Její pes

10. kapitola

Další den na mě opět čekala Sára u školy. Nechápala jsem, kde vlastně vůbec brala tolik času, aby na mě mohla vyčkávat. Tentokrát ale nebyla sama, stála tam i Michala „Oh, vy na nás čekáte tentokrát obě?" řekla se smíchem Klára a okamžitě běžela za svojí přítelkyní „To máš vědět, jak často tu na ni čeká Sára?"

„Chceš, abych na tebe taky často čekala?" zeptala se dívčina přítelkyně.

„Nemusíš..." odpověděla spolužačka a objala druhou „já jsem ráda, že se mnou jdeš ven vždycky, když ti napíšu..." vydechla jsem, byla jsem potěšena, že Michala plní svoji část dohody.

„Jack..." Sára upoutala moji pozornost. Rychle jsem se na ni ohlédla, dívka přede mnou rozevřela ruce. Došla jsem k ní a objala ji „Chyběla jsem ti? Řekni, že jsem ti chyběla..."

„Chyběla jsi mi..." přišlo mi, jako kdyby to byla moje slova, jako kdyby mi je nevložila do úst.

„Mmm..." dala mi pusu na obočí. Přivřela jsem oko, na což pokračovala a opět přiložila rty na stejné místo „Hodná holka..." usmála se.

„Takže už ti je líp?" pohlédla jsme jí do očí.

Sára neodpověděla, jen mě pohladila po hlavě „Napadlo nás, že bychom si mohli dát dvojité rande..."

Kývnula jsem a ohlédla se na Kláru. Chtěla jsem ji říct, že to je skvělý, ale kamarádka se na mě tázavě dívala „Nevadí ti to, že ne?" zeptala se ji Michala.

„Oh? Samozřejmě, že mi to nevadí," usmála se.

Sára mě chytila za ruku „Tak jdeme..." dala mi opět pusu na obočí. Spolu jsme všichni čtyři šly do nějaké kavárny. Byla to ta, kde jsem měla první samostatné rande se svojí přítelkyní a kde si vzala moje poprvé. Trochu mi tam bušilo srdce „Budeš chtít zase nějaký zákusek?" pošeptala mi dívka do ucha a kousnula mě do něj.

Tiše jsem zasténala, ale poté jsem se ohlédnula na dívku „Možná..." zrudnula jsem „ale... nemusíš mi nic kupovat..." sklopila jsem hlavu.

„Řekni si..." kývnula jsem a nakonec jsem si vybrala zákusek, který jsem předtím ještě neměla. Sára si řekla o úplně jiný dezert pro sebe. Po nás si objednaly i Klára s Míšou. Sednuly jsme si ke stolu a trochu si povídaly o různých věcech. Byla jsem klidnější než na našem posledním dvojitém rande a byla jsem schopná se držet také konverzace, i když mě dívka stále znervózňovala tím, že mi hladila stehno „Už je tady naše objednávka..."

S úsměvem jsem přikývnula a ochutnala svůj desert. Výborný „Díky Sá..."

Nemohla jsem to doříct, protože Sára přede mnou držela lžičku s kouskem jejího zákusku „Sněz to..." zrudnula jsem, ale udělala jsem to „Tak co, jaký to je?" zeptala se mě.

„Dobrý," pošeptala jsem. Zasmála se a dala mi pusu na obočí.

„Na, dej si ještě..."

„A co...?" zatvářila se vážně. Rychle jsem snědla další sousto. Nakonec mě donutila sníst celý její zákusek. Poté jsem musela sníst i ten můj s tím, že jsem jí naštěstí mohla nabídnout alespoň jedno sousto, ale když jsem zkusila další, tak mě zastavila. Plánovala to už od začátku. Všimla jsem si, že se na nás Klára čas od času dívala podezíravě. Měla jsem obavy, že by něco tušila ale i kdyby, tak pravděpodobně jen o mém vztahu se Sárou.

Strávily jsme nějakou dobu povídáním si o různých věcech, a když už se blížila pátá, tak jsme se rozhodly naše dvojité rande ukončit „Půjdeme ještě ke mně..." pošeptala mi Sára do ucha a chytila mě za ruku. Pohlédla jsem na ni a přikývnula. Samozřejmě, že to ještě budeme dělat.