Ty a já...osudové chvíle /FF POBERTI/❌

24. kapitola - Remus a Lucy - V hnízdečku lásky

Ta nasládlá vůně a pocit štěstí, co se do dvou spolubydlících vpíjel už jen ze světlých zdí. Narůžovělý obývák, fialový kuchyňský kout, blankytně modré povlečení v ložnici,... Oba si připadali, jako kdyby to bylo připraveno přesně pro ně. 

Pro pár, co se hluboce miluje, ale ten druhý o tom neví, a tak je všechna láska soustředěna do prostředí, kde se nacházejí. To místo vyzařuje ze sebe střípky jich samotných. Tak, že i slepý by si snad musel všimnout, těch potlačovaných citů a zamilované atmosféry. Tady našli na týden své hnízdečko lásky a šanci, aby vše vyplulo najevo. Otázkou je, využijí ji?

,,Tak a jsme tady," blaženě se usmál Rem a očima vyhledal jeho blondýnku, ve stejném rozpoložení. Vše viděli zamlženě v oparu příslibu šťastné blízké budoucnosti, ale stydlivost byla stále jejich pánem.

,,Jsme. Celý týden," doplnila ho s potutelným a rošťáckým úsměvem.

,,Sami," dodal přesně tak, jak si to představoval.

,,Dva,"

,,V jednom bytě,"

Možná by pokračovali i dále, ale Lucyiny předpoklady začínaly býti v ohrožení.  Všude viděla strašáka odhalení, a copak by to nějak zlepšil, když žila v domnění, že i kdyby ji Remus miloval, z principu a z lásky by si ji k tělu nepustil? Ona měla jednoznačnou odpověď, Ne. 

,,Asi bychom si měli jít vybalit," zakončila to a vydala se hledat ložnici, kde očekávala úložné prostory. Ovšem jakmile vešla do správné místnosti, zasekla se v pohybu mezi futry.

Jo, jo! Velká, manželská, společná, měkoučká, pohodlná postel pro dva lidi! Nadšením pištěla Lucy v duši. Jenže odtažitý, uzavřený, distancovaný vlkodlak Lupin, to může být problém, co jí zničí naděje.

,,Děje se něco, Lucy?" nepatrně ji šťouchl prstem do zad, aby přivolal její pozornost. Když jen upírala pohled do pokoje, nahlédl jí přes rameno. I jemu se v hlavě zjevili stejné scénáře, ale naopak, v opačném znění. Ach ne, jen kdyby ti dva věděli, jak moc jsi jsou podobní, oddaní, a že se v lásce začínají topit.

,,Jestli nechceš spát v jedné posteli, tak já si lehnu na gauč," navrhl okamžitě, ale zklamání nepotlačil. V podstatě by měl být rád. Čím dále se od ní bude držet, tím méně ho to bude pokoušet. Ale tento týden si užije na 150 procent. S riskem, dobrodružstvím i hrozbou špatného konce. Ale především jen a jen s Lucy.

,,Ne, to ne," vyděšeně a úlevně vyhrkla Taylorová. ,,Ehm,..to já jsem myslela, že to bude vadit tobě. Mě tedy rozhodně ne...tedy, ne, nevadí mi to," snažila se ještě snížit viditelné nadšení.

,,Tak si vybalíme," přešel Lucyiny rozpaky se smíchem a poponesl jí kufr ke skříni.

,,No potěš koště, co v tom  máš," divil se Rem, když zavazadlo postavil na zem. 

,,Věci na týdenní pobyt?" pozvedla obočí, na náznak samozřejmosti a dala se do řádného uklízení a komínkování oblečení.

,,Měla jsi mi ho dát už když jsme šli sem," vyčítal jí její tvrdohlavost, že si kufr potáhne sama.

,,To víš, že jo. A díky jeho váze by ses mi potom udřel, co?" našpulila spodní ret a roztomilýma očima ho pozorovala. ,,Ehm, ehm...co, jak, kde, kde budeš slavit Vánoce?" vypálila první, co ji napadlo.

Skvělé, je tu dvacet minut a stihla dva trapasy. Nejprve si neuhlídá emoce na opratích, a poté si ho ještě bude přivlastňovat?! Proč jen říkala to mi!!!