Dvojí tvář

Kapitola 26.

Po našem rozhovoru s Jiou jsem byl zmatený. Jedna strana chtěla vědět, co je skutečně zač, zatím co ta druhá mě varovala, ať si dám odstup. "Co jste si to tam šeptali?" Zkoumal nás pohledem a Jia se na mě podívala. Jemně jsem kývl hlavou ve znamení, ať mu to řekne. "Už delší dobu jsem ti chtěla něco říct." Začala a v hlasech měla obavy. "Slib mi, že nebudeš vyvádět." Sedla si a hluboce se mu dívala do očí. "Zníš, jako bys mi chtěla svěřit nějakou hrůzostrašnou zprávu." Snažil se odlehčit situaci, ale Jia zůstala stále vážná. "Tak mluv." "Já a Jiang... Budeme se brát." Dořekla a místnosti se rozneslo ticho. Sledoval jsem Hou Yiho a všiml si, že zbledl. "Ty a..." odmlčel se. "Jiang?" Zvýšil hlas a Jia jen mlčela. "On?!" Zakřičel a začal chodit po místnosti. "VŽDYŤ JE TO JAKO NÁŠ SOUROZENEC." Křičel a Jie se spustily slzy. "Ale není. Celou dobu nás chránil, odnášel za nás tresty, když otec měl agresivní epizody. Už nejsme malí Hou Yi. Jsme dospělí a buď to přijmeš nebo ne." Zvedla se a setřela si slzy z tváří. Pohlédla na nyní odvráceného bratra a pak na mě. "Počkej Jio.." Snažil jsem se ji zastavit v odchodu. Stoupl jsem se za Hou Yiho a natočil ho tak, abych mu viděl do očí. To, co jsem tam viděl mě překvapilo. Leskly se mu tam slzy a pocit zmatenosti z něho číšil. I když jsem byl o něco menší a on mohutnější, věnoval jsem mu pořádné objetí. "Sice nevím, Hou Yi, co se vše odehrálo ve tvém životě, ale věř, že tu jsme s tebou. Sestru máš jen jednu..." šeptal jsem mu do ucha a hladil ho po zádech. Po očku jsem spatřil Jiu, jak jen stála a pozorovala nás. "Právě proto. Nechci, aby se jí něco stalo." Pronesl zlomeným hlasem a cítil jsem, jak jeho slzy padaly na mé tričko. "Nestane. Ochraňoval jsi ji celý život, teď ti s tím pomůže i někdo další. A aspoň Jianga znáš." Snažil jsem se ho uklidnit. Po chvíli se odtáhl a ve tváři měl opět ten úsměv. Dívali jsme se do očí a cítil jsem zvláštní pocit v břiše. "Děkuju." Hlesl a nyní objal on mě. "Máš pravdu." Otočil se na Jiu a přešel k ní. "Omlouvám se za to, jak jsem se zachoval. Pokud je to, co chceš tak věř, že za tebou budu stát." Věnoval ji pevné objetí a něco ji zašeptal do ucha. Ta jen kývla a usmála se.

Nechal jsem je samotný, aby měli prostor si vyřešit rodinné záležitosti. Vydal jsem se do nedaleké nemocnice podívat se, jak se daří Fengovi. Tiše jsem otevřel posuvné dveře od jeho pokoje a vešel. Feng ležel v posteli a díval se z okna. Vypadal o něco lépe, ale bylo vidět, že ho něco žere. "Ahoj." Pozdravil jsem a přistoupil k jeho posteli. "Čau" opětoval a dál sledoval dění z okna. "Chtěl jsem se zeptat na ten incident ještě jednou." Feng se otočil a probodl mě pohledem. "Vše, co vím, jsem řekl detektivům." Odsekl "Co víc chceš vědět?" Zavrtěl jsem hlavou a vzdychl. "Detaily osoby, která ti vyhrožovala." Odpověděl jsem. "Už jsem ti řekl minule, že si nic nepamatuji." "Ani jeho hlas?" Řekl jsem mu vzápětí, což nečekal. "Cože? Jo ten mi doteď zní v uších." Šeptl odevzdaně a já využil příležitosti. Pokud to byl Hou Yi, tak se to ukáže teď. Vytáhl jsem telefon a vytočil jeho číslo. Místností se ozval jeho hluboký hlas a Feng na moment strnul. "Copak Zhengu, vše v pohodě?" Zeptal se Hou Yi. "Jojo. Jen jsem ti chtěl říct, že pojedu domu." Snažil jsem se, aby nic neprokoukl. Sledoval jsem Fenga, jak se mu orosilo čelo potem. Ruce se mu mírně klepaly. "Proč? Nelíbí se ti u mě?" Začal a já ho musel hned zastavit. Vím, jaký má na to Feng názor a nechci, aby si myslel, že spolu chodíme. "Musím jít, pak se ti ozvu." Tipl jsem hovor a zeptal se, zda to byl on. "To je ten nový kluk, že? Hal.. Hu... Hou Yi?" Procedil mezi zuby a jeho jméno vyplivl jako jed. "Ne. Ten hlas bych dávno poznal. Byl to někdo jiný." Odpověděl mi na mou otázku a mně spadl kámen ze srdce. Věděl jsem, že to nemohl být on. "Chceš ještě něco? Chci spát." Řekl znechuceně a otočil se na bok. Zvedl jsem se z postele, poděkoval a šel pryč.

Hou Yi: "To jsi mi jako fakt típl hovor? To ti nedaruju! :D"

Zheng Yan: "Bruh. Musel jsem něco zařídit, promiň."

Hou Yi: "Možná ti odpustím, pokud u mě přespíš i dneska. ;)"

Zheng Yan: "Ještě si to promyslím."

Zastrčil jsem telefon do kapsy, když v tom do mě vrazila sestřička ve středních letech. "Oh. Omlouvám se!" Vyhrkla a začala sbírat papíry ze země. Pomohl jsem ji je sesbírat a vrátil ji je. Pohlédla na mě a poděkovala. "Moment." Zastavila mě, když jsem chtěl odcházet. "Nejste vy... Zheng?" Zeptala se a já nechápal, odkud zná moje jméno. "Jsem, my se známe?" "Proboha. Teda ne, pardon. Spletla jsem si Vás s někým jiným." Omluvila se a zmizela v jednom z nemocničních pokojů. To je divný, Zheng není běžné jméno. Pomyslel jsem si a vydal se na cestu ven z nemocnice. Když jsem procházel vestibulem, tak v televizi běžely zprávy. "Muž ve třicátých letech byl nalezen upálen ve skladišti v Hong Kongu. Podle nejnovějších zpráv to byla mafie." Další vražda. Proběhlo mi hlavou když v tom mě zastavil věta: "Experti tvrdí, že se pachatel odebral do Taiwanu." Otočil jsem se a podíval se na mladou moderátorku s vážným pohledem. "Zatím přesně není známo, co se odehrálo. Pokud jste byli svědkem něčeho neobvyklého, kontaktujte prosím policii." Dopověděla a zprávy se přeply na předpověď počasí. Zakroutil jsem hlavou a vyšel ven z nemocnice.