Její pes

3. kapitola

Další den jsem Kláře nic neřekla o tom, že jsem začala chodit se Sárou. Nechtěla jsem o tom mluvit, nechtěla jsem na to totiž ani myslet. Počínaje dneškem jsem přeci jen musela dělat přesně to, co mi blondýna přikázala.

„Co máš dneska v plánu?" zeptala se mě kamarádka.

Zamyslela jsem se „Pravděpodobně nic, chceš něco podniknout?"

„Jo! Mohli bychom se projít, nebo tak něco!" nakonec jsem se s dívkou domluvila, že hned po škole si zajdeme dát tašky domů a následně na procházku, kam nás nohy dovedou.

To byl plán, ale před školou se objevila Sára a Michala. Klára okamžitě skončila na svoji přítelkyni „Chyběla jsi mi!!"

Vydechla jsem, kamarádka vypadala až moc šťastně. Pousmála jsem se, nakonec ta domluva přeci jen stála za to. Teda až na to, že přede mnou stála moje vyděračka a prstem mi naznačovala, ať jdu k ní. Udělala jsem to a dala jsem ruce kolem dívky „Taky jsi mi chyběla..." řekla jsem docela monotónním hlasem.

„Nemusíš se stydět..." pronesla s úsměvem Sára a objala mě. Její ruce mi po zádech sklouznuly k zadku, který pevně stisknula předtím, než mě pustila.

Zamračila jsem se, ale nic jsem neřekla. Když se na nás Klára otočila, tak jsem rychle zvedla koutky úst, abych působila šťastně „Hele, jak je to tedy s vámi dvěma?" zeptala se mě kamarádka podezíravě.

Moje falešná přítelkyně mi dala ruku kolem ramen a přitiskla mě k sobě „Včera jsme spolu začaly chodit," pronesla a dala mi pusu na tvář. Chtěla jsem ji uhnout, ale bylo by to až moc divný, takže jsem jenom přikývnula.

„Napadlo nás, že bychom si mohli zajít někam na kafe co?" navrhla Míša.

„To zní skvěle!!" pronesla vesele kamarádka a zavěsila se na paži její přítelkyně „Kam půjdeme?"

„Nechte se překvapit," pronesla Sára a propletla si se mnou prsty. Ačkoli jsem z toho měla nepříjemný pocit, tak jsem to ignorovala a snažila se předstírat, jakoby nic. Došly jsme do nějaké kavárny, kde jsme se usadily a objednaly si kafe. Blondýna seděla vedle mne a držela mě za ruku, dokud nám nepřinesly pití. Ulevilo se mi, když mě pustila, ale pak jsem ucítila, jak se mě dotýká na stehnu. Pomalu mi po něm přejížděla, zatímco upíjela svůj nápoj a účastnila se jejich rozhovoru.

„Jsi v pořádku?" zeptala se mě Klára.

Rychle jsem kývnula hlavou „Jo jsem v pořádku!"

„Radši tě vezmu na záchod," přidala se Sára.

Nechápavě jsem na ni chvíli hleděla, než jsem nakonec odpověděla: „Dobře," a šla jsem s ní na toaletu. Tam mě blondýna rychle chytila za ruku a odtáhla do kabinky, kterou za námi zamknula „Co...?" vydala jsem ze sebe.

Dívka se na mě usmála a přitiskla se ke mně, na což jsem udělala pár kroků do zadu a skoro zakopnula o záchod. Koukala jsem ji přímo do očí cítíc zvláštní pocit, jako kdyby mě hypnotizovala. Rychle jsem odvrátila hlavu, na což mi chytila bradu a nasměrovala mě zase na ní „Dívej se na mě," pronesla a po chvilce ještě dodala „otevři pusu..." uposlechla jsem její rozkaz. Sára mě políbila a její jazyk pronikl do mých úst. Cítila jsem, jak zkoumá každý kout mé pusy. Náhle jsem ucítila její ruce klouzající po mém břiše k mé hrudi. Dostala se mi zpod podprsenky k bradavkám a začala si s nimi hrát. Dívka mě přestala líbat. Ulevilo se mi, ale blondýna se začala věnovat mým kalhotám. Rozepnula mi knoflíček a strčila mi do nich ruku, začala mě dráždit přes kalhotky. Vyšel ze mne tichý sten, okamžitě jsem si zakryla pusu „Jsi dost vlhká..." pošeptala mi do ucha, které mi poté olíznula. Byl to zvláštní pocit, ale z nějakého důvodu se mi to líbilo a možná jsem i chtěla víc„Musíme se vrátit, jinak by to bylo podezřelé no ne?" zasmála se. Chvíli jsem na ni hleděla, zpracovávala jsem, co řekla. Následně jsem rychle přikývnula a upravila se jako by mi ty její hry nevadily, jako kdyby se mě to vůbec nedotklo, teda snažila jsem se tak alespoň působit, ale bušilo mi srdce jako o závod a měla jsem obavy, že to mohla slyšet „Neboj se..." pošeptala mi ještě do ucha „příště to doděláme."

„Příště to doděláme?" zopakovala jsem tiše, ale to už dívka odcházela. Rychle jsem ji doběhla a spolu jsme se vrátily k ostatním.

„Pardon, že nám to tak trvalo," pronesla Sára sedajíc si na svoje místo.

„Jo, trvalo vám to!" řekla Klára „Už jsem se o tebe začínala bát," ušklíbnula se.

Tiše jsem se zasmála „Nic se nedělo," zareagovala jsem a posadila se vedle Sáry. Dívka mě opět chytila za ruku a palcem mi přejížděla po dlani. Pohlédla jsem na ni, ale pak jsem to nechala být a s tichým výdechem jsem se opřela o židli „Naštěstí..." pomyslela jsem si.

„A kdyby ano, tak by se o tebe Sára určitě postarala!" pronesla se smíchem kamarádka.

Můj pohled znova upěl na mé přítelkyni „Určitě," odpověděla „samozřejmě, že bych se o ni postarala, že?"

„Určitě," zareagovala jsem dívajíc se ji do jejích modrých očí, znova mě hypnotizovaly.

Sára si toho všimnula, zasmála se a odvrátila ode mne obličej „Nedívej se na mě takhle, stydím se..."

Zarazilo mě to, hned jsem ji chtěla vyčíst to, co se stalo na záchodě, ale naproti nám seděla Klára, která o ničem nevěděla. Rychle jsem odvrátila hlavu „Promiň, já..." odpověděla jsem, ale zároveň jsem ji málem pochválila. Naštěstí jsem se zarazila, nechtěla jsem lichotit někomu, kdo se choval tak jak ona.

„Ty co?" pronesla Sára.

Znervózněla jsem, nechtěla jsem to říct „Už víš, co budeš dělat po maturitách, Sáro?" zeptala se Klára a zachránila mě. Přítelkyně jí odpověděla něco o tom, že půjde na vysokou, a následně převezme firmu po jejich rodičích. Nechtěla nám ale říct název firmy, i když ji kamarádka prosila sebevíc.

Na konci dvojitého rande jsme se rozdělily a já jsem šla spolu s Klárou domů. Dívka mi říkala, jak moc nám to přála, také jak moc byla za nás šťastná. Na to jsem ji moc neodpovídala, ale zeptala jsem se ji na jednu důležitou otázku „Jsi s Míšou šťastná?"

Kamarádka se zasmála „Samozřejmě, že jsem!"

Vydechla jsem „To je dobře..."