Její pes

27. kapitola

Další den na mě opět čekala Sára před školou, ale vypadala trochu smutně „Copak?" nervózně jsem se zeptala.

Dívka mě chytila za ruku a řekla „Dneska to bude naposled, co budeme spolu..." vydechla. Zarazilo mě to, pootevřela jsem pusu chtějíc ji položit několik otázek, než dodala „před mými maturitami... slíbila jsem, že to zvládnu na výbornou."

Ulevilo se mi „Bože..." zaskučela jsem „Sáro! Já jsem se tak leknula!" vynadala jsem ji „Já jsem si myslela, že už se mnou nebudeš chtít být..."

„Ne to ne," zasmála se a dala mi pusu na obočí „jsem s tebou ráda, neboj se... jen jsem smutná, že se s tebou teď dlouho nebudu vídat..."

Přikývnula jsem „Taky jsem smutná," přiložila jsem ji ruku na tvář a dala ji letmou pusu „ale já na tebe počkám, a pak to spolu nějak oslavíme..." řekla jsem a následně se k ní ještě nahnula, abych ji pošeptala do ucha „budeš si se mnou pak moct dělat, co budeš chtít a jak dlouho budeš chtít..." sice to mohla už teď na základě naší smlouvy, ale já jsem na ni přestávala myslet a vlastně jsem na ni skoro zapomněla. Přišlo mi, že mezi námi už je jen normální vztah.

Sára se zasmála a chytila mě za boky hledíc mi do očí „Dobře, beru tě za slovo," ušklíbnula se. Polknula jsem a přikývnula. Následně jsme spolu šly do kavárny, kde jsme si povídaly a prakticky jsme tam spolu strávily zbytek dne.

Po čtrnácti dnech jsem od Sáry neslyšela ani slovo. Ležela jsem na posteli a dívala se na mobil. Překvapovalo mě, jak moc mi chyběla. Měla jsem chuť ji napsat, ale nevěděla jsem, jestli to je dobrý nápad. Vydechla jsem „Příště si jí alespoň vyfotím..." Strčila jsem si ruku do kalhot a přivřela oči, představujíc si, že tam se mnou je. Trochu jsem se dole pohladila, než mi spadl mobil na obličej. Zvedla jsem si ho z tváře, přitom jsem si okamžitě všimnula, že jsem začala dívku vyzvánět „Ah ne..." chtěla jsem to v rychlosti típnout, ale Sára to udělala ještě přede mnou. Trochu mě to zklamalo, možná mě nechtěla slyšet, nebo spíš neměla čas. Vždyť bych ji jen... chtěla jsem mít více temných myšlenek, ale náhle se ozval vyzváněcí tón. Přítelkyně mi volala zpátky, okamžitě jsem to vzala.

„Ahoj Jack..." pozdravila mě.

Rychle jsem si přiložila mobil k uchu a pošeptala „A...ahoj Sáro, neruším tě?"

„Učím se, ale malá pauza ve formě tvého hlasu mi neuškodí," odpověděla mi.

Polknula jsem „A... jak to jde?"

Sára se zasmála „Ujde to a co ty? Jak se máš?" nevěděla jsem, co ji na to říct, takže jsme mlčela tak dlouho, dokud mě dívka opět neoslovila „Jack, jsi tam?"

„Jo, jsem tu... jen..." vydechla jsem „Chybíš mi..." cítila jsem, jak mi začaly hořet líce. Došlo mi, že jsem vůbec něco takového neměla vypouštět ze své pusy.

Přítelkyně mě ale svojí reakcí dost překvapila „Taky mi chybíš, už se těším, až tě budu moct vidět..."

„Jo... já tebe taky..." zareagovala jsem smutně.

„Už jen chvilku a zase se budeme moct vidět..." pronesla se smíchem „A pak si tě užiju... připrav se."

„D...dobře, užij si mě..." ruka mi opět pomalu sjela do kalhot „Máš... máš nějaký plány?"

„Nemělo by to být překvapení?"

„Tak... co bys mi chtěla udělat teď?" vyšlo ze mě, po chvilce mi ale došlo, jak moje otázka zněla špatně. Přesto jsem její odpověď chtěla slyšet a... chtěla jsem na to masturbovat.