Její pes

7. kapitola

Sára mi dala na pár dnů pokoj, díky bohu. Měla jsem jí už plné zuby, něco po mě pořád chtěla anebo mě znásilňovala. Ta modřina mi naštěstí z ramene zmizela.

„Ahoj," překvapila mě před školou Sára.

„Ahoj..." vydechla jsem „Co..." zpočátku jsem zněla chladně, ale potom jsem si vzpomněla na Kláru, která byla do té doby vedle mne. „Co potřebuješ?" pousmála jsem se snažíc se působit nadšeně.

„Jen mě napadlo, že bys se mnou někam šla..." položila mi ruku kolem ramene a dala mi pusu na obočí.

„Dobře," kývnula jsem „promiň Kláry, já půjdu se Sárou..." usmála jsem se a spolu s blondýnou jsem někam šla. Ani jsem nevěděla, kam mě to vedla, dokud jsme se neobjevily před velkým domem.

Překvapilo mě to, ale držíc mě za ruku se mnou šla dovnitř „Pojď, půjdeme ke mně do pokoje..." jen jsem přikývnula a následovala ji. Její pokoj byl pomalu větší než náš byt. Polknula jsem, ale nic jsem neříkala „Vysvleč se..." přikázala mi a sednula si na její postel.

Překvapilo mě to, bylo to až moc rychlé „Huh?" vydala jsem ze sebe.

Šla jsem k ní, že se vysvléknu na posteli, ale ona mě zastavila „Je milé, že jdeš ke mně blíž, ale chci tě vidět nahou ve stoji..." Zase mě nutila dělat něco ponižujícího, ale udělala jsem to. Pomalu jsem si sundala mikinu, tričko a kalhoty, než jsem skončila ve spodním prádle „Všechno!" řekla tvrdě. Kývnula jsem a sundala si zbytek mého oblečení. Trochu jsem se rukama zakrývala, ale nebylo mi to moc platný „Nezakrývej se... ukaž se mi..." dala jsem ruce dolů.

„Sadisto..." pošeptala jsem dívajíc se na podlahu. Uslyšela jsem kroky a rychle jsem na dívku pohlédla. Slyšela mě?! Teď mě potrestá... Sára byla tak blízko, že mě mohla opět kousnout, že mohla udělat, cokoli chtěla.

„Jestli já jsem sadista..." řekla tiše a ruku mi strčila mezi nohy „tak ty jsi masochista..." ušklíbnula se a ukázala mi vlhké prsty „jsi vlhká a to jsem se tě ani nedotkla... nemluvě o tvých bradavkách, máš je vážně tvrdé..."

„Já...já..." snažila jsem se vymyslet výmluvu, ale blondýna mi nedala moc času.

„Olízni to..." řekla a strčila mi ruku k ústům „očisti mě..." pohlédla jsem na ni, jestli to myslí vážně, jenže nic dalšího neříkala. Mírně jsem otevřela pusu a vystrčila jazyk, začala jsem ji olizovat ruku, přesně jak chtěla „Chutnají ti tvoje šťávy?" zeptala se mě, poté mi dala další rozkaz „Řekni mi, že ti chutnají..."

„Chutná... mi to..." pošeptala jsem. Bylo to tak ponižující...

Dívka se zasmála „Je úžasné tě vidět kompletně nahou..." olíznula mi krk a něžně mi zuby stisknula hrdlo. Vydala jsem ze sebe slabý sten. Pokračovala dolů a strčila moji bradavku do úst. Hrála si s ní jazykem, občas mě kousnula, ale vždy jen něžně. Pomalu se rukou přiblížila k mým nohám a hladila mě po stehně „Líbí se ti to?" zeptala hluboce mi dýchajíc do ucha, byl to zvláštní pocit.

Moc dobře jsem věděla, co chce slyšet „Ano..." vydala jsem ze sebe mezi steny.

„Mám pokračovat?"

Dívka přestala, pohlédla jsem na ni. Ona se na mě dívala také... šlo o test, nesmím říkat ne... „Ano..." odpověděla jsem tiše hledíc ji přímo do jejích modrých očí. Sára se spokojeně usmála, dala si svůj prst do pusy, následně do mě pronikla. Opřela jsem se o ni nechávajíc ji dělat, co přesně chtěla. Pohybovala se ve mně, přirážela vcelku rychle, ale něžně. Moc dobře věděla, jak to má dělat, aby mě to těšilo, aby se mi to líbilo.

