Revengers: successors

20. bojové umění

„poslyš Leno, vím, že je teď pryč, ale jak se má Wanda?" Tessa se pozastaví v prostírání na stůl a nejistě se na mě otočí. Když jsme se shodli, že zůstaneme na oběd, než zase pojedeme domů, přišlo mi to jako dobrý nápad. S každou další minutou mě tahle myšlenka opouštěla.

Nadechnu se k odpovědi, ale ústa se mi samovolně zavřou. Na stupnici od jedné do deseti, kde desítka figuruje velmi špatná dcera a jednička dokonalá dcera, si připadám jako číslo jedenáct, když vlastně ani nevím, jak se má moje vlastní maminka. Vždycky šlo jen o mě, nikdy jsem se neptala, pořád a neustále jen řešila moje problémy.

„bylo to složité a já jí to vůbec neusnadňovala," přiznám.

„když jsem byla malá, Wanda se mě ujala, protože mí vlastní rodiče o mě nestáli a Max v tu chvíli zrovna nebyl k nalezení. Poté mi rodiče přinesli kufry s mými věcmi a já rázem neměla, kde bydlet. Ale Wanda mě u sebe nechala, přestože věděla, jak moc to bude složité. Vybrala si to, chtěla to tak"

„proč mi to říkáš?" ze skříňky vytáhnu talíře a začnu je rozmísťovat po stole. Jsem příliš zbabělá na to, abych jí věnovala pohled.

„protože chci, abys věděla, že ať tvá moc ubližovala jakkoli, Wanda to tak chtěla. Vybrala si tuhle cestu, a proto ti nikdy neřekla, jaký rozsah tvá moc ve skutečnosti má. Znám Wandu a ty jsi celá po ní. Určitě si teď připadáš sobecky, ale to ty nejsi. Všichni by se zachovali úplně stejně," objeví se přede mnou a chytne mě za ruce. „neznám nikoho laskavějšího, než jsi ty, dobře?"

„lidé se mění," pokrčím na oko lhostejně rameny.

„lidé možná ano, ale ty jsi čarodějka. Ty v sobě své pocity pouze uzavírají. Najdi to a otevři to znovu. Poté už bude všechno snazší, věř mi."

*****

„Val, jsi v pořádku?" nakloní se ke mně při obědě Morgan. Jen se na ní lehce usměji a zase se skloním k dezertu. Přiznejme si na rovinu, Theresa rozhodně lépe vařila než pekla. V hlavě jsem se ptala, jestli do toho cheesecaku vážné nedala sýr, přičemž Bill naproti stolu vybouchnul smíchy a nám zacukali koutky už jen z toho představení, kdy se ho Magni snažil uklidnit.

„bylo to výborný, zlato," řekne Micah, Theresin manžel, táta malé Valerie, který se před pár minutami vrátil z práce, aby mohl sdílet čas se svou dcerou a manželkou, ale místo toho má v domě další čtyři vetřelce, které ani nezná.

Tessa se po nás váhavě podívá. Odhaduji, že je čas na milosrdnou lež, a proto začnu přikyvovat v pravdivost té věty. Ostatní měli očividně stejný nápad. Theresa se zašklebí.

„jste příšerní lháři," udělá pohoršený obličej. „přiznávám, možná jsem místo vanilkového cukru přidala sůl, ale tak hrozný to není," aby ujistila sama sebe, dá si kousek dortu do pusy, načež se snaží zakrýt kyselý výraz. Nebo spíš slaný. Z ničeho nic se ze široka usměje. „s Lenou a Billem už jsem mluvila, ale o vás dvou pořád nic nevím."

„moc zajímavýho toho není," řekne Magni jen. Mám chuť začít namítat, jenže proč, vždyť je to přeci jen polobůh, co zdědí Asgardský trůn.

„studuju umění, obor fotografie," spustí Morgan. „když za dva měsíce zvládnu zkoušky, bude ze mě fotografka na plný úvazek."

„na vejšce mě to taky docela lákalo, ale nakonec jsem skončila u interiérového designu a malby. Určitě to zvládneš," usměje se na Morgan Tessa. „co ty a škola, Magni?" možná se mi to nechtělo přiznat, ale už to nebyla Theresa, co bývala. Z akční dívky se stala moudrá žena, kterou opravdu zajímá, kam to potáhne s mladší generací. Obávám se, že se ptala nevhodných adeptů pro pojem normální mladiství dnešní doby.

„domácí škola," pokrčí rameny lhostejně. „kromě boje se snad na nic jiného zaměřit nemůžu," potlačím nutkáni přečíst si, co si o tom myslí on. Rozhodně nic pozitivního.

„děláš bojové sporty?" vloží se do toho zaujatě Micah. Jediný, který netuší, kdo vlastně jsme. Čarodějka, polobůh, dcera iron mana a další čaroděj do počtu. Pro něj jen Valencie, Magni, Morgan a Bill. Čtyři děcka, které z neznámého důvodu zná jeho manželka. Dobře, možná jsme ho s Billem trochu přesvědčili, ať se neptá, ale to bylo v prospěchu všech.

Theresa se zakucká a začne kroutit hlavou ze strany na stranu. „tak nějak," odpoví Magni, aniž by si jí všímal. Tázavě nakloním hlavu do strany.

„nevěděl jsem, že je v LA nějaký trenér bojových sportů," svraští obočí. „kdo tě učí?"

Všimnu si jak ztuhne. Phoenix, poradím mu v hlavě, protože si myslím, že příliš měst v Californii, natož na celé zeměkouli znát nebude. „mám soukromýho učitele v Phoenixu," kývne. Můžu být jen fascinovaná, jak mu vůbec nedělá problém ze sebe vydat lež. Že by se Loki rozhodl zaučit synovce?

„nejmenuje se náhodou John Dynner? Je jediný, který tam je. O bojové sporty se hodně zajímám," skousnu si spodní ret, neboť to jméno je prostě k popukání. Magni tleskne do stehen, ukazováčkem namíří na Micaha a nadhodí konečný výraz alá kápli jsme na to a můžeme se bavit o něčem jiném. Pobaveně zakroutím hlavou a natáhnu se po skleničce s vodou. „Já jsem to věděl! Musíš být opravdu dobrý, John si vybírá jen ty nejlepší sumo zápasníky."

Vyprsknu své pití na Billa naproti stolu. Stočí se ke mně všechny pohledy a já se omluvně uculím, nýbrž mi z tváře nemůže opadnout úsměv. Magni sumo zápasník, to mě podrž. Při každém dalším pohledu na něj si ho představím v ringu, obaleného množstvím tuku, což mě neponechává klidnou. Už chápu ty varovné signály od Theresy.

„sumo?" zhrozí se. „asi-asi jsem si spletl jméno," vykoktá.

Micah se rozesměje. „jen tě zkouším. Žádný John Dynner neexistuje. Můžeš se hodit do pohody, o bojových uměních nevím absolutně nic."