Její pes

16. kapitola

Vzbudila jsem se uprostřed noci celá zpocená. Sedla jsem si, ale poté jsem si okamžitě opět lehla, motala se mi hlava a pořádně jsem ani nebyla schopna rozpoznat, kde jsem „Jack...?" zaslechla jsem tichý Sářin šepot.

Ohlédla jsem se na ni, ale neodpověděla jsem. Místo toho jsem se k ní opět otočila zády a zavřela oči, i když i v tu dobu jsem měla pocit, jako kdyby se i tma způsobena mýma zavřenýma očima pohybovala a motala. Silně jsem se kousnula do rtu, ale s námahou se mi nakonec povedlo usnout.

Pootevřela jsem oči a rozhlédla se kolem sebe. Stále mi ale nebylo dobře, možná ještě hůř. Na zádech jsem cítila Sářin tlak. To vedle mě takhle pořád ležela? Vydechla jsem a otočila se na ni, měla už otevřené oči, ale nic neříkala, nic nedělala „Dobré ráno..." pošeptala jsem.

„Jack!" okamžitě se rozzářila a objala mě „Jack..."

Popozvedla jsem obočí, vážně to byla ta samá dívka, která mě den předtím sváděla ve sprše? Vydechla jsem a pohladila ji po hlavě „Sáro..." stěží jsem ze sebe vydala a přivřela oči.

„Jack? Chceš ještě ležet? Nemáš hlad? Nebo chceš sprchu?" položila mi hned několik otázek, ani jsem je pořádně nestíhala vnímat.

„Není mi moc... dobře..." vydechla jsem.

„Mám zavolat záchra..."

„Ne..." pohlédla jsem na ni a tiše, téměř neslyšitelně, pošeptala „Mohla by ses o mě postarat?" odvrátila jsem od ní obličej „Nebo zavolej Kláru..."

Dívka mi dala pusu na obočí a šla pryč. Smutně jsem hleděla na dveře, kam zmizela? Asi šla pro Kláru, vlastně mě to nemělo ani překvapovat, jsem s ní na základě smlouvy a teď jsem byla pouze rozbitá hračka. Stejně to trochu bolelo. Trvalo to nějakou dobu, ale nakonec někdo opět vešel do pokoje „Kláry..." vydechla jsem „Om..."

„To jsem jen já..." přerušil mě Sářin hlas.

Překvapeně jsem na ni pohlédla a polknula „Ty jsi..."

„Hm?" v ruce držela hrnek a talíř, oboje položila na stolek „Posaď se..." udělala jsem to, dívka za mnou upravila polštář „Teď se můžeš opřít..." opět jsem ji uposlechla. Byla jsem trochu překvapená, jak se o mě zvládla starat „Zvládneš se sama najíst?" Přikývnula jsem a natáhla k ní ruku „Víš co... radši tě nakrmím sama..."

„Eh?" konečně jsem ze sebe něco dalšího vydala. Dívka si ke mně přitáhla židli, na kterou si následně s jídlem v ruce sednula.

„Mám pro tebe polívku, je dobrá na zdraví, takže..." usmála se „Nechala jsem kuchaře ji udělat speciálně pro tebe," dala mi lžičku k puse „Aaaaa..."

„Aaaaa..." vydala jsem ze sebe a snědla sousto, Sára mě tak pomalu nakrmila.

Přítelkyně mi odhrábla vlasy z čela, na které mi poté přidržela ruku měříc moji teplotu „Úplně hoříš..." pošeptala „Možná by bylo lepší tě vzít do nemocnice..."

Zavrtěla jsem hlavou „Prostě se z toho vyspím... klidně jdi dělat něco jiného..."

„Nemůžu tě přece opustit," pronesla a pohladila mě po vlasech.

S výdechem jsem přivřela oči „Nesnáším tě..." pošeptala jsem, ale nezněla jsem, že to myslím vážně. Taky jsem to už tak ani necítila.

„Mmmm..." vydala ze sebe, nepřestávala mě hladit. Pousmála jsem se „Vyspi se sladce Jack..." zaslechla jsem a ucítila její rty na mé tváři ještě předtím, než jsem skutečně usnula. Vzbudilo mě až Klářino hlasité bouchání na dveře „Už tam jdu..." blondýna mi pošeptala do ucha.

