Ty a já...osudové chvíle /FF POBERTI/❌

18. kapitola - James a Lily - Po šesti letech snahy

Lily přemýšlela... Přemýšlela o všech vyřčených i nevyřčených slovech. Přemýšlela kam James asi šel. Jestli si opravdu potřeboval něco vyřídit nebo jen jí chtěl dát čas na rozmyšlenou a soukromí. Jak se má zachovat až se vrátí? Co mu řekne? Bude jeho otázka taková, jakou jsi ji představuje?

Podle všeho se mu líbí celých šest let. Dvoří se jí, pomáhá a má s ní po celou dobu nadpozemskou trpělivost. Věří mu všechno, ale kde se to v něm bere? Láska v nás vyvolá neznámé a jsme pro ni ochotni obětovat cokoliv. I když se nejedná o tu pravou.

Ona si představuje otázku typu: Staneš se mou přítelkyní? Přeje si vyplnit svou podvědomou nejhlubší touhu srdce. Proplést jejich osudy navzájem. Najít oporu, druhý domov a bezpečí. Musí myslet na budoucnost. Chce po škole bydlet i nadále se sestrou a rodiči? Ne. Už má tu potřebu vyletět z hnízda a rozhlédnout se po světě. Ale chce po tak krátké době vztah se vším všudy? To zjistí ve správnou chvíli.

Nemá cenu si připravovat dopředu sáhodlouhé proslovy. Pokud chce mluviti upřímně a pravdivě, v té chvíli jí slova na jazyk přijdou samy. O tom už se několikrát přesvědčila. 

Se šťastným úsměvem se rozvalovala na gauči, bříšky prstů přejížděla po drsném povrchu pohovky a zkoumala bílý strop. Ona má někoho, kdo ji ctí, ochraňuje a miluje. Tedy brzo snad bude mít doslova. Je to jiné, než mít kamarády a rodinu. I když nikdy nebyla sama, teď se tak i necítí. 

Užívá si každičké nadechnutí a vydechnutí, koutky jí bolí z širokého úsměvu, jak ho poslední dny nepoužívala, po těle se jí rozbíhá příjemně lechtivé mrazení, svaly se uvolnily a teplotu vnímá, jako kdyby stoupla na šedesát stupňů minimálně. Je opravdu šťastná a bude šťastnější.

Po přibližně půl hodině, co se Lilce zdála jako věčnost, se mezi futry objeví očekávaný host. Je vidět, že se James pokusil si poupravit neposedné vlasy a leštil si brýle, přičemž dopadly hůře než předtím.

Lily se napřímila na sedačce. Mladík se po chvíli posadil vedle ní. Atmosféra byla, ...nepopsatelná. Nervózní a zároveň v nejlepší pohodě. Ve strachu, ale i štěstí. Neznámá.

,,Lily," promnul si jednou rukou spánek, zatímco druhou měl položenou v klíně. Zrzka mu ovšem skočila do řeči.

,,Ne, Jamesi. Začnu. Já-já, chci ti říct pravdu. Proč jsem se v poslední době chovala tak ošklivě a odtažitě. Řeknu ti to, teď. A je mi upřímně líto, že jsem ti lhala. Lituji toho," dodávala sobě odvahy říci něco, co jí bylo přinejmenším trapné a styděla se za to, ale mohla tak jejich vztah posunout dále.

,,Víš, já samozřejmě vím, že mezi námi nic není, tedy ne úplně, nejsi můj, nemusíme se navzájem hlídat a dohlížet na sebe a je nám jedno, že se bavíme s někým jiným, protože nejsme něco, co by se dalo vlastnit. Nejsme majetek. Jenže, no, prostě, ono jak se tam s tebou Abi bavila tak..." nadechla se, jelikož toto všechno zadrmolila najednou a James sotva stíhal její tempo a každé slovo vnímal opožděně.

,,Měla jsem pocit, že si spolu rozumíte. Je to pochopitelné, když se o sportu normálně bavíš jen s kluky a já tomu nerozumím. A asi to tak i bylo. Jenže jsem, ...bylo mi líto, že nemám tu tvojí pozornost, na kterou jsem si zvykla, jestli to chápeš," nervózně si zkousla ret, což s Potterem dělalo divy, a jen němě přikyvoval.

,,Byla jsem zvyklá, že jsi se mi plně věnoval, ale v tom muzeu, ten den, jsem byla naprosto odstrčená. Abi si tě přivlastňovala. Jestli sis toho nevšiml, tak tě i balila. Flirtovala s tebou a ty jsi s tím nic nedělal," zvyšovala zrzka hlas a přecházela do výčitek.