Její pes

20. kapitola

Samozřejmě, že po nějakém tom spánku, jsme se večer najedly a každá zvlášť jsme se umyly. Věděla jsem, že kdybychom tam byly spolu, tak by to určitě bylo dražší, než když bychom se sprchovaly samostatně. K večeři jsme si dali jídlo, které nám mamka předem navařila. Trochu jsem se bála, že by to Sáře nemuselo chutnat, protože to nebylo čerstvý, ale vypadala spokojeně.

Pak jsme si znova lehly ke mně na postel v pyžamu. Přítelkyně mě objala a začala mě hladit po hlavě. Přivřela jsem oči, tlukot jejího srdce a zvuk jejího dechu mě uklidňoval a vlastně i uspával.

„Dobré ráno," vzbudil mě něčí hlas. Musela jsem se chvilku rozkoukat, než mi došlo, že na mě promluvila Sára a ještě k tomu, že vlastně u mě spala v pokoji.

Nemohla jsem ale být příliš zděšená, byla jsem totiž vážně unavená „Co? Proč mě budíš tak brzo..." pošeptala jsem, hlasitěji jsem ani mluvit nemohla.

„Už je deset," zareagovala dívka se smíchem.

Zarazilo mě to, rychle jsem si sednula „Deset?!" chtěla jsem vstát, ale z toho pohybu se mi zamotala trochu hlava.

„Pomalu..." řekla přítelkyně a objala mě „Nemusíš nikam chvátat, je sobota... ani já nikam nechvátám," pošeptala mi do ucha, které potom kousnula.

„Mmmm... ale..." ohlédla jsem se na ni „Co takhle kdybychom si dali... pozdní snídani?"

„Nemám hlad..." odpověděla pořád mě držíc „ale dala bych si něco jiného..." pustila mě a zvedla se. Pozorovala jsem ji, jak si stoupá naproti mně a hledí mi přímo do očí.

„Co by...?" dívka se ke mně sklonila a ani mě nenechala domluvit, místo toho mě políbila „Mmmm..." rovnou mi pronikla do úst jazykem. Trochu mě to překvapilo, ale nějak jsem se jí nebránila, chtěla jsem, aby pokračovala.

Sára přestala a hleděla mi přímo do očí, hypnotizovala mě „Jack..." pošeptala moje jméno.

„No?" vydala jsem ze sebe, ale tak nějak jsem se stále cítila duchem nepřítomná.

„Co chceš?"

„Eh?" několikrát jsem zamrkala „O čem to mluvíš?"

„Ptám se tě, co chceš..." přiblížila se ke mně, jako kdyby mě chtěla políbit, ale těsně přede mnou se zastavila. Cítila jsem její dech „Řekni mi, co chceš..." položila ruku na moje stehno.

„Co chci?" polknula jsem a políbila jsem ji, dívka mě ale rychle odstrčila.

„Neříkala jsem ti, ať to uděláš..." ušklíbnula se.

„Ah... promiň, když já..." zrudnula jsem „chtěla jsem tě políbit a tak..."

Sára mi dala pusu, ale předtím než se ode mne odtáhla, tak mě ještě kousnula do rtu. Rozkousnula mi ho „Smůla," usmála se „teď tady velím já..." Otevřela jsem ústa, abych něco řekla, ale na jazyku jsem ucítila krev „Nemluv..." pronesla klidně. Přikývnula jsem. Znova mě políbila a rukou mi pomalu sjela pod triko a dotkla se mých prsou. Zalapala jsem po dechu

„Jsem doma!" náhle jsem zaslechla mamčin hlas. Okamžitě jsem se zvedla a polknula. Nevěděla jsem, jestli mám mluvit „Jste tady?" znova se ozvala mamka.

Zoufale jsem hleděla na Sáru, čehož si velmi rychle všimnula. Nahnula se ke mně a do ucha mi pošeptala „Můžeš mluvit..." olíznula mi ho.

Přikývnula jsem a zvedla jsem se chystajíc se jít za mamkou, jenže přítelkyně mě chytila za ruku. Nechápavě jsem na ni pohlédla, ale zdála se mi najednou... taková nervózní. Zavrtěla jsem hlavou „Jsme u mě v pokoji!" zvolala jsem, aby nás máma slyšela, následně jsem si opět sednula na postel.