Její pes

9. kapitola

Překvapivě se mi Sára pak do konce týdne neozvala, až v pondělí jsem ji opět viděla stát před školou, ale přišla mi zvláštní. Určitě čekala na mě, ale dívala se do země a měla chladný výraz. Začala jsem se bát, udělala jsem něco? O ničem nevím, ale... co když ano? Co udělá?? Bojím se...

„Koukám, že tu máš Sáru," řekla za mnou Klára.

Uskočila jsem a rychle se na ni ohlédla „Bože, neděs mě!" vykřikla jsem, ale poté jsem se hned opět otočila na Sáru. Dívala se na mě „Já... půjdu za ní, tak zítra..." pronesla jsem a rychle šla za dívkou.

„Jack..." těsně u ní mě zastavil její chladný hlas.

„A...ano?" už jsme k ní dělala pouze malé krůčky „D...děje... se... udělala jsem něco?" neodpověděla mi. Místo toho mě chytila za ruku a táhla mě pryč beze slova, bez jakéhokoli vysvětlení. Dovedla mě k ní domů a vzala dovnitř, ale pořád mi nic nevysvětlila „Udělala jsem něco?" zeptala jsem se, když už jsem stála v dívčině pokoji. Všechno se to stalo tak rychle a já ničemu nerozuměla.

„Vysvleč se..." pořád mi neodpovídala. Položila jsem tašku a s výdechem jsem udělala to, co mi řekla. Nemělo cenu ji klást jakýkoli odpor, akorát bych ji naštvala ještě víc, než byla. Dívka si mezitím sednula na postel a jen mě pozorovala. Stoupnula jsem si naproti ní čekajíc na další rozkazy. Pořád mě zajímalo, co ji přepadlo, ale věděla jsem, že bych stejně nedostala odpověď „Blíž..." poručila mi. Udělala jsem několik kroků k ní tak, aby na mě mohla dosáhnout nataženou rukou „Ještě..." pošeptala a roztáhla ruce.

„Ne...ne... nemám si rovnou k tobě sednout?" nebo na tebe, naštěstí jsem se zastavila.

„Jen pojď blíž... ať tě můžu cítit..." řekla pořád držíc ruce ve stejné poloze. Nechápala jsem, co tím myslí cítit, ale nakonec jsem k ní došla tak blízko, že mi bez problémů mohla položit hlavu na hruď, což taky udělala. Sára mi dala ruce na zadek a přitom si položila hlavu na má prsa, ale nic jiného nedělala. Pohladila jsem dívku po hlavě, nechápala jsem, proč mě chtěla nahou, když měla v plánu mi udělat jen tohle.

„Co se stalo?" znova jsem se zeptala, což byla chyba.

„Budeš se pořád ptát na tu samou otázku?!" pronesla naštvaně a pustila mě „Když jsem ti na ni neodpověděla už předtím, tak proč bych měla teď?!"

Cuknula jsme sebou „O...omlouvám se... já jen, jestli by ti to... nějak... no..." začala jsem nervózně koktat. Zastavil mě ale můj mobil. Někdo mi volal a hned jsem věděla, kdo „Máma..." pošeptala jsem. Musela jsem to zvednout, ale bála jsem se Sáry. Polknula jsem „Prosím... můžu to vzít? U... udělám cokoli, ale prosím, nech mě to zvednout..." kleknula jsem na kolena a položila jí hlavu do klína. Chovala jsem se jako ubohý pes, závislý na svém pánovi, ukazujíc svoji podřazenost.

„Dobře..." jakmile mi tohle řekla, tak jsem okamžitě běžela pro mobil bez ohledu na to, že jsem byla nahá „Ale musíš říct mámě, že spolu chodíme..."

Přikývnula jsme a vzala to „Ahoj mami!" pohlédla jsem na Sáru, která mi naznačovala, ať jdu za ní „Co potřebuješ?" zeptala jsem se přibližujíc se ke své přítelkyni.

