Její pes

11. kapitola

„Co mám dělat??" postěžovala jsem si doma. Už mi zbývaly jen dva dny do soboty a já pořád neměla žádné nápady. Nechtěla jsem něco, kde by za mne musela utrácet další peníze, ale zároveň jsem ji chtěla dopřát něco zábavného, nebo alespoň příjemného. Přemýšlela jsem nad procházkou, ale pochybovala jsem, že by ji to bavilo. Taky mě napadlo strávit nějaký čas na hřišti, jenže to jsem si byla až jistá, že by neocenila. Vydechla jsem „Něco co by ji nějak nadchlo a za co by nemusela platit..." Vyšla jsem z pokoje, abych si mohla nalít vodu v kuchyni, a v tu chvíli mi to došlo „Já bych ji mohla něco uvařit!" vítězoslavně jsem se usmála. Byl to dokonalý nápad... alespoň to jsem si myslela do pátku večer. Chtěla jsem udělat sekanou s kaší, ale když už jsem měla něco připraveného, tak mi došlo, na jaký obědy jsem s dívkou doposud chodila. Vařili to všechno profesionální kuchaři a já ji chci zítra nabídnout něco, co jsem udělala já? Jsme idiot a byl to špatný nápad, navíc... odkdy už mi nevadilo ji pozvat ke mně domů? Stejně jsem Sáře napsala, jestli se můžeme setkat kolem jedenácté.

Přišla jsem na místo setkání o něco dřív, aby mě dívka nepotrestala „Ahoj..." už tam ale čekala.

„Ahoj," usmála se a šla ke mně. Dala mi pusu na obočí „tak, co jsi vymyslela?"

„No..." pohlédla jsem ji do tváře a s výdechem řekla „Já myslela... že bych nám... něco u... uvařila..." zrudnula jsem „ale jestli nechceš, tak řekni! Můžeme se klidně projít, a potom někam zajít na jídlo, nebo tak něco..."

„To zní skvěle..." odpověděla mi tiše dívka a pohladila mě po tváři.

Překvapila mě její reakce „Vážně? Já... nejsem profesionální kuchař a určitě to nebude tak dobré a..."

Sára mi dala prst na pusu, aby mě zastavila „Nevadí," usmála se.

Polknula jsem, ale potom jsme jí chytila ruku a ještě dodala „A prosím... nesměj se mi, nebo mnou neopovrhuj..."

„Huh?" vydala ze sebe, ale když viděla můj výraz, tak mě pohladila po tváři a slíbila mi to. Můj byt byl ve starém paneláku, který působil, jako kdyby se měl brzy rozpadnout. Když jsme stály před ním, tak jsem se neustále ohlížela na Sáru očekávajíc její smích, ale nic. Pouze až poté, co si všimla mého nejistého výrazu, se na mě usmála „Copak?" zeptala se.

Rychle jsem zavrtěla hlavou „Ne nic, nic... nic" okamžitě jsem ji zavedla dovnitř do našeho bytu. Byl dost malý, ale nevypadal tak strašně jako panelák „Mám většinu připravenou, ale potřebuju něco dodělat... chtěla jsem, aby to bylo čerství, takže," polknula jsem „Můžeš... ke mně do pokoje? Nebo tady na gauč a koukat na televizi a..."

„Nemusíš být tak nervózní..." řekla mi dívka a pohladila mě po tváři, přitom mě políbila.

„Ale... ty toho pro mě děláš tolik a já... bojím se, že se ti to nebude líbit..." pronesla jsem upřímně a opřela se o ní.

Sára mě pohladila po zádech „Nemusíš se bát. Jsem ráda, že ses rozhodla mi něco uvařit..."

Kývnula jsem „Dobře," vážně jsem na ni pohlédla „každopádně, já se teda na to vrhnu..." řekla jsem a rychle šla do kuchyně. Měla jsem v plánu uvařit sekanou s kaší a nějakou část už jsem toho měla připravenou. Zapnula jsem troubu, abych ji předehřála, a mezitím jsem začala připravovat brambory.

Náhle jsem ucítila tlak na zádech a všimla si, že se kolem mě objevily dívčiny ruce. Objala mě „Jack..." pošeptala mi do ucha.

„Sáro?" řekla jsem stejným tónem.

„Pokračuj..." přikázala mi a olíznula mi ucho. Tiše jsem zasténala a pokračovala, než jsem konečně mohla dát brambory dělat na sporák „Máš hotovo?" zeptala se mě dívka.