Revengers: successors

19. kdo jsme

Stáli jsme v ateliéru. Nacházel se na půdě domu a já nepochybovala, že je to tu pro Tessu perfektní útočiště. Agresivně rozlité barvy na zdi, či snad morbidní obrazy tomu dost poukazovali.

„víš, myslím, že by ti to Wanda měla říct sama, ale-" vím, co chce říct, a proto po ní nevyžaduji, aby pokračovala. Mamka by mi to měla říct, ale nemůže, není tu, místo toho je v ohrožení života a já tu sobecky ztrácím čas nad něčím, co bych se mohla dozvědět sama o sobě.

„nevím, jestli to chci vědět," vzkážu jí telepaticky. „víš, je to zvláštní. Dvacet let tě nevidíme, protože se kdovíkam vypaříš, aniž bys po sobě cokoliv zanechala a pak mi tu chceš vyprávět tajemství mýho podělanýho života, prostě ti nevěřim!"

„chápu tě a chápu, že jsi naštvaná, ale měla jsem k tomu dost patřičných důvodů," odmlčí se. Není to nic, co by mě přimělo jí rázem vše odpustit a zapomenout. Ne, tohle se s námi potáhne ještě dlouho, i za mé bratry. „udělala jsem hodně špatnou věc. Přidala jsem se na špatnou stranu, panebože, bylo mi patnáct, spletla jsem se. Chtěla jsem se k vám vrátit, ale na vše už bylo pozdě. Udělala jsem neodpustitelnou chybu, po které jsem se už prostě vrátit nemohla."

Zírám na ní a snažím se zjistit, jestli to myslí upřímně. Číst v očích jsem nikdy neuměla.

„co se stalo?" zeptám se opatrně. „jakou chybu si udělala?"

Teatrálně si povzdechne. Jistěže se budu ptát, s tím přeci musela počítat, když mi to začala vyprávět. Konec konců, znala mých prvních šest let života.

„potřebuju abys mi řekla pravdu. Jak ses dokázala spojit s Wandou?" začnu jí do hlavy odříkávat tu samou historku, co všem. „Valie, pravdu. Nikomu to neřeknu, ale jinak se nikam neposuneme," mám to riskovat, nebo si vymyslet další scénář? Neřekla jsem to ani Thomasovi či Billovi a plánuji to říct jí? Vstanu a ujistím se, že jsou zavřené dveře. Pro jistotu i zamknu.

A poté začnu vyprávět. Vše. Od mého prvního výbuchu v základně Avengers, jak mi Trinity dala příležitost rozloučit se a já viděla všechny ty prázdné pohledy včetně mé maminky. Poté na těch útesech, když po mně chtěla vědět, kde se ukrýváme a já málem přišla o život, ale dokázali mě zachránit. Tehdy mi slíbila, že mi řekne, jestli jsou rodiče v pořádku. Ještě to odpoledne jsem dostala minutu, abych se o tom opravdu ujistila a díky ní se dostala až sem. Za Theresou, jež mi má všechno vysvětlit, zatímco já proti tomu dost bojkotuji.

„sakra Valencie, proč si to nikomu neřekla!?" okřikne mě otázkou a promne si spánky. Ostatně jako asi stokrát za posledních deset minut vypravování. „je to vážnější, než jsem předpokládala,"

„pořád si mi neřekla, jakou chybu si udělala, že si musela odejít," připomenu jí.

„ach ano. Maxe tedy znáš, že?" kývnu. Vidím na ní, že se jí to neříká lehce, zatímco já srším nedočkavostí. Ne, že bych vyloženě toužila vědět pravdu, ale chci jí vědět. „už jsem vám říkala, že je to můj bratr. Přidala jsem se na jeho stranu."

*****

Musela jsem odejít na zahradu. Nechat si prostor pro to, abych to vstřebala. Za ten čas jsem zvládla ještě něco, co mě samotnou dost překvapilo. Pochopila jsem jí. Jako se ona naivně postavila na stranu Maxe s myšlenkou, že tak je všechno správně, já bych udělala to samé. Vždy bych bojovala za dvojčata, ač by to nemuselo být to správné.

Přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že mohla udělat víc. Mamka by jí odpustila, vím to.

„ne. Už mi nevěřila a vás milovala natolik, že chtěla předejít každé možné hrozbě," vysvětlí mi Theresa, když se jí na to zeptám o pár momentů později.

„jak si mám být jistá, že ti můžeme věřit teď?" slabě se uchechtnu. Až doteď jsem si nedokázala představit, jak moc by všechny ty nové informace mohli být unavující. Teď už to vím. Hodně.

„mám rodinu, Leno. Nechci mít s nadpřirozenem už nic společného. Jsem jen člověk, tím to končí. Nejspíš ti to jako dobrý důkaz ani nebude stačit, ale s tím já už nic nezmůžu. Musíš mi prostě věřit. Řeknu ti teď vše, co vím, ale tím to končí. Hodně toho dlužím, ale prosím, neočekávej ode mě, že se snad přidám na něčí stranu," vydechne.

Ohlédnu se za nás. Morgan, Magni, Bill. To jsou teď má rodina. Zbytek je v Malibu, očekávající, že přijedeme s užitečnými informacemi. A já je rozhodně neplánuji zklamat. Vlastně to chci udělat přesně naopak. Dozvědět se, co můžu, dostat se na vyšší úroveň, vyhrát. A nezbývá nám k tomu už ani půl roku.

*****

„můžeš to prosím všechno nějak shrnout?" zeptá se zmatený Bill. Po tomhle jsme tu konec konců zmatení úplně všichni. Theresa se nadechne k protestu, ale nakonec znovu spustí.

„jak už jsem řekla, schopnosti tvých rodičů se smíchali v jedno, v tebe, proto jsi o dost mocnější než oni, jen na to musíš ještě přijít. Wanda tě chtěla uchránit před sebou samotnou, proto ti nikdy nic neřekla, nemůžeš se na ní kvůli tomu zlobit. Že máš mocný hlas víš, ale dá se to poměrně snadně ovládat. Buď se budeš snažit mluvit do prázdna, tudíž slovy na nikoho nebudeš mířit, nebo tomu prostě budeš věřit. Věřit, že se nic nestane, vědět, že nikomu neublížíš, příliš nad tím nepřemýšlet. Nesmíš pochybovat, jinak to nikdy nevyjde. Párkrát už se ti to povedlo, no ne?"

„když jsem věřila," řeknu si spíš pro sebe, přesto má věta vyzní v prostoru.

„správně. O ostatním už ale dávno víš. Telekineze, manipulace s energií, bílá barva, čtení myšlenek, manipulace s lidmi," začne vyjmenovávat Theresa. Jen kývnu.

„to znamená, že když na mě posledně promluvila, neublížila mi tím, protože si to neuvědomila," konstatuje Magni, když nastane trapná minuta ticha. Theresa se zasměje. Nechápavě svraštím obočí. Co je tu k smíchu?

„ne, to opravdu ne," našpulí pusu, stále s pobaveným výrazem. „na to, že si polobůh ti toho rodiče také dost zatajili," kmitne důležitě obočím. Letmo pohlédnu na Magniho, který stejně jako ostatní vůbec nepobírají situaci. „máš vůči její moci částečnou imunitu. Co všechno o sobě ještě víš?"

„vlastně nic," vysouká ze sebe přidušeně.

„ach, zlato. Mám Avengers za vzor, nechci, aby byli mrtví, to je taky jediný důvod, proč ti to řeknu, i když by to měl udělat někdo jiný, ale asi by ses měl posadit," sleduju, jak si Magni pomalu sedá na pohovku vedle Morgan, připraven slyšet vše, co mu Theresa plánuje říci. „znáš Mjollnir?"

„jo. Thorovo kladivo. Táta to bere dost vážně,"

„skvělé. Tak si vem, že se najde někdo, kdo je nejen bůh síly, ale zároveň další, který Mjollnir dokáže uzvednout. A teď jsi to převeď v realitu. Ten někdo jsi totiž ty."