Když jsem se blížila vrcholu, tak jsem do ní zaryla nehty a přenesla na ní celou svou váhu. Udělala jsem se a nahlas jsem dýchala „Pojď..." dívka ode mne poodstoupila a chytila mi ruce, přitom se mnou došla do postele. Posadila mě a kleknula si na zem naproti mně. Roztáhla mi nohy a olízla mi vnitřní část stehna, opět směřovala k mému rozkroku. Cítila jsem, jak mi olizuje šťávy, které ze mne vytekly předtím. Následně do mě pronikla svým jazykem, vychutnávala si mě. Sehnula jsem se k ní a objala jí hlavu. Sténala jsem přitom, ani jsem se nedržela zpět. Sára mi během toho celou dobu držela kolena, abych měla nohy stále roztáhnuté. Na konci jsem zaskučela a prohnula se v zádech. Blondýna mi dala chvilku na odpočinutí, než mi dala rozkaz, abych se postavila. Udělala jsem to a natáhla se rovnou pro vlastní oblečení „Ne!" rychle mě zastavila.

Ohlédla jsem se na ni, to chtěla snad pokračovat? Byla jsem unavená „Pojď si lehnout..." řekla mi dívka a ukázala na postel. Nyní tam byla odhrnutá peřina. Tentokrát jsem bez váhání udělala to, co řekla a lehla jsem si. Přivřela jsem oči a přitom jsem unaveně oddychovala „Tady máš..." opět na mě promluvila Sára.

Pohlédla jsem na dívku a všimla si, že má v ruce knihu „Huh?" vydala jsem ze sebe nechápavě a posadila se „Co to je?"

„To je pro tebe..." sednula si vedle mě „dárek..."

„Proč?"

„Dík za to, co jsi pro mě v sobotu udělala..." řekla. Jednou rukou se dotkla mého spánku a něžně posunula moji hlavu k ní blíž, aby mi mohla dát pusu na obočí „vezmi si to..."

Vzala jsem si knihu, kterou mi dala, očekávajíc nějakou kravinu, ale zmýlila jsem se. Jednalo se o dětskou knížku, ale když jsem uviděla název díla, tak se mi začaly klepat ruce, do očí se mi nahrnuly slzy „Jak jsi..." přitiskla jsem knížku k hrudi.

„Zeptala jsem se Kláry," usmála se a pohladila mě po hlavě „bylo velmi těžký to sehnat, proto jsem tě nekontaktovala dřív..." opět mě políbila na obočí.

Zabořila jsem hlavu do její hrudi „Díky..."

„Můžu se tě na něco zeptat?" pošeptala Sára, zatímco mě konejšila.

„Vždyť mám zakázáno říkat slovo ne," tiše jsem se zasmála, jako kdybych řekla něco vtipného „Ale odpověděla bych ti i tak... ptej se..."

„Výjimečně bych ti odpustila..." Sára řekla se smíchem, ale potom se opět vážně zeptala „Proč pro tebe ta kniha znamená tolik?"

„Já... mamka mi ji často četla, a potom já ji předčítala nevlastnímu bratříčkovy... když naléhal, že bude u mě," řekla jsem vesele „ten malý blbec na mě pořád dohlížel, jako kdybych se každou chvíli měla rozpadnout, když u mě nebyl..."

„Tak proč ji nemáš?" položila mi další otázku a chytila mě za ruku, přitom mě druhou stále hladila po hlavě. Pravděpodobně věděla, že to je ta ošklivá část mého příběhu

„Jednou se můj nevlastní otec naštval... a tu knihu zničil," steklo mi pár dalších slz „od té doby jsem nesnášela čtení..."

„Pokud se někdo pokusí tu knihu zničit, tak zařídím, aby toho litoval po zbytek svého marného života..." chladně pověděla, ale pak už nic neřekla, pouze mě objala a přitom mi dávala pusy na různá místa mé strany hlavy, která jí byla blíž.

Přivřela jsem oči pořád u sebe držíc knihu a pošeptala jsem „Děkuju..." překvapivě jsem usnula. Vzbudila jsem se kolem sedmý, pak jsem chvátala sama domů. Dívka mi řekla, že mě alespoň doprovodí, ale odmítla jsem. Knížku jsem si samozřejmě vzala sebou a celou tu dobu jsem si ji tiskla k hrudi.