Revengers: successors

7. plán únosu

Jak se to děje, že ta obrovská vila na útesech vypadá tak úchvatně v každých ročních období. V porovnání se situací právě teď bych řekl, že pod šedými mraky uchylujícími se k dešti vypadá naprosto skvostně. Nejlépe.

Jednou se musím Tonyho zeptat, jak to, že je tak dokonale udržovaná, aniž bych kdykoliv viděl někoho se o ní starat. Není to ovšem to jediné, co vlastní a od dokonalosti to nemá daleko.

Virginie Pottsová, nyní již Starková a sladká dceruška Morgan Starková. Ty dvě jsou pro Tonyho až příliš škoda. Pozoruji je už dlouho.

Morgan. Celá po mamince, až na jedno. Vzhledově je totiž přesná kopie Tonyho. Starý dobrý přítel. Jsem přesvědčený, že právě Morgan bude jeho největší slabina. Pak taky Pepper, ale tu mu nejspíš nechám. Uvidíme, čeho bez rodičů zmůže.

*****

Asgard je velmi zajímavé místo. Měl jsem tu čest se tam osobně podívat. Oproti Zemi se módou zasekli tak o pár století v čase. Doby králů přeci již odbyli, jak je ale vidět, ne všude si za tím stojí. Ačkoli, je třeba vůbec zmiňovat, že Bohové mají o něco vyšší postavení?

Loki by se mi v mém plánu teď dost hodil. Přeci jen, už toho mám dost za sebou. Škoda, že se rozhodl prokrastinovat. Z mého pohledu jeto spíš vzdání se. Aneb, jak moc jsou bohové ochotní obětovat za život? Snad jako kdyby tisíciletí nebylo dostatečně dlouhé.

Jak asi budou reagovat Thorovi milovaní synáčci, až se dozví, že již nejsou pod ochranou Boha hromů? Jane se bez nich zblázní. Magnius by zas mohl celý můj plán poslat do kytek, naštěstí neví, že právě on by mohl být dědicem Thórova kladiva. Do té doby jsem v klidu, a i kdyby, pořád jsem mnohonásobně mocnější.

Možná blázen, možná génius, v tomhle boji ale výherce.

*****

Nevěřím na zázraky, všechno se děje kvůli něčemu, jak se ale povedlo tohle, to mi zůstane tajemstvím. O čem mluvím? Tak nejspíš o tom, že se naše krásná bojovnice Peggy posunula o staletí do předu, aniž by jakkoli zestárla.

Může v tom mít prsty kdokoliv. Nejvíc sázím na Tonyho Starka, přeci jen, jeho otec dokázal něco podobného a povězme si na rovinu, technologie se už o něco posunula. Cestování v čase pro ně musí být to nejmenší.

Každopádně mě ta ženská ani tolik nezatěžuje. Tak či tak jsou jejich osudy předepsány. Oba potáhnou pryč z mé cesty, přinesli by příliš problémů, jsou až příliš chytří.

Nepotřeboval jsem moc času k tomu, abych zjistil, že jejich povedené dětičky ještě tolik rozumu neschytali. Oba platonicky zamilovaní puberťáci. Jak dojemné. Přesto je tam někde uvnitř pohání čest. Což pro mě není nijak ohrožující, jde mi jen o jejich rodiče.

*****

Postavit si dům uprostřed ničeho, mezi rozlehlými loukami, bez dosahu jakýchkoliv možných záznamů o číkoli přítomnosti, musím uznat, že je skvělý nápad. Sice trochu nedomyšlený, protože tak maximálně snížili mé šance o prozrazení, v podstatě rovnou na nulu, ale dejme tomu.

To ticho a ten klid jsem tu obdivoval nejvíce. Ve velkoměstech se takového luxusu jen tak nedočkáte, avšak pro životní úroveň je třeba něco obětovat.

Zajímá mě, co by si Clint vybral. Lauru, nebo jedno ze svých dětí? Dříve jsem ho podezříval o románku s Natashou, po delším pozorování právě jeho rodiny jsem si jist, že k něčemu takovému absolutně dojít nemohlo.

Dostane se mu neuvěřitelnému privilegia. Koho vezme s sebou za lepším životem? Na cestu za spravedlností, přímo ke mně? A koho toho ušetří?

Myslím, že vybere jeho jedinou dceru. Přeci jen, to pouto mezi nimi. Otec a dcera. Tatínkova holčička, co stejně jako on bravurně střílí z luku. Talent je dědičný. Anebo Lauru. Ovšem otázkou je, kde to vlastně bude bezpečnější.

Každopádně si bude moct vybrat. Tak moc ho mám rád.

*****

Řekli by ste do mě, že právě oranžová bude má oblíbená barva? Ne? Představte si, že je tomu tak. Pak také červená, hlavně, když je všude. V tekutém skupenství vypadá skvostně. Rudá. Nebo třeba bílá. Ta značí čistotu. Budete překvapení, mám za sebou tolik hříchů, ale přesto jsem čistotný. Po svých obětích pečlivě uklízím, nemám rád nepořádek.

Zrzavé vlasy, bledá pleť. Perfektní kombinace. Snad dotyčný promine, že právě zelená ve mně vyvolává pocit znechucení.

Mám na to hned dvě kandidátky, ale postačím si s jednou. Sbírám Avengery, ne jejich potomky, ti ať si dělají, co chtějí, nejsou dostatečně přizpůsobiví postavit se proti mně. A i kdyby, vždy vzejdu jako vítěz. A ačkoli je mi to proti srsti, vezmu i tu zelenou obludu. Když jsem už jednou řekl všechny Avengery, hodlám to dodržet.

*****

Poslední úlovky bývají ty nejvzácnější. Wanda sice nebyla natolik plnohodnotný člen jako ostatní a kvůli svým dětem poměrně brzo členy opustila, ovšem později by mohla dělat problémy. Navíc má pomsta bezmezně směřuje i jejím směrem.

Říkám si, jestli neztratila už dost. Bratr, manžel, ... Ne. Oprostit ji od dětí bude velmi slastný okamžik. Miluji cizí muka.

Potřebuji jí taky protože nechci, aby vznikla vzpoura. Vím sice, že je její dcera o dost silnější než ona, naštěstí nemá ani páru, jak to využít ve svůj prospěch. Možná by stačilo jen vypnout emoce, pak by šlo hned všechno lépe.

Ale to ona neudělá. Není na to stavěná. Zůstane raději navždy zticha, než aby se postavila na stranu dobra. Nebo to mám snad nazývat zlo? Loki by věděl.

A poté to vše skončí. Zemřou jeden po druhém před očima jejich rodičů. Bude to bolet, ale takové už pomsty bývají. Rozhodně bych se nezatěžoval s tím je rovnou zabít, hezky pomalu, umučením k smrti. Zabít Avengers zevnitř.