Pane, našli jsme Park Ch'in-a. Schovává se v jednom z obytných domů v provincii Mui Wo, ve městě Lo Uk Tsuen a Pui O San Wai Tsuen. Čekáme na Váš příkaz."
Zheng-Yan [12:58]: "Vstávej šípková růženko, celý den tu po tobě brečí holky, že si nepřišel do školy."
Otec [12:59]: "Dostal jsem od svých kontaktů zprávu, že se Park našel. Doufám, že se o něj postaráš co nejrychleji a vrátíš se zpět do Tchaj-peje.
Vzdychl jsem a lehl si zpátky do postele. Položil jsem si paži na čelo a přehrával si neustále vzpomínku na dětství a sen jako takový. Ozvalo se mírné zaklepání na dveře. "Vstupte." vyzval jsem onoho návštěvníka a ve dveřích se objevila štíhlá žena, mně až neuvěřilteně podobná. Její dlouhé, tmavé vlasy byly delší než když jsem jí viděl předtím a v obličeji "Sestro.." vydechl jsem a okamžitě si sedl. "Yi..." šeptla a zavřela za sebou dveře. Její hubené tělo zdobily krásné, červené šaty. Přešla ke mně a sedla si na postel. "Yi..." zopakovala mé jméno a nahrnuly se jí slzy do očí. "Ty jsi se vrátil.." usmála se a objala. Moje malá sestřička. "Musel jsem, musím tu s otcem vyřešit nedodělané záležitosti." vysvětlil jsem a objal její křehkou postavu. "Pořád se pohybuješ v nebezpečných vodách?" odtáhla se a podívala se mi do očí.
Vstal jsem z postele, celou noc jsem spal pouze v boxerkách. "Copak si nepamatuješ, oč tě žádala naše máma?" dále naléhala a já se podíval z oken. Smog se vznášel nad celým Hong-Kongem a na ulicích bylo rušno. "Jio... Moc dobře víš, že to není tak lehké." vzal jsem krabičku cigaret, jednu zapálil a kouř vdechl do plic. "Ačkoliv jsem chtěl začít nový život, tak mě minulost neustále pronásleduje. Nezbavíme se jí." otočil jsem se zpět na Jia-Yi. Ta jen mlčela a zavrtěla hlavou. "Nikdy není pozdě napravit vlastní chyby." vstala a přešla ke mně. Položila mi její teplou ruku na mou tvář. "Mám o tebe strach bratříčku. Bojím se, že se z tebe stane monstrum... že se z tebe stane něco podobného, něco, jako je náš otec. To chceš, abych se bála i tebe?" ucukl jsem a otočil se k ní zády. "Měla bys odejít." slzy se mi nalily do očí a začal se mi lámat hlas. Jia se rozešla mlčky ke dveřím a otevřela je. "Věřím, že najdeš tu správnou cestu.. Když tě na ní nenavedu já, tak tě navede někdo jiný." odpověděla a odešla. Sesunul jsem se po skleněném panelu na bobek. Byla celá její matka, ta podoba, to chování... Podíval jsem se na telefon a přemýšlel, co dál. Vrátit se zpět za Zhengem? Dodělat to, co jsme začali? Vzdychl jsem a napsal něco krátkého Zh., abych ho ujistil, že už jsem dávno vzhůru.
Zvedl jsem se a šel se obléknout, povinnosti nepočkají. Vytočil jsem Jiangovo číslo a dohodli si sraz. "Dobrý den, pane." pozdravily služebné a já jen procházel chodbami. "Dobrý den." uklonil se mi Jiang a se podíval, zda nás někdo nemůže slyšet. "Mluv." vytáhl jsem další cigaretu a popotáhl kouř. Věděl jsem, že poslední dobou kouřím nějak víc, ale pomáhá mi to. Vážně. "Zjistili jsme, že se přejmenoval na Lee Wang-a a uchýlil se jako zaměstnanec do jednoho z obchodu." vysvětlil mi a ukázal mi jeho fotku. Zatnul jsem čelisti a cigaretu odhodil. "Sebrali jste ho?" "Ne pane, čekáme na další instrukce od Vás a..." náhle zmlkl a polkl. "A...?" naklonil jsem se k jeho obličeji a sledoval jeho pohled. Opět byl celý roztěkaný a nakonec povolil. "A vašeho otce.." To jsem si mohl myslet, ale aspoň to bude rychleji uzavřené. Odtáhl jsem se a nakázal jsem šoférovi o klíče od auta. Ten mi je okamžitě donesl. Neotálel jsem a okamžitě se vydal za Parkem, neboli Lee Wangem, při myšlence změny jména jsem se jen pousmál. Jak naivní si myslet, že je teď v bezpečí.
ČTEŠ
Dvojí tvář
Ficção Adolescente"Zabil jsi někoho?" Optal jsem se a se slzami v očích se podíval na Hou Yiho. "Jsou věci, které je lepší držet v tajnosti, víš co se říká.." pohlédl na mne a ve světle lampy se pousmál. "Co oči nevidí, to srdce nebolí." Může si být člověk jist, že t...
