Dvojí tvář

Kapitola 34.

Probudilo mě vyzvánění mobilu. "No..." hlesl jsem bez energie a v telefonu se rozkřičela Jia. "Víš, kolikrát už jsem ti volala?!" Pohlédl jsem na displej. 21 zmeškaných hovorů pomyslel jsem si a telefon opět přiložil k uchu. "Můj informátor mi poskytl záběry z kamery... No, měl bys je vidět." řekla a já si uvědomil, že jsem stále u Zhenga doma. "Sraz u mě." řekl jsem v krátkosti a hovor típl. Musel jsem opět jednat racionálně. Vzal jsem si věci a jel přímo ke mně.

Zde na mě čekala Jia s rukama založenýma na hrudi. "Sleduj." posunula mi macbook ke mně, kde bylo připravené video. Klepnutím na mezerník jsem jej spustil. Všiml jsem si Zhenga vycházejícího z krámu. Ve hrudi mi poskočilo srdce, ale udržel jsem se. Na další kameře je zachycená ulička, ve které Zheng nadšeně prochází. Najednou se na konci ulice objevilo auto, ze kterého vystoupil muž, tiše k němu přešel a náhle mu dal ruku před ústa. Chvilku s sebou zmítal a nakonec polevil. Zatnul jsem čelist a hluboce se nadechl. "Ale to není všechno." přiblížila kameru, kde se postupně vyjevil obličej. "Feng?!" Prudce jsem vstal. Měl jsem ho tenkrát zabít hněv nade mnou začal postupně převládat a já myslel, že se zblázním. "Myslím, že začal pracovat pro Otce." Namítla Jia a já se zpět posadil a položil si hlavu na ruce. "Dívej... Feng podle všeho nemá rád Zhenga, to samé Otec. Co když Fengovi nabídl peníze a na oplátku pro něj bude dělat ty jeho špinavé práce?" řekla nahlas její myšlenky. "Společný nepřítel znamená skvělou spolupráci." dodala a já vydechl. "Hm..." zamumlal jsem si pod nos. "Víš, kam jeli?" Jia zakroutila hlavou. "Bohužel. Nejdříve měli namířeno směrem do nepoužívané nemocnice, ale o ulici dál kamera nefungovala, takže jsme ztratili stopu." Posmutněla "Počkej. Není tam náhodou benzínka?" Jednou jsem tam tankoval, když jsem za Zhengem jel. Jia se podívala do mobilu a nakonec vyhrkla, že mám pravdu. "Pojď, trošku se poptáme." Vstali jsme a nasedli do auta.

Za pultem stál brigádník, který se tvářil velice nezaujatě. "Kdo že?" Řekl znuděně. "Tenhle kluk!" ukázal jsem znovu na fotku. "Eh... Nevím." Jia mě chytla za ruku a mírně se usmála. "Opravdu ne?" napnula hruď a její ňadra byla tak o něco větší. Její dokonale štíhlá postava nyní dodávala vzhledu celkově svůdný nádech. Pokladník jen polkl a začal těkat očima ze strany na stranu. "Někdo takový tu včera byl." zakoktal "Nevšiml jste si, kam jel?" Pronesla další otázku a prohrábla si vlasy. "N-N-Nevím... Ale ... Mohu se zeptat strážného, který tu sledoval kamery." Odešel a já po Jie hodil pohled. Ta se jen nevinně usmála, odkašlala si a opět se proměnila do její normální podoby. Po pár minutách se vrátil s důležitou informací. "Sice nevíme, kam odjel, ale zjistili jsme poznávací značku jeho vozidla." Podal nám papírek, na kterém stálo '电B·01931'. "Super, díky." vzal jsem papírek a věděl, co dál dělat. Vytáhl jsem mobil a vytočil číslo známého náčelníka Lee. "Dobrý den pane." Ozvalo se ve sluchátku a já se pousmál. Jak peníze stačí k ovládnutí člověka. "Vskutku. Potřeboval bych od vás pomoci. Samozřejmě za určitou 'výpomoc'." Řekl jsem sledující Jiu, která seděla ve voze a hrála si něco na mobilu. "Čím dříve, tím lépe." Dodal jsem a čekal na jeho odpověď. "Mám čas teď, tak dorazte." prolomil nakonec ticho a já zavěsil. Nasedl jsem do auta a jeli na policejní stanici.

Starší muž v policejní uniformě již stál připravený, přistoupil k vozu a otevřel Jie dveře. Společně jsme vešli do budovy a posléze do jeho kanceláře. "Co vás k nám přivádí?" splaskl ruce a optal se, zda si dáme čaj. Oba jsme odmítli a přistoupili rovnou na věc. Podal jsem mu lístek s napsanou poznávací značkou vozu. "Potřebovali bychom vyhledat toto auto." vedle lístku jsem posunul obálku se šekem. "To nebude problém." vzal obálku a nenápadně se do ní podíval. Jeho oči se rozšířily nadšením. "Poprosili bychom, aby se to vyhledalo co nejdříve." Namítla Jia a já kývl hlavou. "Mohu se zeptat, proč?" zastavil nás při odchodu. "Soukromé důvody." odpověděl jsem po chvilce rozmýšlení a nakonec oba odešli. "Proč jsi mu to neřekl? Třeba by nám pomohl." šeptla Jia, když jsme se vraceli do auta. "Možná, ale možná by to taky přitáhlo velkou pozornost, kterou si, zatím, nemůžeme dovolit." Pokrčil jsem rameny a nasedl do auta. Najednou se Jie rozezněl mobil. "Můžeš si už ten vyzváněcí tón změnit? Vždy se leknu." zamračil jsem se a ona jen mávla rukou s úsměvem. "No? Fakt? To je skvělé!" Sestra - matka, o které jsem ti včera říkala má dnes volno a je ochotna se s námi setkat." Zaradovala se a já se pousmál. "Kde je sraz?" Zeptal jsem se a nastartoval auto. "V chrámu Xiahai."