Její pes

Doslov

Milí čtenáři, 

jsem ráda, že jste se mnou měli tu trpělivost a dočetli povídku do samého konce. 

Tenhle příběh jsem měla v hlavě už hodně dlouho, ačkoli originální verze nebyla 18+ a také byla mnohem více zamotaná (vlastně to měl být milostný mnohoúhelník, ale to byl můj úplně první nápad). Tuhle povídku jsem začala psát současně s Moje malý tajemství, pak jsem s tím přestala, dokud jsem se k tomu nevrátila. 

Osobně jsem si Sáru a tuhle povídku celkově oblíbila, takže jsem se překvapivě cítila docela zklamaně (lol).

Nevím, co dalšího říct (můj mozek je rozbitý), takže se vrhnu na otázky. Upřímně jsem původně myslela, že s těmi otázkami přestanu v další povídce, ale překvapivě se nějaká objevila, takže... příště to budete mít asi zase na konci. 

Proč ji dala na konci ty peníze a celkově co měl znamenat ten konec, že tak prostě zmizela? Co byla Sára zač?

Odpovím na to jenom částečně, protože, jak už jsme jednou zmínila, možná udělám dvojku (mám jí i vymyšlenou, ale musí se mi chtít). Peníze ji dala, aby si za to něco pěkného koupila - hlavně chtěla, aby je využila pro sebe. Dále Sára byla z velmi velmi bohaté rodiny, a pokud se zamyslíte nad tím, co se poslední tři kapitoly stalo, tak možná přijdete na to, proč zmizela (nebo, čí to byla vina) 

Otázka byla zodpovězena a přichází tu další ukázka na moje nové dílo (pokud někdo sledujete moji kamarádku, tak možná už víte, jak bude vypadat obálka). Upozorňuji, že tentokrát to nebude 18+. Originálně jsem to chtěla začít vydávat za 14 dní, ale zkouškový mě zabíjí, takže začnu až první sobotu po 9. únoru. 

Stály jsme na vrchu střechy nejvyššího baráku, co byl ve městě, měl 10 pater. Dívala jsem se dolu na zem, trochu mě to znervóznělo, ale když jsme poté zvedla hlavu a zahleděla se na An, tak jsem věděla, že to musím udělat. Držela jsem pevně dívku za ruku „Jsi v pohodě?" zeptala se mě „Nemusíš to dělat..." nemusela jsem, ale věděla jsem, že ona by to udělala se mnou i beze mě a už nikdy jsem nechtěla být sama jako předtím. Radši bych zemřela, říkala jsem si.

„Jen jsem trochu nervózní, ale chci to udělat..." vydechla jsem a udělala pár kroků k ní „Můžu?" dala jsem ruce kolem ní.

„Ty fakt miluješ moje rty," pronesla An a dala mi ruku na tvář „můžeš..."