Její pes

8. kapitola

„Tak co?" zeptala se další den Klára.

Popozvedla jsem obočí „Co??"

„No se Sárou, víš? To... už?" všimla jsem si, že se kamarádka snažila uhýbat od konkrétního tématu.

„Myslíš tu knihu?" nemohla jsem si pomoct a usmát se „Už mi ji dala..."

„Jo? To jsem ráda," dívka se zatvářila spokojeně „Sára se ptala po Míše dost dlouho... chtěla najít pro tebe ten nejlepší dárek. Ta tě musí fakt milovat..."

„Kláro, co se tam vybavuješ?!" vykřikl náš tělocvikář.

„Ah..." Klára se na něj ohlédla, poté mi zamávala „Tak pak!" rychle běžela ke skupině. Se smíchem jsem se opřela o lavičku a hleděla na třídu. Necvičila jsem, vlastně jsem tam ani nemusela být, ale neměla jsem nic jiného na práci.

Náhle mi někdo zakryl oči „Hádej kdo!" zaslechla jsem něčí hlas.

Moc dobře jsem ten hlas poznávala. Chytila jsem Sářiny ruce a odpověděla „Netuším... Tereza?" žádnou jsem neznala.

„Ne. Hádej dál..."

„Hmm... Petra?" opět náhodné jméno.

„Máš ještě třetí pokus, pak už si nehrajeme..." dívka pronesla vážně.

Zasmála jsem se „Samozřejmě, že znám tvůj hlas Sáro..." pak jsem se ale zarazila, proč jsem se cítila šťastně?

„Neškádli mě!" vynadala mi blondýna a posadila se na lavičku vedle mě „Co tu děláš?"

„To bych se měla ptát já..." pronesla jsem tiše.

Sára mě chytila za ruku a odpověděla mi „Procházela jsme kolem s Míšou a uviděla jsem tě..." dala mi na klouby pusu „a taky jsme s tebou viděly Kláru."

Vydechla jsem „Klára má tělocvik a já na ní čekám..."

„A ty necvičíš?" blondýna mi položila další otázku.

Zavrtěla jsem hlavou „Mám své důvody..."

„Mohla bys teda teď odejít? Nebo tě ještě něco čeká..."

„No ale Klára..."

„Nemusíš se bát..." dívka mi natočila hlavu k ní „Míša na ni počká... nebude to pro ni lepší? Hmm?"

Polknula jsem, ale potom jsem přikývnula „Dobře..." stoupnula jsem se a rychle jsem došla k Míše, která stála od nás stranou a pozorovala moji kamarádku „Řekni Kláře, že jsem šla se Sárou, dobře?" dívka na mě pohlédla, ale následně pouze kývnula „A buď na ni hodná!" řekla jsem tvrdě.

„Samozřejmě..." odpověděla.

Otočila jsem se na podpatku a vrátila se za Sárou „Tak můžeme jít..."

Blondýna mě opět chytila za ruku, ale ještě mě políbila předtím, než jsme šly pryč. Bohužel, to mohla vidět celá třída, kdyby se na nás otočila. Ne že bych se styděla za to, že jsem lesba, ale nemuseli se dívat na to, jak se líbám se Sárou „Kam jdeme?" zeptala jsem se dívky.

„Netuším..." odpověděla klidně „máš nějaké speciální přání?"

Překvapilo mě to. Rychle jsem zavrtěla hlavou „N... nevím..." prvně jsem chtěla odpovědět, že ne, ale pak jsem si vzpomněla na tu bolest „cokoli, co chceš ty..."

Sára se zasmála „Obědvala jsi už?" zavrtěla jsem hlavou „Tak teda do nějaké restaurace? Máš na něco chuť?"

„Prosím, rozhodni..." pronesla jsem „jím všechno..."

„Tak třeba do pizzerie?" pouze jsem kývnula. Sára se zatvářila ustaraně „Děje se něco? Nejsi s tou knihou spokojena?"

„Ne! Ta kniha je úžasná! Děkuju ti za ní! Jen já... opravdu si připadám špatně, že za mě všechno platíš a... nejsem na něco takového vůbec zvyknutá... a..." polknula jsem „už jsi toho pro mě koupila až moc... a teď mě ještě zveš na oběd..."

