Ty a já...osudové chvíle /FF POBERTI/❌

25. kapitola - Remus a Lucy - Důvěrné rozhovory

,, Tak se ptej,"  pobídla ho a více se uvelebila.

,,No...," nervózně se posadil na matraci, která se pod jeho vahou prohnula, a opřel záda o vybílenou zeď. Uvažoval, na co chce znát odpověď jako první. Měl tolik otázek a žádná odpověď. Nechtěl na nic jít zostra. Volba nakonec padla na trapnou vyhýbku pravého důvodu, proč to vše vůbec navrhl. ,,Máš nějaké sourozence?" Otázka, na kterou již léta znal tu primitivní odpověď, ale přišla mu dobrá na rozjezd.

,,To přece dávno víš, že ne. Proč se tedy ptáš," za smíchu kroutila hlavou. ,,No nic. Svojí otázku jsi si  vyplýtval, jsem na řadě," hlásila se nadšeně o slovo. Pak s hranou zamyšleností si hladila imaginární dlouhý fous, jako správný rozumbrada. Opět ji navštívila bláznivá dětinskost, hravost a nenahraditelný pocit svobody. ,,Chci vědět, co bylo to nejbláznivější, co jsi kdy udělal?" vyhrkla, chtivá po odpovědi.

,,No,... nejbláznivější jsou všechny vtípky, se kterými Dvanácterákovi a Tichošlápkovi pomáhám. Jinak jsem opravdu nevinný," tajemně na ni mrkl pravým okem.

,,Proč ti nevěřím?" škádlila ho a na prst si svůdně natáčela pramínek vlasů. Probouzela se v ní elegantní a ženská stránka. Ta, co si žádala Remuse Lupina.

,,Co já vím," polykal a hladově na ležící dívku shlížel. ,,No opravdu," obhajoval se proti jejímu pohledu, co jasně říkal ,nevěřím to ani slovo'.

,,Možná vypadáš nevině, ale uličnictví ti kouká z očí, Remusi Lupine. Navíc všechny večírky a oslavy jsi nemohl přežít ve střízlivosti," popostrkovala ho k přiznání.

,,To nepopírám," připustil se šťastným úsměvem. Bavilo ho, ji takto popuzovat.

,,No, a je to tu! A s opilostí se vždy co? No co?" vyzdvihla se do sedu a při každé otázce mu zapíchla ukazováček doprostřed hrudi. ,,Ach jo, chlap," protočila oči nad tou samozřejmostí. ,,Odpovím si sama. Se vždy pojí ty nejpikantnější trapasy."

,,No počkat, počkat," hromoval Rem. ,,Jak jako chlap?" krčil obočí a v hlavě mu to šrotovalo, jak to asi bylo myšleno.

,,No chlap," pohodila rameny. ,,Vše jim dochází pomaleji, nesoustředí se na tolik věcí, jako žena, všímavost jejich okolí je u nich pod nulou a po stránce citů a empatie jsou sto let za opicemi," dorážela. No jen ať si uvědomí, že pokud ji má, tak jak to říká Lily a Kate, rád, tak by už mohl, měl, musí, něco udělat. Nebo ji chce nechat jít dál, utéct?

,,Ale já mám náhodou soustředěnost dobrou," chránil si pověst. ,,Jsem všímavý a empatie, té mám na rozdávání."

,,No především ego máš na rozdávání. Ty léta se Siriusem a Jamesem se na tobě podepsaly," pokyvovala hlavou na pravdivost svých slov. ,,A takto založeným chlapům se pak říká, zženštělí muži. Vyber si. Jsi babochlap nebo muž?" sladce se na něj zakřenila vyzývavým úsměvem.

,,Jo takhle," odhalil její záměr, se přiznat. ,,Tak ať je po tvém. Dobrovolně se hlásím, že patřím mezi neempatické, s citlivostí pařezu a pohledem zkreslené, nesoustředěné muže. Na svou obhajobu ovšem musím dodat, že jestliže jsme u Vás tak vnímáni, řekni mi, kdo se má v takové komplikované ženské osobě vyznat."

,,Ále ne," povzdechla si při představě, jak mu asi vysvětlí, že žena není vůbec komplikovaná.

,,Sama to nevíš, co?" posmíval se jí.

Lucy jen zaklonila hlavu a poté s nádechem spustila. ,,Žena je v podstatě velmi jednoduché stvoření. Jen vy máte tendenci, si ji komplikovat a nechápat. Například zmatkujete jen při jednoslovné odpovědi ne a ano. Ne vždy totiž odpověď znamená přesně to, co my myslíme. Musíte se více zaměřovat na náš tón, mimiku a okolní vjemy. Občas ne znamená ne, občas ano. Ale je to velmi jednoduché poznat."