Dvojí tvář

Kapitola 3.

"Co tu chceš?" Zeptal jsem se, zaklapl klavír a otočil se na stojícího kluka. Byl celkem vysoký, řekl bych, že o něco vyšší, než já. Černé vlasy mu padaly do očí, do těch temných, černých děr. Musel jsem uznat, že měl dobře vysportovanou postavu, černé oblečení mu dokonale rýsovalo svaly. Jen se pousmál a přešel blíže ke mně. "Co jsi to hrál?" nadhodil a dál se usmíval. Zakroutil jsem hlavou a chtěl odejít, když v tom mě zastavil. "Noták. Jediné, co chci je se seznámit." vytrhl jsem mu mou ruku z jeho sevření. "Jsem si jistý, že máš spousty přátel. První den v této škole a podívej se, jak populární jsi." Prohodil jsem a otočil se na Hou Yi-a. Ten zvážněl a úsměv se mu protáhl. "Chmm..." protočil se a otočkou se dostal ke mně. "Čím to asi jen bude?" zamyslel se a podíval se mi do očí. V těch očích... ten jeho pohled... Zakroutil jsem hlavou a odtáhl se. "Bude to tím, že jsem hezký, vysoký?" zapózoval. Začal mi lézt víc a víc na nervy. "Nebo.. že jsem neokoukané zboží?" vzdálil se a vzal mi tašku od klavíru. "Nebo.. bude v tom něco jiného?" Ušklíbl se a jeho pohled zledovatěl. "Tohle jsi zapomněl." Usmál se a odhalil řadu dokonale bílých zubů. "Odpal." sykl jsem, vytrhl mu tašku z ruky a odešel. Ve dveřích jsem se zastavil a podíval se na něj. "Je mi ukradený, co si o tobě kdo myslí." šeptnul jsem a odešel.

Ten člověk je prostě divný. Něco mi na něm nesedí. "Zhenguuuuuu, tady jsi? Kde jsi byl? To nečteš messenger?" Začala na mě naléhat Duan. "Vždyť víš, kde se nacházím, když se náhle vypařím. Přemýšlel jsem, že jsem dlouho nehrál, tak jsem si šel něco zahrát." vysvětlil jsem a sledoval jsem studenty, kteří hráli basketbal. Má kamarádka zalapala po dechu. Podíval jsem se na ní s tím pohledem, že co se zase děje a div, že neměla 'hanaji' - neboli krvácení z nosu. "Ty.. ty.. Ty jsi tam byl se Hou Yi Lui?" ukázala na vycházejícího kluka z hudebky. Prokroutil jsem očima a radši se k tomu nevyjadřoval. Nechtěl jsem tu nadále být. Ta představa, že tu budu zavřený až do večera mě brzy zabije.

Konečně nastala pauza na oběd. Nejdříve jsme měli jít jen já a Shuchun, ale nakonec se nás sešlo víc včetně Lianga a jeho party. Holky nemohly přestat básnit o Yi-ovi, dokonce i kluci se o něm bavili. "Pro pána, kdo to je, že se o něm celý den bavíte?" zakroutil jsem hlavou a přidal do kroku. "Počkej, Zhengu, ty fakt nevíš?" udivila se Duan a já jen zamrkal v nepochopení. "Kdybych věděl, tak se neptááám." šťouchl jsem jí do čela a čekal, až mi o něm řekne něco víc. "Jeho otec je vysoce postavený pán, vlastní China Resources, Hon Hai Precision Industry a CPC corporation." zadivila se. "Má i skvělé studijní výsledky, v Hong Kongu získal nejlepší skóre z celé školy." přidal se Liang. "No a? Já bych se rád naobědval s lidmi, kteří o něm nebudou mluvit do konce jejich života." odpověděl jsem.

Sedli jsme si k jednomu prázdnému stolu a vychutnávali si školní svačinu. Konečně chvilku ticha. "Slyšeli jste? Slečna Liu je opět těhotná." namítla Duan a ostatní holky se zahihňaly. "No to ne, chudák její třída.. To už je po druhé, co dostanou někoho jiného." dodala jedna z holek. Najednou mě něco praštilo zezadu do hlavy. Na chvíli se mi zatemnělo před očima. "Hahaha, dobrá trefa Fengu." "Velmi vyspělé Changpu. Kdy konečně dospěješ?" obořila se do něj má kamarádka. "Ty se do toho nepleť, chòu biǎozi!" (Vulgární výraz pro prostitutku, pozn. autora) "Co jsi to řekl?" stoupl jsem si a probodl ho pohledem. Najednou jsem cítil teplo na týlu hlavy. "Z-Zhengu... ty krvácíš." zašeptala a chytla mě za ruku. Vedle mě se objevil Liang s jeho partou a zaujali obranný postoj. "Ale, ale..." ozval se pro mě tak nechutný hlas Yia. "Tak ty jsi Feng?" přišel k blonďátému klukovi, který všechno tohle vyprovokoval. "A co ty jsi zač?" obořil se do něj. Začal jsem mít dvojité vidění. "To brzy poznáš." usmál se, ale nebyl to ten jeho typický úsměv, bylo to... chladné, násilné. Vytáhl z kapsy jablko a druhou rukou Fenga chytil pod krkem. "Myslím, že ti něco upadlo." nastavil Fenga Changpu tak, aby se mu pootevřela ústa, narval mu do nich jablko a odhodil ho na zem, ten jen vyjekl bolestí, odplivl krev a utekl společně s dvěma dalšími kluky. "Zhengu! Zhengu!" křičely na mě holky, ale jejich hlas se postupně oddaloval, až se ztratil úplně. Poslední, co si pamatuji je blížící se Hou Yi Lui.
Co ty jsi zač?