Ty a já...osudové chvíle /FF POBERTI/❌

14. kapitola - James a Lily - Začíná to dobře

,,Dobře, dobře. Takže jsem vám nejspíš řekl všechno. Letnice nebo lednice je pro začátek plná, peníze na celý týden máte, soupis úkolů také. Pane Pottere, vy víte, v čem bude spočívat vaše dočasná práce. Slečna Evansová je se vším taktéž seznámena. 

 Odjezd je v neděli v půl páté večer. Kdyby se cokoliv stalo tady máte poplašné tlačítko. To nám dá vědět rovnou na ministerstvo. Jednou vás přijde někdo zkontrolovat. Buďte opatrní, a nebojte se. Tady se vám nemůže nic stát. Tak si to společně užijte, odpočiňte si od školy, doufám, že je vše jasné, a já se tedy oddálím," dokončil stařeček.

Byl to nižší úředník z odboru Mezinárodní kouzelnické spolupráce, a předával základní informace a klíče od bytu dvojici studentů z Nebelvíru.

,,Myslím, že vše plně chápeme, pane," přitakal James, a koukl směrem k Lily. Ta se k němu přidala: ,,Ano, vše v pořádku. Děkujeme."

,,Tak to je báječné. Nyní se tedy rozloučíme. Bruno!" zvolal bělovlasý kouzelník. Z jednich dveří bytu vyšel chlap jak hora. Hora masa a svalů, v normálním světě by mohl zastávat dva bodyguardy najednou. 

,,Bruno půjdeme, tady je vše hotové. Loučím se s vámi, mládeži. Nashledanou za týden," zamával jim roztomilý dědeček, ještě předtím, než se chytl paže svého společníka, a zmizel. Přemístil se.

Tak se ocitli James Potter a Lily Evansová sami v jednom bytě na celý týden, kdy je čekalo mnoho a mnoho věcí.

,,Tak já se půjdu porozhlídnou po bytě, a potom rozendat věci z kufru, jo?" prolomila lehce trapné ticho Lil.

,,Jasně, já ti ten kufr vezmu do pokoje. Teda až ho najdu," ušklíbl se Potter.

,,Máš štěstí, že to tu není tak velké. Že se neztratíš, a když, tak budu mít snazší hledání," rozesmála se rusovláska nad jeho rádoby výhružným pohledem.

,,Víš co, radši běž na prohlídku, než po tobě skočím," pokroutil nad dívčiným počínáním hlavou brýlatý chlapec.

Skočím. Proč ne? 

Sakra, vždyť už, Lily, přemýšlíš, jak nějaký...ne, radši nad tím nepřemýšlej. Jsi tu prvních patnáct minut, a už přemýšlíš o takovýchto věcech.  

Ach...kolikrát jsem řekla přemýšlím?! 

Zklidni se, kde se to v tobě bere? Musíš tu vydržet ještě šest dní, dvacet tři hodin, čtyřicet čtyři minut a...přesně teď třicet vteřin. Zklidni hormon, Evansová, a radši běž už na tu prohlídku.

Lily se tedy po krátkém zamyšlení vrátila do předsíně, aby prozkoumala celý byteček.

Z malé předsíňky s bílými zdmi, botníkem z tmavého dřeva a věšákem, vedly troje dveře. 

Ty napravo vás dovedly do koupelny. Ta byla laděna do zeleno-bíla. Dlaždičky na zdi dělaly barevné ornamenty, za závěsem se nacházel sprchový kout, vedle něho dost velké umyvadlo se starodávným kohoutkem na vodu, a hned za dveřmi a plastovou zástěnou záchod. V rohu bylo pár kýblů, hadrů a ostatních věcí potřebných k domácím pracím.

Po otevření  tmavých dveří nalevo, se vám umožnil pohled na kuchyňskou linku hned naproti. Byla opravdu malá, ale dostatečná. Dále jsme mohli najít například lednici, mrazák, mikrovlnku, sporák a třeba konvici na vaření. Lily byla z mudlovské rodiny, tudíž vše znala, ale počínání jejích kamarádek ji zajímalo.

Když prošla klenutým obloukem, který z části odděloval kuchyň od zbylých místností, první uviděla světlý jídelní stůl, potažený nafialovělých ubrusem, se čtyřmi židlemi s fialovými podsedáky. I dvě stěny byly fialové.