Ty a já...osudové chvíle /FF POBERTI/❌

17. kapitola - James a Lily - Jak plynul čas

Dveře klaply, zámek cvakl a do kuchyně za vrzavého zvuku podrážek vešel James Potter. ,,Ahoj," napolo zašeptal bez jakékoliv emoce a těžce dosedl na židli u prázdnému stolu.

,,Ahoj," odpověděl mu ještě slabší hlásek, vycházející z úst zrzavé dívky, nandávajíc skromnou večeři na keramický talíř.

Odnesla jídlo před strhaného černovlasého muže a okamžitě se vrátila zpět do kuchyně, kde se pustila v tichosti do mytí nádobí.

 Poté se oba dva mladí lidé jen nakrátko střetli pohledy, když se minuli mezi dveřmi v koupelně, a to bylo ten den poprvé a naposledy. 

V osm hodin večer, kdy Londýn teprve ožíval, byla ona dvojice již v posteli, zachumlána do peřin. Oknem proudil čerstvý a příjemný večerní vánek, slunce vypadalo tak romanticky, když zapadalo a lidé na ulicích se vytráceli do nočních ulic, odreagovat se po náročném pracovním týdnu.

Lily Evansová neměla ani chuť k jejímu každodennímu čtení, neměla náladu na nic. Dala by se označiti za nemocnou. Její kuchařské dovednosti najednou nemohla ovládnout, dostavovaly se záchvaty pláče i vzteku. Výčitek i lítosti. 

Zalehla, ale nespala. Přemýšlela o něm, ale nechtěla. Ležela na úplném kraji postele, div nespadla, zády otočená k černovlasému chlapci, jen aby se ho nedotkla. Ale ne proto, že by nechtěla. Sama nevěděla, co se s ní děje. Procházela si nejspíš nějakou krizí. Nakonec se už konečně oddala sladkému a pro ní vysvobozujícímu spánku.

Za to James Potter ne a ne usnout. Něžným pohledem propaloval dívčina záda, schovaná pod zrzavou hřívou, tak silně, že by si člověk pomyslel, že se snaží přinutit oddychující rudovlásku k pohybu. 

Byl zoufalý, smutku doslova propadal. Netušil co dělat aby odčinil tak...co? Svou domněnku o Lilyině žárlivosti? Chybu, kterou nepostřehl? Sám nevěděl. Všechno se stalo tak náhle a nečekaně. Nevěděl vůbec nic. Jen to, že by se už měl pořádně najíst a vyspat. Že chodí jako tělo bez duše, bez nálady, bez smyslu života.

Se slzami na krajíčku, které tam sotva držel, natáhl svou rozechvělou a vysláblou ruku směrem k dívce. Dvakrát pomalu přejel po délce její paže od ramene k prstům a nakonec spočinul na hubeném zápěstí, které něžně uchopil a stiskl, odhodlán se ho nepustit.  Naposledy si otřel kapku u nosu a zabořil hlavu do nadýchaného polštáře.

Někdo by si myslel, že jak mu slzy tekly, zůstala mu po nich kapička u nosu, jenže vyjímečně to nebylo ono. Po nepohodlné noci v parku nastydl a odnesl si s sebou rýmu s kašlem. Zdravá Lily mu pečlivě vařila citrónové čaje a přikrývala ho teplými pokrývkami. Ovšem k uzdravení je potřeba i duševní pohody, které se mu nedostávalo. Beztak ta rýma potrvá minimálně týden.

Takto usnul v neklidném spánku. Dříve v objetí, dnes dotýkající se sotva dlaněmi. Dříve ve sladké nevědomosti, dnes v nočních můrách. Vše se změnilo. Lidi, vztahy, situace, sny, budoucnost, ...

A u Jamese s Lily se toho změnilo nejvíce. Začínali tak dobře a slibně, jenže teď. Teď uplynuly necelé tři dny od seznámení s prokletou Abi. Zítra, když se probudí do pohodové soboty, to budou tři dny smutku. Člověk by nevěřil, jak může pouhých 72 hodin lidi vysílit a vyčerpat.

Po třech dnes zesláblí, bez vybrečené zásoby slz a bez jakékoli komunikace mezi sebou. Oba dva jen procházeli kolem sebe. Samozřejmě, že se James snažil dostat Lily z její mlčenlivosti, jenže to pak zrzka vyletěla jak čertík z krabičky. Oba dva se postupně ztráceli v sobě samém a v tom druhém.

,,Ne... nech ji..., opovaž se! Proč?! Proč jsi to udělal?! Lily..Lily...LILY!!!" házel sebou na posteli zpocený černovlásek. To probudilo jmenovanou zrzku.