Její pes

17. kapitola

Celý zbytek jarních prázdnin jsem proležela, ale naštěstí se mi poslední den udělalo dobře. Nerada jsem meškala jakékoli hodiny, byla to zbytečná práce navíc a zároveň jsem si rovněž nemohla dovolit tak často chybět. Sára mi v průběhu nemoci také často psala, ptala se mě, jak mi je a jestli potřebuju nějak pomoct, nebo tak něco, což jsem logicky odmítala.

„Ahoj," pozdravila jsem Kláru ve škole, ale nereagovala, místo toho se věnovala svému mobilu. Posadila jsem se vedle ní a rozhodla se ji rovněž ignorovat. Nechápala jsem, proč musela tak dlouho trucovat kvůli jedné větě. Navíc mě tenhle její přístup ještě víc štval, předtím jsem jí dokonce poslala SMS, kde jsem se ji omluvila a řekla ji, ať si užije zbytek volna. Neodepsala.

Po konci školy jsem uviděla Sáru, jak na mě čekala. Překvapilo mě to, ale docela dost potěšilo. Rychle jsem šla k ní s úsměvem „Ahoj!"

Dívka se zasmála a pohladila mě po hlavě „Nikdy jsem nečekala, že mě přivítáš až s takovýmhle nadšením..."

Zarazila jsem se „Eh to... mmmm... se ti jen zdá..." zareagovala jsem.

„Dobře," přítelkyně se zasmála a chytila mi ruku „dneska půjdeme zase ke mně."

Přikývnula jsem tušíc, že už má nějaké plány, ale netušila jsem co. Hned jak jsme vešli do jejího domu, tak mi poručila, ať jdu s ní do pokoje a sednu si na postel „Nemusíš se bát..." řekla Sára, zatímco v rukou držela pásku na oči „Teď ti ji dám..." pronesla a zakryla mi zrak. Začalo mi trochu bušit srdce. I když mě Sára uklidnila předem, tak jsem se stejně cítila nervózně.

„S...Sáro?" vydala jsem ze sebe tiše. Dívka na mě nějakou dobu nepromluvila a ani mi nedala nijak znát, že je stále ve stejné místnosti.

Náhle jsem ucítila dívčiny sladké rty na mých, políbila mě „Co jsi teď cítila?"

„Eh?" vydala jsem ze sebe nechápavě, ale pak jsem ji stejně odpověděla „Tvoje rty..."

„Máš úplně rudé uši..." řekla se smíchem dívka a kousnula mě do ucha „Každopádně, budeme pokračovat..." pošeptala a znova mě políbila. Tentokrát to ale chutnalo jinak, ovocně, ale nedokázala jsem konkrétně rozeznat, o které se jedná „Co cítíš teď?"

„Eh?" olízla jsem si rty „Já... mmmm... ještě..." pošeptala jsem a nahnula se k ní. Sára se zasmála a políbila mě znova „Jablko?" odpověděla jsem ji nejistě.

Dívka mě kousnula do krku se slovy „Špatně," sice mě to překvapilo, ale nedělala to příliš silně, takže mě to tolik nebolelo „Tak ještě jednou..." pošeptala a opět přitiskla její rty k mým.

„Jahoda?" opět jsem ji řekla, co jsem si myslela, ale i nyní jsem si nebyla svojí odpovědí zcela jistá.

„Správně..." odpověděla Sára a dala mi letmou pusu na nos. Chtěla jsem si postěžovat, že trest je mnohem větší než odměna, ale naštěstí jsem se zastavila. V pozadí jsem slyšela jakýsi šustění, ale nedokázala jsem určit, o co jde. Pravděpodobně vybírala další příchuť „Tak, připravená?"

Přikývnula jsem a pootevřela jsem pusu. Přitiskla její rty na mé a já se opět pokusila poznat příchuť „Jablko?" znova jsem řekla, protože mi to chutnalo stejně.

„Zvedni ruce..."

Udělala jsem, jak řekla a dívka ze mě sundala tričko „Eh?" vydala jsem ze sebe.

Sára mi poté pošeptala ještě do ucha „Jablko tam vůbec není..."

„Eh?!" zarazila jsem se a začala zoufale přemýšlet „Ještě jednou..." přítelkyně se zasmála a dala mi další pusu. Bože, bylo tak těžký to poznat „H...hruška?"