Její pes

1. kapitola

Vešla jsem do třídy a všimla si, že nejlepší kamarádka, která seděla vedle mě, byla zase na mobilu a broukala si. Usmála jsem se a posadila se k ní „Řekneš mi konečně, proč se pořád tak šklebíš?" zeptala jsem se ji snažíc se znít otráveně. Do přístroje takhle koukala už skoro měsíc a nechtěla mi odpovědět proč.

„Ah!" vydala ze sebe Klára a pohlédla na mě. Dívka měla světle hnědé vlasy dlouhé po prsa. Stejně jako vždy byla namalovaná a slušelo ji to, věděla, jak to udělat správně. Co se týkalo jejího oblečení, tak se řídila nejnovějšími trendy a nikdy nebyla pozadu. Kamarádka byla malá a trochu oplácaná, díky čemuž vypadala docela roztomile.

Klára si začala hrát nervózně s prsty „Hele pamatuješ, jak jsi mi říkala, že jsi taky na holky?"

„Jo, ale říkala jsem ti, že s tebou nechci nic mít, víš o tom?" rychle jsem ze sebe vydala.

„Samozřejmě! Taky s tebou nechci nic mít..." vážně jsme se na sebe dívaly, než jsme se obě začaly smát. I když jsme se snažily něco brát seriózně tak devětkrát z deseti případů to skončilo tím, že jsme udělaly něco vtipného a začaly se řehtat.

„Dobře, tak co teda potřebuješ, když jsi tak nervózní?" zeptala jsem se jí a opřela hlavu o ruku.

„Hmm... no, víš..." trochu koktala a už znova se vrátila ke svým prstům „já teď chodím s jednou holkou... Míšou a... když jsem ji říkala, že mám kamarádku, která je taky lesba, tak... napadlo ji, že bychom šly na dvojité rande..."

Proč se tak bála mi to říct? Moc dobře jsem věděla důvod. Míša byla už několikátá její přítelkyně a vždycky to dopadlo stejně. Není to tak, že by se Klára nesnažila, ale z nějakého nepochopitelného důvodu si vybírala špatné holky, které se s ní vždycky brzo rozešly „Víš, že to stejně nakonec dopadne špatně?" zareagovala jsem „Nemluvě o tom, že nemám přítelkyni..." vydechla jsem. Moc času jsem venku netrávila z určitých důvodů, takže jsme ani neměla pořádnou šanci si někoho najít.

„No... ale s Míšou to bude jiný!" bránila se, jako vždy. Potom se pousmála „Ne bylo by to rande na slepo, pro tebe. Takže nebyla by to pro tebe skvělá příležitost?" zeptala se mě. Snažila se znít optimisticky, ale moc dobře jsem věděla, jak si byla nejistá.

Otráveně jsem vydechla „No dobře, ale nezaručuju, že s tou holkou budu chtít něco mít. Prostě tam budu jen kvůli tobě... a mimochodem platíš!"

„Eh? Proč? Já nechci platit..." na chvíli se zatvářila smutně, dokud se mi řádně nepodívala do obličeje. Okamžitě na to přikývnula, ale už nic neříkala.

Domluvily jsme se na sobotu odpoledne toho týdne. Vzhledem k tomu, že jsem se až tak nezajímala o tu holku, se kterou jsem se měla poprvé sejít, tak jsem se nijak extra nepřipravovala. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem stejně jako vždycky, moje tmavě hnědé rovné vlasy byly dlouhé kousek pod ramena. Make-up jsem nikdy nenosila a ten den nebyl výjimkou. Na sobě jsem jinak měla černou starou mikinu a roztrhané rifle stejné barvy. Byl začátek jara, takže už se začínalo dělat docela teplo, ale stejně jsem pořád chodila ven nabalená.

Vzala jsem si mobil a klíče, zamknula jsme za sebou a šla na místo, kde jsme se s Klárou domluvily, že se sejdeme. Dále jsme spolu zamířily za její přítelkyní a další holkou. Když jsme tam přišly, tak mi bylo skoro okamžitě jasné, která z nich s mojí kamarádkou chodí. Jedna z dívek měla krátké tmavě hnědé vlasy a oči modré jako zářivé nebe bez mraků. Celkově byla vysoká a hubená. Vypadala jako typický tomboy. Na hlavě ji seděla čepice s kšiltem dozadu, měla dlouhé bílé triko a modré volné kalhoty. Její vizáž na mě křičela, že to je Klářin typ.