Ty a já...osudové chvíle /FF POBERTI/❌

19. kapitola - Sirius a Kate - Novým mužem

Tak týden s mým bratrem, jo?...Znáš ho, a tak sama víš, čeho je schopen. Dej si na něj pozor. Drž si odstup, abys potom nelitovala. Dokáže být milý, ale uvnitř to tak není....Mám o tebe jen starost, Katie....Proč ne, Katie? Ostatní ti tak říkají, ne?...Opatruj se a vrať se mi v rámci možností v pohodě.

Tato slova a silné objetí s o půl hlavy vyšším klukem s tmavými, jak nejčernější tma, vlasy,  se přehrávalo Kate Wilsonové stále v mysli.

Prvnímu týdnu vzdělávacímu pobytu dali studenti sbohem, a po krátké zastávce v domáckém prostředí bradavických místností, se na následujících sedm dní odloučili ve dvojičkách od svých věrných přátel. Ale i to malé zastaveníčko zvládlo udělat divy.

Kate Wilsonová si nohou, spuštěnou z parapetu okna, na němž vysedávala, pohupovala sem a tam a v rukách tiskla hrnek s vařícím čajem. Opatrně nádobu přiblížila k ústům a své rty ponořila červeně zbarvené vody s malinovou příchutí. Cítila, jak jí teplá tekutina protéká krkem, přes hrudník, až se zabydlí v žaludku, kde má teď jako v pokojíčku. Podvědomě se otřásla stále neopouštějící zimou a upřela zkoumavý pohled na ulici dvě patra pod oknem.

Že by mohla klidně říci, že s výběrem lokality pobytu a jejich dočasného bytu je spokojena, to se nestane. Byt byl malý, čímž odrovnával její plán se vyhýbat své dvojičce. Šedé, bílé a černé stěny s moderním vybavením ve stejných odstínech či občasné hrubé dřevěné doplňky s viditelnými suky příjemnosti jen ubíraly, což v době počínající války není přijímáno. Prázdné rohy, tmavý nádech a nevítaná vzdušnost a jednoduchost. 

Tak se dal jednoduše popsat jeden z dvaceti bytů vysoké ,,bytovky" s šedou fasádou a fialovým blikajícím názvem do noci, který přímo trhal očima,  - Whitfield's hostel. 

A jaký ponurý pohled byl zvenku, takový byl i ven. Prázdná, tichá ulice, alej mohutných stromů z obou stran asfaltové silnice, končící v neprostupné tmě a blikající žárovky v řídce objevitelných pouličních lampách. 

Kdyby nebyli informování, že jejich nynější poloha je kraj Londýna, uváděli by to na hranice státu. Tam se ve většině případů nalezl houf kasín s pestrobarevnými světly, podivná posádka v klubech a místa, kam by slušný a spořádaný člověk nevkročil.

Sama v ponuré náladě a podivných myšlenkových pochodech, v nedomáckém prostředí a s úchylným spolubydlícím, jemuž by byla schopná ihned sehnat holku, jen aby uklidnila svou část, co se strachuje, že jeho pohár trpělivosti přeteče a bobříka, pro něj, odvahy - věrnost jedné dívce, jak on vysvětluje - nechá bobříkem odvahy. Tak to viděla ona.

On naopak zapojil svou romantickou a snílkovskou část duše na maximum. Vyhledával kdejakou situaci, kdy bude jako džentlmen moci poradit, podržet, pomoci, přinésti, .... Podařilo se mu ukořistit Katienino zavazadlo, a směl ho donésti až do pokoje. Jako úlovek bral i  povolení donést její sprchový gel a šampón do koupelny, nebo přidržet jí židli, při smetávání pavučiny u stropu. Snažil se a do tohoto týdne vkládal velké naděje k sblížení.

,,Halóó!!" rozlehl se bytem hrubší hlas. 

,,Hmm. Tady jsem!!!" odpověděla Kate nepřítomně, nechávajíc své kukadla na pomalu se pohybující osamělé postavě s kočárkem.

,,Tys ho ještě nevypila?" naoko se zlobil černovlasý mladík, co se znenadání objevil vedle ní, a poukazoval na skoro plný hrneček. Na Katienino pokrčení ramen jí ukázal dva čaje, co třímal za ouška v dlaních.

,,Udělal jsi nám čaj." konstatovala překvapeně černovláska. ,,Co se to s tebou děje, Blacku? Kdybych tě neznala, řeknu, že se mi dvoříš," kroutila hlavou.