Ty a já...osudové chvíle /FF POBERTI/❌

4.kapitola - Omyl nebo něco víc?

     Po pozemcích Bradavic se rozléhalo ptačí štěbetání, lehký vánek a šum listí. U starého dubu seděly dvě děvčata. Bylo poledne a tak se zvedla a mířila si to na oběd. 

     ,,Sakra, já to nedám!" zanadávala si Kate, která právě přistála vedle svých kamarádek na své Kometě 102. Za ní vlály červené vlasy, což byl následek Blackova žertíku. Naštěstí jeho účinek již pomalu odezníval. ,,Minulý rok jsem měla zrychlení z 0 na 100 za 10 vteřin, dnes až za 15. Loni jsem zvládla dvě kolečka okolo stadionu za 1 a půl minuty, teď o půl minuty déle. Takhle se do týmu nedostanu a tu sázku prohraju!"

      ,,Jakou sázku?" zaujala její slova Lucy. ,,Ehm...no...já. I když teď už to Lil vadit nebude, takže. Vsadila jsem se s Blackem, že když se do týmu nedostane, tak  mi bude celý týden sloužit. A když se dostane, tak zařídím Jamesovi s Lily rande. Ale na místo v týmu nemá. Tím jsem si jistá." odpověděla. 

     ,,Tak...to...no...já nevím co říct." koktala Lil. ,,Asi by se ti to rande docela zamlouvalo, co?" uchechtla se Lucy. ,,Holky, tohle už jsme probíraly. Ano, fyzicky mě přitahuje. Ne, nedá se s ním normálně bavit, většinou. Možná dospěl, nevím. Vždyť já už se ani v sobě nevyznám." vysvětlila Lily. 

     ,,Alespoň něco jsi si už přiznala, ještě si uvědom, že jsi zamilovaná." dorážela Lucy. ,,Neboj, ten konkurz určitě zvládneš. Stejně jako třikrát předtím." snažila se Lily rychlostí rotulice přesměrovat pozornost na Kate.

      ,,Hele, neodváděl pozornost. Ale je pravda, že ten konkurz máš v kapse. Nemáš se čeho bát a Jamesovi s Lily domluvíme rande někdy jindy." dala jí zapravdu Lucy a potutelně mrkla na Lilku.

       Poté už se vydaly na to výborné kuřecí stehno, které je čekalo ve Velké síni. Po obědě se rozdělily. Lucy s Lily obsadily stoleček v tom nejskrytějším rohu knihovny. A Kate se vydala za hajným Hagridem, který si pro ni připravil překvapení. 

      ,,Co kdybychom si promluvily s Remem a Jamesem? Myslím o Kate a Siriovi." navrhla Lucy. ,,To by jsme mohly. Támhle zrovna jdou." ukázala Lily na druhou stranu uličky, v níž se nacházely.

       ,,Co se děje, on se James bouchnul do hlavy?" otočila se Lucy na Rema. Ten se po uslyšení tohoto hlasu mírně napnul. ,,To jsi tak dobrý manipulátor, nebo máš takové svaly, že jsi ho dotáhl do knihovny." přidala se Lily. 

      Potter tyto poznámky ignoroval a pokračoval: ,,Lilianko, taky ti přeji pěkný den. Čau, Lucy." ,,Ahoj, Reme, Jamesi. Jak se to teda má, že jsi se, Jamesi, odvážil vstoupit do této místnosti zvané knihovna?" ušklíbla se Lil. 

      ,,Ty...ty jsi mi řekla Jamesi?" koktal ohromeně Potter. ,,Vadí?" ,,Ne, to rozhodně ne. Jen já, že včera jsem byl ještě ten debil, pitomec a imbecil Potter. A ani jsem ti nestihl udělat nějaké překvapení, nebo pozvat na rande. Jak jsem si to teda zasloužil?" 

      ,,Právě proto, že jsi ty věci, co jsi říkal ještě nestihl udělat. A jen tak mimochodem, jsi ten debil, pitomec a imbecil James. A když se budeš chovat tak, jak jsi řekl včera na hodině OPČM, tak spolu můžeme vycházet jako normální kamarádi." poučila ho.

      ,,Kamarádi? Jenom kamarádi? No nevadí, pro začátek to stačí. Však mi to doženeme, viď." mrkl na rudovlásku James. ,,Tak hele, ještě pár takovýchto poznámek a naše kamarádství skončí tak rychle jako začalo." zvedla výhružně ukazováček Lily. 

     ,,Už dost. Kluci potřebovaly bychom si s vámi promluvit. Jde o Katie a Siriuse." konečně vyřkla jejich prosbu Lucy. ,,Kate a Sirius? Co mají společného? Snad se s ním taky nevyspala?!" uvažoval Potter. ,,Klid, Dvanácteráku, holky myslí ten druhý týden vzdělávacího pobytu. Nebo se mýlím?" tipoval Remus.