Znova jsem zavřela oči „Dobře..." byla jsem až moc slabá na to, abych nějak přemýšlela.

Ucítila jsem na čele studenou ruku „Sáro?" potom jsem zavrtěla hlavou „Nemusíš se o mě bát Kláry, jen jsem... trochu onemocněla."

„To je protože jsi včera chtěla být tak dlouho v zimě venku! Já ti říkala, že ti mikinu půjčím, nebo Sára ti měla půjčit," zněla vážně naštvaně.

Vydechla jsme „To je v pořádku... Sára se o mě stará, tak prosím... užij si to tady, dokud tady jsme..." pošeptala jsem „Jinak budu ještě smutnější..."

„Ale!" teď už byla dost hlasitá „Nemůžu tě tady nechat samotnou s ní!"

Otočila jsem se k ní zády „Sára se o mě zvládne postarat, tak mě nech na pokoji... akorát mi je ještě hůř..."

„Ty..." zaslechla jsem bouchnutí dveří.

Přehnala jsem to, pomyslela jsem si, ale taky mě naštvala. Proč byla tak hnusná na Sáru? Nic mi... není až tak špatná „Jack... promiň," pošeptala Sára a dala mi pusu na rameno „Promiň..." znova se mi omluvila.

„Huh?"

„Promiň..." její hlas se třásl. To snad kvůli mně brečí?

„Sá..."

„To všechno kvůli včerejšku, že jo? Měla jsem vážně počkat alespoň deset minut, ale já... chtěla..." nedořekla to, místo toho se posadila na postel vedle mne a začala mě hladit po hlavě „Omlouvám se ti..."

Neodpověděla jsem, místo toho jsem zavřela oči. Nemohla jsem to popřít, ale zároveň neměla chuť ji nadávat. Možná, kdybych prostě šla s Klárou zpátky na pokoj dřív, tak by mi nebylo tak špatně... po krátké chvilce jsem usnula a spala jsem až do večera, i když ani poté mi nebylo zrovna nejlíp.

Další den jsem se rovněž „záhadně" neuzdravila, takže jsem se shodla na tom se Sárou, že by pro mě nejlepší bylo jet domů. Myslela jsem si, že mě posadí to nějakého autobusu a zůstane tam, ale překvapivě jela se mnou i se všemi svými věcmi „Nemusíš jet se mnou, mohla sis to tam ještě užít..." pošeptala jsem unaveně.

„V tomhle stavu tě přece nepošlu samotnou," řekla vážně a pohladila mě po hlavě „navíc, co bych tu bez tebe dělala?"

„Mohla bys tu být s Míšou..." odpověděla jsem chladně.

Sára vydechla a dala mi pusu na obočí „Vždyť se řeklo, že to budeme dělat jenom jednou měsíčně..." pošeptala mi do ucha, které mi následně olíznula.

Udělala jsme od ní okamžitě pár kroků pryč „A proto jsi to musela dělat zrovna na společném výletě..." řekla jsem neslyšitelně.

„Ah, autobus je tady..." pronesla přítelkyně a šla se mnou do autobusu.

Sednula jsem si někam do zadních míst k oknu, o které jsem se následně opřela, zároveň jsem se dívala na Sáru, jak si sedá ke mně. Náhle jsem si ale vzpomněla na něco jiného, velmi důležitého. Do té doby jsem nedala Kláře vědět o tom, že jsem se vracela domů. Včera mě tak naštvala, že jsem na něco tak důležitého zapomněla. Vzala jsem do ruky mobil a napsala ji SMS „Jedu se Sárou domů. Pořád mi je špatně, ale je to ještě snesitelný, tak se o mě nemusíš bát..." Dívka mi ale neodepsala. Vydechla jsem a zavřela oči. Hádám, že kamarádka na mě musela být vážně naštvaná.

Netrvalo dlouho a usnula jsem. Sára mě vzbudila až na naší zastávce. Přítelkyně se rozhodla mě ještě doprovodit domů.