„Ahoj, no jen jsem chtěla slyšet novinky. Poslední dobou se vůbec nevídáme kvůli mým pracím..." odpověděla mi máma

„Posaď se..." do toho řekla Sára a ukázala na místo před sebou. Posunula se a zjevně chtěla, abych si sednula před ní, což jsem samozřejmě udělala.

„Taky mi chybíš..." pronesla jsem. Dívka mě objala a přitiskla k sobě „Mami musím ti..." ani jsem nemohla doříct větu, protože mi přítelkyně náhle olíznula druhé ucho. Nečekala jsem to a vydala jsem ze sebe sten.

„Jsi v pořádku?!" zareagovala.

„A...ano, já... musím..." mezitím mě Sára kousnula do ucha. Přivřela jsem oči „Pamatuješ si na...Sáru?" dívka se mezitím rukama přesunula k mým prsům.

„Sáru? Myslíš tu dívku, se kterou jsi tehdy byla na rande?"

„An...aaah..." blondýna si začala hrát s mými bradavkami „A...ano..."

„Vážně jsi v pořádku?" z mobilu se ozýval starostlivý hlas mé mámy.

„Ano, ano..." Sářiny ruce se pomalu posouvaly dolů „Já se Sárou teď chodím..." řekla jsem rychle. Dívka se mezitím dostala k mému rozkroku a začala mě škádlit. Kousnula jsem se do rtu, prosím, skonči to co nejdřív. Omlouvám se, ale típni to!

„Jo? Tak to je dobře!"

„Mmmm..." přítelkyně do mě bez varování pronikla dvěma prsty, naštěstí jsem si stihnula alespoň trochu zakrýt pusu rukou.

„Děje se něco?" máma zněla opět ustaraně.

„N...ne," těžko se mi mluvilo, nemohla jsem mámě sténat do ucha.

„Vážně ne? Nezníš tak... nemám jít domů?"

„Ne, jsem... v... v pořádku..." Sára zrychlovala svůj pohyb „já... jsem to... se Sárou..."

„Jsi se Sárou? Tak to se omlouvám. Neruším vás?"

„Neru...šíš..." blížila jsem se vrcholu. Přesunula jsem svoji váhu na Sáru, jako kdybych si na ni měla lehnout, a zakryla jsem si pusu, přitom jsem se ještě kousnula do prstu. Musím to... musím to... nic jsem ze sebe nevydala, jen jsem nahlas dýchala.

„V...vážně?"

Zvedla jsem hlavu a pohlédla na dívku, která si olizovala prsty. Pořád měla ten chladný výraz, proč? Chtěla bych ji nějak pomoc „Ano, Sára..." Přítelkyně na mě nechápavě pohlédla, rychle jsem od ní odvrátila hlavu „Sára je úžasná... je moc hodná, víc než jsem si prvně myslela, že bude... jen mě mrzí, že si nechává některé věci pro sebe. Nerada se dívám na to, jak se trápí... chtěla bych, aby mi to řekla..."

„Třeba je pro ni těžký se otevřít... až přijde vhodná doba, tak ti všechno řekne..."

Přikývnula jsem „Tak pá..."

„Pá, zavolám ti večer!"

„Dobře..." jakmile to máma típnula, tak jsem znova pohlédla na Sáru. Dívala jsem se jí přímo do očí „Já...počkám..."

Její chladná maska se konečně rozpadla, místo toho se zatvářila smutně „Dobře..." dívka si lehnula. Položila jsme se vedle ní a otočila se na bok směrem k ní. Přítelkyně se ke mně trochu přisunula, objala mě a zabořila hlavu do mé hrudi. Zajímalo by mě, co se jí stalo, že působila tak zničeně. Nemohla jsem to z ní ale tahat, každý přece má věci, o kterých nechce mluvit. I já měla svá tajemství, o kterých jsem Sáře nikdy nechtěla říct.