Ty a já...osudové chvíle /FF POBERTI/❌

21. kapitola - Sirius a Kate - Chraň si svoje vlasy!

,,Opravdu se omlouvám, je mi to moc, ne to zas tolik ne,...prostě je mi to líto, stačí?" už lehce podrážděným  a otráveným tónem bručela černovlasá Kate na mladíka před sebou.  S rukama v bocích mu zatarasila cestu a očima, pobízejícíma, aby něco řekl, ho zabodávala.

,,Řekneš už konečně něco, Blacku?!" vypěnila a rozhodila rukama. Na její gesta se pár spolu návštěvníků muzea, v němž se nacházeli, otočilo a pohoršeně si mumlali nadávky, co je to dnes za mládež, ale poté zase nerušeně věnovali veškerou pozornost exponátům před nimi.

,,Víš, že Keltové se na zemi objevili kolem poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem?" odvětil provokativně s vážnou tváří. Samo sebou, že ho ani v nejmenším tyto informace nezajímaly. Ale tupé civění na tabulku s odhadovanými daty mu umožňovalo se na několik minut ponořit do hlubin svého roje myšlenek. Ty se celý den točili okolo plánování vývoje vztahu,  nenápadných flirtů a vážného svádění. Co byste také čekali od Siriuse Blacka.

,,Ty...Blacku!!! Moc dobře víš, že jsem to tak nemyslela!!! Co ještě chceš?!" vyjekla tvrdě. Na tázavý pohled Siria pokračovala: ,,Nejméně desetkrát jsem se ti omluvila za své chování a nálady. A ty co? Mlčíš, civíš, mlčíš a překvapivě,...civíš!!! Vždycky ti pusa mlela, div jsi si ji nevyhodil z pantů."

,,Nevidíš, zajímám se o historii. Proto tady také jsme, ne?" neduchapřítomně ji odbyl a nehodlal se více k tomuto tématu vyjadřovat. Prozatím byly jeho touhy a plány jeho Pandořinou skříňkou. Chce to čas, než zajde dál. ,,A pro příště, Kitty, prozradil jsem ti, že se jmenuji Sirius, tak mě také tak můžeš nazývat," jako rodič kázal. Teprve, když si uvědomil, že toto chování se neshoduje s jeho přáním, získat dívku, přidal něžné: ,,Prosím, Kittynko," s psím kukučem.

Kate se spíše urazila a s herecky zvednutým nosíčkem a založenýma rukama přešla k vitríně, seznamující diváky s vývojem skotského kiltu. 

Ji štvalo to ticho před bouří, které pociťovala, a mlčenlivost, která z něho dělala poslední dobou ještě tajuplnějšího, podivnějšího, a tím pádem i zajímavějšího, muže. To, že se Black měnil, zajímal se o ní a dolejzal.

Jeho její nedostupnost a odtažitost, které mu komplikovaly vytypovaný přímý tah na obruč, po mudlovsku na bránu. To, jak rychle ztrácel čas a s ním i trpělivost a sílu udržet své pocity, potřeby a touhy na uzdě. A především nezkušenost, se kterou by ve vážných a dlouhodobých vztazích vyhrál nulté místo.

,,Sss, Kitty?" zaslechla Nebelvírka hlas svého společníka. Sice to bylo těžké, přes hlasitý výklad průvodce, který se ozvěnami několikrát opakoval od vysokých stěn, ale to šramocení, jak se k ní Sirius z druhého konce mezi lidmi proplétal, a popuzené brumlání nepřeslechla.

,,Hmm," mrzutě zavrčela. Ani v nejmenším ji nezajímala  nudně se táhnoucí dlouhá cesta z jednoho konce muzea na druhý, kde by konečně mohli vypadnout.

,,Baví tě to?" položil jí otázku, jako kdyby její mysl byla průhledná věštecká koule a on si přečetl o čem uvažuje.

,,Zapamatoval jsi si jedinou věc z výkladu dějin Evropy od období před sedmdesáti tisíci lety, až dodnes? Já vím je tohle časové rozpětí, a tím bych skončila," šeptala směrem dopředu, i když Black se nacházel za jejími zády. 

Vyčítala Brumbálovi, že ani tady jim nedá pokoj. Týden volna si měla užívat, ne se bát, co Black provede a o co se pokusí, zda zvládne uvařit oběd a bude chutnat, nebo se nedej Merline vzdělávat! Takový život, který ji pravděpodobně jako jednu z dědiček z čistokrevného rodu nečeká, nenáviděla už teď. Za to Sirius si v něm přímo notoval.