Dvojí tvář

Kapitola 53.

Soudkyně vstala a ostatní ji následovali. Otevřela knihu a začala číst. "Počkejte!" Křikl jsem a všechny pohledy se na mě stočily. Cítil jsem se nesmírně špatně a studem se chtěl propadnout kilometry hluboko, ale musel jsem to udělat. "Měl bych něco, co možná změní či nezmění verdikt, ale myslím si, že si to všichni zaslouží vědět." Řekl jsem co nejpevnějším hlasem. "To už je pozdě!" Křikl ten otravný advokát a soudkyně bouchla do stolu. Člověk by si myslel, že se v tom výživa. "A vy jste kdo, že rozhodujete o procesu soudu?!" Křikla na něho a muž se stáhl do ústraní. "Prosím." Ukázala na místo pro svědky. Vstal jsem a přešel k lavici, na kterou jsem si sedl a začal. "Jak mnoho z vás ví, Yi Lui rodina toho zažila hodně. Od pádů po výstup opět na výsluní. Někdo z vás si myslí, že Shizuji je nevinný člověk, který nic neudělal, ale dovolte mi se podělit o můj - náš příběh, který je s tímto mužem spjat. Pár dní před mou nehodou jsem byl unesen neznámým člověkem. Byl jsem svázáný a mučen v jedné z opuštěných nemocnic na okraji města. Koneckonců to tu páni detektivové dávno pronesli. Pokud mi nevěříte, tak se podívejte sami." Vytáhl jsem nohavici a lidem se tak ocitl pohled na ošklivou jizvu na lýtku, která se táhla od kotníku až pod koleno. "A byl to on, kdo mi to udělal." Prstem jsem ukázal na muže, který seděl jen pár metrů odemě. Jeho pohled mě probodával skrz na skrz, ale já tohle vše ignoroval a pokračoval. "A to není zdaleka všechno. Jeden z jeho můžu se pokusil zabít mého dlouholetého kamaráda Fenga." Z davu se postavil zrzavý mladík, který kývl hlavou a opět se posadil. "Nehledě na to, čím si jeho rodina musela projít. Jeho vlastní syn mi jednoho dne vyprávěl vše, co si pamatuje. Věřte mi, i kdybyste slyšeli jen část z toho, tak vám naběhne husí kůže. Každý večer se sám sebe ptám, jak je možné, že Hou Yi Lui a Jia Ji to všechno překonali a dostali se až sem s pomocí jejich matky Fey. Ať už se rozhodnete jakkoliv.." Pohlédl jsem se po lidech z poroty a pomalu se pohledem přesouval i po soudních. ".. tak věřte, že ten muž se nikdy a před ničím nezastaví. Bude lačnit dál a dál a krvi a rujnovat životy dalším rodinám. Koneckonců zrujnoval i můj, když mi zabil rodiče." "CTIHODNOSTI! Tohle je prach sprosté a falešné obvinění. Tento mladík je zjevně paranoidní a-" Zvedl jsem ruku, ve které jsem držel diktafón.   Advokát mě jen s otevřenou pusou sledoval a nevěřil vlastním očím. "Tohle bych chtěl vložit jako další důkaz." Otočil jsem se na soudkyni a ta kývla hlavou. Jeden z mužů ke mně přišel a přístroj si vzal a následně ho zapojil do počítače.

Z reproduktorů se rozezněl hlas Shizujiho. "Hehehe. Každou noc jsem nemohl usnout při pomyšlení, že dítě těch krys dýchá stejný vzduch jako já. Bylo to celkem vtipné, sledovat jejich   výrazy když zjistili, že jsem jim přeřízl brzdy a jejich obličeje se následně rozprskly jako rajče. Konečně nadešel ten den, kdy tě mohu podříznout jak prase." V pozadí zacinkaly kovové nástroje a pak se ozvalo mé zastenání a zvuk kapajicí krve. "A tohle je teprve začátek, budeš prosit, abych tě podřízl.." a tím nahrávka skončila. Neměl jsem odvahu zvednout oči, to ohlušujicí ticho mi stačilo. "TY KRYSO, JA TE ZABIJU!" Muž se pokusil přeskočit lavici a dostat se ke mně, nicméně to se mu nepovedlo, kousek trička se mu zasekl bůh ví kde a on přepadl. Vyděšeně jsem se podíval a za křiku soudkyně ho muži zpacifikovali. Rozklepaně a nemotorně jsem utekl ze soudní síně a ocitl se tak před vlnou novinářů. Všichni si mě fotili a pokládali nejrůznější otázky. Zatočila se mi hlava a už jsem si myslel, že mě tělo zradí, když v tom mě chytl někdo za ruku a odvedl daleko od lidí.

Až když jsme se konečně zastavili, tak jsem si uvědomil, že to byl zrovna Hou Yi, který mě odtáhl pryč. Neprohodili jsme ani slovo, naše pohledy mluvily za vše. Tiše jsme se odebrali k jeho autu a nasedli jsme. "Ty jsi si rozpomenul na všechno?" Zeptal se a pohlédl na mě. Zakroutil jsem hlavou a sledoval dění na parkovišti. "Pořád mi chybí jedna velká část, ale aspoň něco si pamatuji." Řekl jsem a zavřel oči. Potřeboval jsem to všechno pobrat a srovnat si myšlenky. Kdyby se ke mně dostal, tak mě asi před zraky všech zabije. "Víš Hou Yi omlouvám se..." "Zhengu, omlouvám se." Řekli jsme na stejnou a podívali se na sebe. "Je mi to líto, že jsem tě včera zranil. Nemyslel jsem to tak, nevím, proč jsem to řekl." Hlesl jsem a díval jsem se mu do očí. "To já se ti omlouvám, že jsem tě zatáhl do tohodle všeho. Kdybych otce neposlechl, tak jsi nejspíše někde šťastný a bezstarostný." "Spíše někde pohozený a ledový." Opravil jsem ho a pousmál se. "Podle všeho nebýt tebe, tak tu dnes nejsem vůbec." Řekl jsem mu. Začal se ke mně víc a víc naklánět až byl několik centimetrů blízko. Srdce se mi rozbušilo a do tváři se mi nahrnula krev. Jeho rty mě doslova volaly a nemusely dlouho, nakonec se spojily s těmi mými a téměř hned polibek prohloubil. Jeho jazyk si udělal cestu k mému a oba tancovaly kolem sebe jako pár při půlnočním tanci. Hltal jsem každý jeho pohyb a s každou další sekundou se zjevovala už ne tak ostrá bolest. Poslední střípky do pomyslné skládačky. Zavřel jsem oči a nechal se unášet Hou Yiho dotyky a zároveň promítajicími vzpomínkami na nás dva. Jak jsme se prvně poznali, jak jsme byli na večeři, jak mě vzal ven.. Jak jsme spolu leželi polonazí v posteli, jak mě viděl bez ručníku... To vše zapadávalo jako klíč do zámku a mně se tak vrátilo vše, co jsem si nepamatoval.