Její pes

22. kapitola

Šla jsem rychle na naše místo setkání, a i když jsem tam byla ještě pět minut předem, tak už tam na mě Sára čekala „Jak to že tu jsi vždycky tak brzo?" zeptala jsem se ji.

Přítelkyně na mě pohlédla a usmála se „Samozřejmě, že tu jsem brzo," řekla mile, ale pak se ke mně přiblížila a do ucha mi pošeptala „chci totiž vědět, jestli tě náhodou nebudu muset potrestat..."

Kývnula jsem „Tak... tak co bys chtěla dneska podniknout?" vydala jsem ze sebe stejně tiše.

„Mmmm, co takhle si zajít na kafe a zákusek?" usmála se na mě a pohlédla na budovu vedle nás.

Přikývnula jsem a spolu jsme šly do kavárny. Poseděly jsme tam na kafi a dívka mi koupila opět nějaký zákusek, sobě nic jako vždy. Následně jsme se rozhodly spolu zajít na procházku, i když jsme ve skutečnosti nenápadně mířily k jejímu domu.

„Hej!" náhle nás zastavil někdo během cesty. Nějaké ženy, vypadaly docela staře, i když to možná dělal jejich make-up, jedna měla černé vlasy a upnuté rudé šaty, které byly tak krátké, že kdyby se trochu vyhrnuly, tak bych mohla vidět jejich kalhotky. Jiná vypadala téměř stejně, jen měla blond vlasy a naopak černé šaty „Sáro, jaká to náhoda..." řekla černovláska.

„Ah... co tady děláte?" skoro pošeptala přítelkyně a zmáčknula mi ruku. Působila dost nervózně, nechápala jsem ale proč.

„Takže teď se zahazuješ s dětmi?" zareagovala blondýna.

Dětmi?! Tím myslela mě?! Chtěla jsem jí na to něco říct, ale černovláska mě zastavila její další větou „Děvče, měla by sis dát na Sáru pozor, jinak tě taky zneužije," usmála se.

Sára sklopila hlavu „Já..." chtěla něco říct, ale nemohla...

Blondýna se zasmála „Co, došla ti slova? Tehdy jsi mluvila docela sladce, hm? Používáš to i na tuhle holku?"

„Omlou..." věděla jsem, co chce Sára říct, ale nenechala jsem ji.

„Co takhle, kdybyste řekly, jak jste se Sárou určitě byly kvůli penězům?" řekla jsem a stoupnula si před dívku „Beztak jste ji jen využívaly..." ušklíbla jsem se „Navíc, podívejte se na sebe? Proč by osmnáctiletá holka chtěla chodit s třicítkami?"

„Cože?!" naštvala se černovláska „Třicítky!?"

„A nemám snad pravdu? Vypadáte na třicet... nebo jsem vám možná ubrala? Bych se ani nedivila..."

„Jak si můžeš takhle na nás dovolovat!? Jen jsme tě přišly varovat!" přidala se blondýna.

„Nezdá se mi, že byste mě přišly varovat, jen tady urážíte Sáru. A i kdybyste mi chtěly říct něco nového, tak byste moc nepochodily. Znám Sáru a vím, co to znamená být ve vztahu s ní, ale stejně jsem s ní ráda..."

„Myslíš si, že..." černovlásce se klepala ruka.

„A jestli jsi tak násilná, že každému, kdo s tebou nesouhlasí, dáš facku, tak to je ubohý..." pronesla jsem klidně, na což to fakt udělala. Dala mi facku...

„Jack!" rychle řekla Sára.

Ale já se jen usmála „Měla jsme pravdu..." řekla jsem klidně a obešla jsem je, zatímco jsem držela Sáru pevně za ruku, abych byla přesvědčená, že tam nezůstane. Za námi jedna s těch ženských řvala, že se jich bojíme a pak se i smály. Nechápu, co na tom bylo k smíchu. Měla jsem chuť se znova otočit, ale věděla jsem, že s nimi nebyla řeč, nebo že bych je urážela ještě více... i když si to zasloužily.