Ty a já...osudové chvíle /FF POBERTI/❌

8.kapitola - Neobvyklá omluva - 1.část

        Lily právě doošetřila Jamesovi oko. Kouzlení jí šlo jedna radost, a proto se po chvíli postavila a kritickým pohledem si mladíka, který seděl před ní na své posteli v ložnici Pobertů, prohlédla. Dál jen těžce, pod náporem všeho toho zklamání a smutku zavrtěla hlavou: ,,Ty jsi se do toho vážně musel vložit, co? Představ si, že by se ti stalo něco horšího. To už bych nemusela zvládnout. Tohle byla jen základní lékařská kouzla." 

        ,,Neměl tě urážet." sklopil chlapec pohled k zemi. ,,Já ti děkuji, Jamesi, že jsi se mě zastal. Jenže teď se podívej na sebe. Za všechno můžu já." vjela si rukama do vlasů Lily a posadila se na vedlejší postel. 

     ,,Ty za nic nemůžeš. Nebo si snad chceš vzít na triko to, že je Snape debil." vyplivl s odporem Potter.

        ,,Jamesi, já si myslela, nebo spíš doufala, že se změnil. Já jsem mu věřila, ale neodpustila. Byla jsem hrubá a zlá. Taková já přece nechci být. Kdybych  ho alespoň vyslechla a byla milejší, tak to mohlo proběhnout líp. Teď už ale vím, že jsem se mýlila a nechci s ním mít nic společného. Přesto to hrozně bolí, byl to můj dlouholetý kamarád." rozvzlykala se Evansová.

      Jamesovi rvalo srdce, vidět svou dívku v takovéto náladě. Vstal a sedl si na protější postel vedle ní. Omotal jí ruku kolem ramen a začal houpat. Dívka se k němu přitulila a plakala dál.

       ,,Lily, ty za nic nemůžeš. Jsi skvělá holka s tou nejlaskavější povahou. A máš Kate, Lucy, rodinu, Rema, Siria a...a mě. Máš stále spoustu kamarádů a mi tě nedáme. Každý se někdy v někom zmýlí, ale naštěstí jsi to odhalila včas. Já vím, jak se cítíš. Taky jsem něco podobného prožil. Ale všechno chce čas, ten rány zahojí." šeptal jí do ucha James a  rukou ji hladil po rudých vlasech. 

      ,,Co podobného jsi prožil?" vzlykla Lilka.

        ,,Měl jsem kamaráda, Grega. Byl z vedlejší vesnice a byl mudla. Potkali jsme se na mudlovské škole. Byli jsme nerozlučná dvojka. Celých pět let. Ale jeden den, když se u mě projevily první kouzelnické schopnosti, mě vyburcoval k tomu, abych to, jak nechávám levitovat věci, předvedl před celou třídou. 

     Když jsem to udělal a nikdo nepřišel na to jak, tak mi začali všichni nadávat do zloduchů, podvodníků, hnusáků a zbili mě. Byl jsem sám proti všem, neměl jsem šanci. A Greg se samozřejmě  přidal. Celou dobu se jen smál a pokřikoval urážky. Když jsem mu poté nedopatřením nechal vybuchnout tašku, tak se týden na to odstěhoval. Vlastně se ke mě obrátil zády, když jsem jeho podporu potřeboval nejvíce. Vzdal se kamarádství se mnou a přešel na druhou stranu." dovyprávěl.

       ,,Lidem se prostě nedá věřit." povzdychla si Lil se zarudlýma očima. ,,Ještě, že jsme čarodějové. I když vyjímka potvrzuje pravidlo." uchechtl se zhnuseně Potter. ,,Takže, čím bys chtěla být po škole? Asi bych tě tipl na lékouzelnici." snažil se odvést hovor na jinou stranu, když začala Lilka opět popotahovat. 

      ,,To jsi uhodl. Opravdu bych chtěla, je to prospěšné povolání a zachraňuje životy. Jednoduše je v této době velmi potřebné." přitakala. 

     ,,Mě si ošetřila bravurně, ale co ty? To...to je ode mě? Řekni mi prosím pravdu, potřebuji to vědět." polkl nervózně. ,,Není to jedno." slabě se usmála dívky, jelikož tušila chlapcovu reakci, když se dozví pravdu.

     ,,To teda není! Takže jsem to udělal já." vyděsil se. ,,To oko ne." prozradila. ,,A ten ret?". Lily odvrátila pohled, což byla pro Jamese odpověď.

      ,,Lily, já...já...omlouvám se. To jsem vážně nechtěl. Vždyť já bych tě nikdy neuhodil. Lily, Lilianko, Liluško, odpustíš mi to?" začal hystericky koktat Potter a chytl Lilku za obě ruce. V duchu si spílal, jak moc si to u oné dívky opět pokazil.