Dvojí tvář

Kapitola 39.

"Jio..." zopakoval jsem její jméno a sesunul se k zemi. "Jsem vrah, odporný vrah, který zabil člověka. Nedívej se na mě." řekl jsem mezi vzlyky a hlavu měl zabořenou mezi koleny. Jia mě něžně objala a hladila po zádech. "To nic. Udělal jsi správnou věc Zhengu. Kdyby jsi nezasáhl, ty a Feng by jste zemřeli. Nikdo tě nebude obviňovat, naopak... Zachránil jsi dalšího člověka." utěšovala mě "Neboj, policie je na cestě, dneska to ukončíme jednou pro vždy." dořekla a já pokýval hlavou. Uvědomil jsem si, že Feng byl pobodaný. Naštěstí u něj byla nějaká žena a ošetřovala mu ránu. "Co se stalo? Proč jsi Fenga zachránil?" Zeptala se Jia a já ji odvyprávěl, co se vše stalo. "Wow. Nečekala bych, že někdo jako on prozře. Hlavně, ať ho dřív nenajde brácha než mu to všechno stačíš říct." Zasmála se a pohlédla přes rameno na ženu. "Moment." Zastavil jsem se při pohledu na tu ošetřující osobu. "Už jsem vás někde viděl." Oslovil jsem ji a žena se na mě podívala. "Ahoj Zhengu..." Pozdravila a dále se věnovala Fengovi. Nic z toho jsem už nechápal. "Co to má znamenat?" Řekl jsem zmateně. Jia se jen na mě podívala a pak se podívala zpět. "To je moje a Hou Yiho máma. Vzdálila se, aby se našemu otci mohla pomstít a hlavně, aby tě ochránila od smrti." Odpověděla a stejně mi to nedávalo sebemenší smysl. "Kde je vůbec Hou Yi?" Všiml jsem si, že tu nikde nebyl. "Oddělil se od nás, abychom prohledali pokud možno, co největší plochu." vysvětlila a odtáhla se. "Tak... Hotovo. Musíme tě ale rychle dostat do nemocnice, zvládneš chodit?" Zeptala se Jii máma zraněného Fenga. "Je to jen škrábanec. Zažil jsem horší věci." Snažil se přes bolest pousmát, ale místo úsměvu mu na tváři vznikl jakýsi úšklebek. Potřeboval jsem ho vidět, proto jsem se rozešel zpět do patra. "Počkej!" Snažila se mě bezúspěšně Jia zastavit.

Několik minut jsem procházel obrovským komplexem bývalé nemocnice, ze které nic moc již nezbylo. Upadla do zapomnění časů a nyní je jen zaprášenou vzpomínkou některých obyvatel Tchai-Pei. Dostal jsem se do nějakého prostorného skladiště. Zhruba veprostřed haly stál Hou Yiho otec... Popošel jsem a spatřil i Hou Yi-ho samotného. "Znovu se setkáváme, synu." zakřehotal protivným hlasem Shizuji a já se ošil husí kůží. "Já už dávno nejsem tvůj syn." Vyprskl Hou usmál se. Světla problikala a posléze se opět ustálila. "Pleteš se. Moje krev koluje ve tvých žilách. I když utečeš na druhou stranu světa, stejně budeš syn slavného podnikatele, který bezmezně miluje svou rodinu a navíc ten, který ovdověl. Smutné." utřel si imaginární slzu z tváře a poté se zasmál. "Když nad tím tak přemýšlím, tak tvoje matka měla štěstí, že zmizela. Měl jsem s ní velké plány." Popotáhl ze své cigarety. Nedopalek odhodil do nedaleké louže vody. "Myslíš, že ti to bude furt procházet? Tvoje černý obchody, překupování s chudobou, obchod s lidmi, drogy... Vraždy..." Vykulil jsem oči. Co vše se ještě dozvím? "Nezapomeň, že nejsem jediný, kdo je tu vrah, nezapomeň." Ukazovákem ukazoval na Hou Yi-ho osobu. "Co jsem tak slyšel, chtěl jsi se zabít i Fenga. Takové klišé. Teď je pod mým palcem a poslouchá na slovo, jako hodný pes. Měl by ses od něj učit, ale konec tlachání. Přišel jsi sem, abys ukončil všechno, nemýlím se?" zvedl ruce a otočil se o 360 stupňů. "Jsem tady. Na co čekáš?" Tiše jsem této scenérii přihlížel a nemohl uvěřit, co mé uši právě zaslechly. Hou Yi je tedy skutečně vrah... Chodím s vrahem... Halou se najednou ozvaly duté zvuky podpatků. Shizuji se otočil za zvukem a s překvapeným, leč ironickým úsměvem rozevřel ruce. "Ale ale..." Ruce opět složil zpět k tělu. "... Koho nám to tato studená noc přináší? Má ztracená paní." Zazubil se a Fey jen zakroutila hlavou. "Musela jsem se přijít podívat osobně na pád mého manžela." Prohrábla si vlasy a upravila si prosté oblečení, které měla na sobě. "Všichni tu vyprávíte tak krásnou báseň, ale co byste byli beze mě? Nikdy by jste nedosáhli toho, co jste dosáhli se mnou." Jeho mimika potemněla, dokonce i úsměv mu zmizel z tváře... "Tak do toho. Jsem zvědav, jak toho docílíte." ušklíbl se a čekal. 

Vyšel jsem opatrně ze stínů a přešel blíže ke skupince lidí. "Tak na co se čeká? Pokud nemáte co dalšího říct, tak se s dovolením vzdálím najít toho sráče, který utekl." Otočil se, Hou Yi využil příležitosti, rozeběhl se a jednou ranou ho poslal k zemi. "Je konec, šmejde." odplivl si vedle těla, které nyní leželo na zemi. "Dobrá práce." Fey pochválila svého syna a poplácala ho po rameni. "Přeci jen jsem jeho syn." Zažertoval. "Policie tu bude každou chvíli. Počkám tu a budu ho hlídat." Řekla Hou Yi-ho matka a on souhlasil. Otočil se a rozešel se mým směrem, kde jsem se ukrýval za krabicemi. Tak tohle je celá pravda, kterou mi nebyl schopen říct. Podíval jsem se na tělo, které se najednou zvedlo. Muž vytáhl zbraň a namířil na Hou Yi-ho záda. Rozeběhl jsem se ke klukovi, kterého jsem měl stejně rád. Ten jen vytřeštil oči. "C-Co.." jeho větu přerušil výstřel, který zaduněl celou budovou. "HOU YI!" Z brány najednou vyběhla zásahovka. "RUCE ZA HLAVU!" zakřičel velitel a Shizuji se chtěl dát na útěk, když ho jeden z mužů střelil do nohy. On tak spadl na tvrdou zem, načež střelná zbraň dopadla o pár metrů dál přímo pod regály.