Sára se zasmála. Stoupnula si přede mne a chytila mě kolem pasu jednou rukou a druhou mi stále držela mojí. Hleděla mi přímo do očí, já jí také, měla jsem pocit, že mě opět hypnotizuje. Proč? „Jsi tak sladká..." pronesla dívka a dala mi pusu na krk. Zaskočilo mě to, byly jsme na veřejnosti, chodili kolem nás lidé, snad mě teď nechtěla vysvléknout a donutit dělat něco špatného „Nabízím ti toho hodně, ale ty vlastně chceš míň, nebo spíše... nechceš využívat moje peníze, i když ti je nabízím," přiblížila se k mému uchu a pošeptala mi „to se mi ještě nikdy nestalo..."

Polknula jsem „Ještě nikdy?" zopakovala jsem její poslední slova. Měla jsem hned několik otázek. Kolik holek měla? Kolik z nich měla na základě vydírání? A pak mě napadlo ještě něco dalšího, zvláštního, proč ty holky tolik stály o to, aby jim něco kupovala? Nebylo jim to trapné? V zápalu myšlenek jsem si neuvědomila, že Sára šla dál.

„Jack? Jdeš nebo ne?" zeptala se mě a natáhla ke mně ruku „Bože, na chvíli tě pustím a ty zůstaneš stát na místě..."

„Omlouvám se!" rychle jsem k ní došla a propletla si s ní prsty „Jen jsem se zamyslela..."

Sára mě stejně i přesto, co jsem jí řekla, vzala do pizzerie s tím, že za mě zaplatí. Sama bych jim žádné peníze dát nemohla, neměla jsem nic „Co si dáš?" zeptala se mě dívka.

„No já... co... co bys mi doporučila?" rychle jsem se na ni podívala.

„Ty jsi ale nesamostatná..." zasmála se blondýna a pohladila mě po tváři. Následně dala ruku pryč a objednala nám dvě pizzy. Rozdělily jsme si je napůl a musím uznat, bylo to výborné. „Jsem ráda, že ti chutná," pronesla Sára. S úsměvem jsem na ni kývnula, dívka vzala ubrousek a natáhla se k mé tváři „jsi vážně roztomilá..." pošeptala a otřela mi tvář „a máš na tváři jídlo," zasmála se.

Zrudnula jsem „Je to dobrý, já za to nemůžu!"

„Samozřejmě že ne..." pošeptala. Pohlédla jsem ji do očí a polknula. Dívka mě pozorovala, dívala se na mě jejíma nádhernýma očima „Jez..." pronesla, když si všimnula, že na ni hledím.

„Ty bys..."

„Ráda se dívám na to, jak jíš, tak pokračuj..." vydechla jsem a udělala to, co řekla. Přitom jsem ale celou dobu cítila, jak mě pozoruje... Překvapivě to ale taky dojedla. Bála jsme se, že by objednávala dvě pizzy jen kvůli mně.

„Díky..." řekla jsem, když jsme vyšly z restaurace.

Sára, stojící naproti mně, se usmála „Nemusíš mi děkovat..." dala mi ruku na tvář „Neříkala jsem ti, že si tě rozmazlím?" přikývnula jsem „Polib mě..." tiše mi přikázala. Překvapilo mě to, trochu jsem zaváhala kvůli lidem kolem, ale nakonec jsem k ní přistoupila blíž a políbila ji. Bylo to docela krátký, protože dívka vcelku rychle ode mne odstoupila „Hodná holka..."

„Jsem pes?" zasmála jsem se.

„Ne, jsi moje přítelkyně..."

Rychle a ochotně jsem přikývnula, ale poté jsem si chytila paži „Co bude dál?" nervózně jsem se na ni podívala.

„Dneska... mám něco na práci, takže nebudu moct s tebou už nic dneska dělat, doufám, že se na mě nezlobíš..."

Tohle snad bylo první rande, kde jsme neměly nebo se alespoň nepřiblížily sexu. Pousmála jsem se a dobrovolně jsem ji dala letmou pusu na rty „Nezlobím... tak jindy?"

Sára se usmála „Brzy..." řekla a pohladila mě po hlavě „Tak pá..." zamávala mi a rychle odešla. Chvátala. Já mezitím stála a dívala jsem se na ni, dokud mi nezmizela z dohledu. Spokojeně jsem vyrazila domů, ale během cesty mi došlo něco důležitého. Proč se se Sárou cítím tak uklidněně? Proč jsem vlastně vůbec šťastná, když ji vidím?!