Její pes

4. kapitola

Ještě téhož večera po našem rande mi napsala, že se se mnou chce další den sejít ve tři před jednou kavárnou.

Po škole jsem rychle hodila tašku domů a šla na místo naší schůzky. Byla jsem tam o trochu dřív, ale Sára tam už čekala „Nejsi tu nějak brzo?" zeptala jsem se jí.

„Chtěla jsem tu být dřív, abych tě mohla potrestat, kdybys přišla pozdě..." ušklíbnula se „ale vidím, že tu jsi brzo," popošla ke mně a pošeptala mi do ucha „tak to hádám, že tě odměním..." přejel mi mráz po zádech „Ale prvně pojď... zvu tě na kafe a zákusek," usmála se a chytila mě za ruku.

Vydechla jsem a šla s ní do kavárny. Dívka mi objednala kávu a k tomu i nějaký zákusek, který mi doporučila. Dlouho jsem nic takového nejedla, ale byla jsem ráda, že jsem měla teď takovou šanci „Díky..." řekla jsem tiše, když jsem si sedla ke stolu naproti Sáře.

„Nemáš zač," usmála se a opřela si hlavu o ruku „samozřejmě, že se budu starat o svoji přítelkyni..."

„Proč se chováš tak mile?" chtěla jsem se zeptat, ale místo toho jsem raději byla zticha a dala si sousto zákusku.

„Chutná ti to?" otázala se mě Sára.

Přikývnula jsem „Chceš ochutnat?"

Dívka zavrtěla hlavou „Dívat se na tebe mi stačí..." řekla a usrkla si svoji kávu, kterou si objednala. Neváhala jsem a pokračovala se svým zákuskem „vypadáš opravdu spokojeně..." podotkla.

„No... moc často zákusky nemám," vydechla jsem „Děkuju..."

„Za nic drahá..." zasmála se a pohladila mě po tváři, přitom mi palcem přejela po rtu. Prst si poté olízla „pozvu tě na víc míst a rozmazlím si tě..." pronesla a opět se ušklíbnula „a ty budeš dělat přesně to, co chci já..." pošeptala. Polknula jsem a přikývnula „řekni to... řekni, že budeš dělat přesně to, co chci já..."

Chvilku jsem mlčela, než jsem ji to zopakovala „Budu dělat přesně to, co chceš ty..." pohlédla jsem ji do jejích hypnotických modrých očí. Nechápala jsem, proč mě tak přitahovaly.

„Hodná holka..." kývnula jsem a rychle sklopila hlavu. Cítila jsem se tak poníženě, ale naštěstí mě zatím nenutila nic dělat na veřejnosti. Zatím... „Netvař se tak smutně..." z představ mě probudil Sářin hlas.

„Ah co? Promiň, jen jsem se zamyslela..."

„Copak tě trápí?" její úsměv působil něžně... mile. Ale nemohla jsem ji říct o mých obavách, takže jsem jen zavrtěla hlavou.

Po nějaké té době jsme obě dopily kávu a já dojedla můj zákusek „Pojď ještě na záchod..." řekla Sára a chytila mě za ruku. Dívka mě vzala opět do kabinky, tentokrát to ale už nebylo takové překvapení. Prostě mi jen řekla: „Jdi dovnitř..." a pak se ke mně přidala. Hned co zavřela a zamknula dveře, mi dala další příkaz „Opři se rukama o dveře a vystrč na mě zadek."

Udělala jsem přesně to, co chtěla. Tušila jsem, kam to povede, když si stoupnula za mě. Sára se ke mně natáhla a do ucha mi pošeptala „Slíbila jsem ti odměnu... slibuju, že budeš na konci velmi spokojená," následně mi ho olíznula. Zaskučela jsem „Měla bys být trochu tišší... nebo tě uslyší někdo další..." kývnula jsem „Šikovná..." stále mi šeptala. Rukama mi vyhrnula tričko i s podprsenkou a dotknula se mých prsou. Začala je mačkat a hrát se s mými bradavkami. Silně jsem se kousnula do rtu, abych nesténala. Dívka mi začala dát pusy na krk a následně na má holá záda dokud nedošla ke kalhotám. Sára mi pustila hruď a stáhnula mi kalhoty i s kalhotkami. Byla jsem před ní úplně odhalená, ale pořád jsem stála stejně, i když jsem měla chuť si je opět natáhnout a utéct.

Sára mi chytila zadek a následně mě začala dole lízat. Věděla jsem, že mi něco udělá, ale nečekala jsem, že jazykem. Zavřela jsem pevně oči a kousnula se do rtu, aby ze mě nevyšla ani hláska „Jsi tak vlhká..." pošeptala.

„Mmmmm..." nemohla jsem ze sebe vydat víc než tohle, abych nezačala nahlas sténat. Dívka spokojeně pokračovala, přitom do mě strčila prst. Rychle jsem si dala ruku na pusu a silně se do ní kousla. Nebyla ale tak dravá, jak jsem si to představovala. Naopak to dělala docela něžně, pomalu a tak, aby mě to nebolelo, hádám.

Po chvilce jsem se udělala. Klepala jsem a sotva jsem stála. Sára utrhla toaletní papír a otřela mě, na což jsem sebou rychle cuknula „Klid... dneska už končíme..." pronesla tiše. Už nezněla tak svůdně, jako když jsme vešly do téhle kabinky „už se můžeš upravit..." kývnula jsem a natáhnula si kalhoty, následně jsem si upravilo tričko i podprsenku. Cítila jsem se... zvláštně, nebylo to špatné a líbilo se mi to, ale měla jsem strach z mých vlastních pocitů. Blondýna mě pohladila po tváři a něžně mě políbila „Neboj se, nemám v plánu ti ubližovat..." šeptala.

Přikývnula jsem a opřela se o Sářinu hruď „Jsem... unavená..." pošeptala jsem a přivřela oči. Necítila jsem se ale ospale, prostě jen unaveně, zvláštní.

„To je v pořádku... pomůžu ti domů..." řekla s úsměvem dívka a chytila mě za ruku „nebo by sis chtěla ještě něco dát?"

Proč je najednou tak hodná... pomyslela jsem si a vydechla „Chci domů..." odpověděla jsem.

„Dobře, půjdeme domů..." spolu jsme vyšly z kabinky, naštěstí tam nikdo nebyl. Dívka mě dovedla ven z kavárny „bydlíš odsud daleko?" zeptala se mě „Chceš zavolat taxíka, nebo mám jít s tebou?"

Zamyslela jsem se, už jsem se cítila o něco lépe „V pořádku... já to zvládnu..."

„Jsi si jistá? Mám jít s tebou?" Sára mě chytila za ruku a dala mi na ni pusu.

Přikývnula jsem „Nemám to tak daleko..." pronesla jsem a šla od ní pár kroků pryč „Tak... ahoj?" zamávala jsem jí.

Dívka se zasmála a udělala stejný pohyb ruky „Až dojdeš domů, tak mi napiš," zatvářila se vážně, takže jsem přikývnula. Stejně to byl jeden z jejích rozkazů. Když jsem přišla domů, tak jsem jí napsala, že jsem v pořádku a následně jsem si okamžitě lehnula do postele.

Vydechla jsem, už jsem nebyla tak unavená, jako když to... skončilo, ale pořád jsem nad tím musela přemýšlet. Pravděpodobně se tohle bude opakovat, dokud naše dohoda neskončí, pomyslela jsem si.