Ty a já...osudové chvíle /FF POBERTI/❌

11.kapitola - Začátek kouzelného týdne

Chaotické pondělní ráno, při němž se několik sedmáků vracelo zpět do Nebelvírské věže pro jednotlivé kousky oblečení, hygieny a zavazadla, která zapomněla. Mnoho spěchu, očekávání a rozespalé tváře studentů závěrečných ročníků, kteří museli být již v šest hodin ráno připraveni ve Velké síni, z důvodu začátku vzdělávacího pobytu.

U snídaně polovina lidí spala, čtvrtina měla co dělat, aby svou hlavou neskončila v talíři s míchanými vajíčky, a zbytek  jakš takš držel otevřené oči a s nepřítomným výrazem se snažil nějak civilizovaně najíst.

Mezi tuto poslední skupinku patřili i naši hlavní hrdinové. 

Stále ještě lehce přešlý James, který opět začínal nabývat sebevědomí a srovnávat si v hlavě včerejší událost, Sirius, jež se mu dnes ráno omluvil a bylo mezi nimi vše ve starých kolejích a svého skoro bratra plně povzbuzoval. 

Smutná Lily, která byla pevně přesvědčená a rozhodnutá se Jamesovi co nejdříve omluvit, ovšem chybělo odhodlání, Kate, co byla ráda, že si její kamarádka své city přiznala, věřila ve šťastný konec. 

A nakonec Lucy s Remem, kteří byli nejrozumnější a právě se spolu dorozumívali očním kontaktem, a domlouvali si, jak znovu zlepšit vztah jejich dvou skupinek a určitých  dvou členů.

Po jídle se ozval profesor Brumbál, a vyzval jednotlivé koleje, aby se seskupili k sobě. Když tak udělali, popřál jim hodně štěstí, ať si pobyt řádně užijí, ale žádné problémy, a pokynul kolejním ředitelům, aby se své skupinky již ujali sami.

,,Takže, zásadní informace je, že nyní Vás dovedu na nástupiště do Prasinek, kočáry jsou tentokrát mimo provoz. Zavazadla si tu nechte, o ty se postaráme. Tam se vlakem dostanete do Malvinovy hutě, kde si vás převezmou cvičení bystrozorové. Ti vás pomocí asistovaného přemisťování dopraví asi 20 kilometrů  jižně od Londýna, na menší mýtinku. Vím, že by jste se zvládli sami přemístit, jelikož všichni jste již zkoušky složili, ale věřte, že je to pro vaši bezpečnost," poučovala je profesorka McGonagallová.

,,Každá kolej bude od sebe oddělena, aby náhodou nedošlo k nějakým nepokojům, což znamená, že se svými ostatními spolužáky se setkáte buď až se v neděli vrátíte nebo spolu budete přiděleni do skupinek. 

Na mýtince naleznete chatu. Tam na jedné polovině naleznete dívčí ložnice, a na druhé chlapecké.

 Po dobu toho týdne tam budete společně, všichni co jste tady, hospodařit. Ráno si pro vás dojdou nějací zaměstnanci ministerstva, a po zbytek dne se o vás postarají. Večer se vrátíte zpět. No a závěrečná informace je, že ve vlaku si vyberou vaše hůlky průvodčí, takže se s nimi můžete rozloučit," pokračovala kolejní ředitelka. 

Poté se s mladými lidmi se vydala ven z hradu, přes školní pozemky, cestou zavátou listím, až k nástupišti, kde před necelými dvěma týdny vystupovali. Tam na ně čekaly čtyři zářivě zelené vagóny, se žlutou lokomotivou vpředu. Přibližně asi šedesát studentů se do vlaku naskládalo, a společně vyjeli vstříc neznámému dobrodružství.

Po cestě vlakem a odevzdání hůlky, následovalo pro někoho ne moc příjemné asistované přemisťování, jako například Lil, která se přemisťovala na 99 % vždy správně, ovšem nebylo ji při tom úplně nejlépe. Vypracovaní bystrozoři si brali hloučky asi po pěti lidech, a postupně se s  nimi zjevovali na doslova pohádkových místech.

Skupince s Lucy, Lily, Kate a Megan s Dorcas, které se od nich ihned odpojily, se naskytl nezapomenutelný pohled.

Dřevěná velká chata, dva balkóny po celé délce boku stavení, vybílené štíty, truhlíky s modrobílými květinami, vykrajované okenice, taktéž dřevěné posezení u kamenné zídky, sem tam nějaký ten vřes, ale jinak kolem dokola byli obehnáni hustým lesem, jako hradbami, nad nimiž se tyčilo ranní slunce, jež se celé vyhouplo nad koruny stromů a vydávalo, na podzim, velmi intenzivní záři. V této chvíli byly holky rády za své rozhodnutí, vzít si kratší kalhoty.