Revengers: successors

24. sliby chyby

„Takhle to nejde," prohlásí Magni zhruba po půl hodině. Chce po mně, abych po něm opakovala jakési postoje, ale já to vždycky překroutím do něčeho jiného, což nám přivádí dostatek zábavy. A když se snažíte udržet na živu, moc k smíchu vám to nepřijde. Ovšem dnes jsem nemohla jinak. Má nálada pořád stoupala a já se nesmírně bavila. Dnešek byl prostě můj.

„myslím, že dokud tě udržíme od boje, bude to jenom dobře," odfrkne si. Má pravdu. Se mnou to nejde. „mohla by ses ale zapsat někde úplně jinde," tvář se mu rozzáří. Pozvednu obočí. No jistě, teď z něj vypadne, že něco jako sumo by mi určitě šlo a přísahám, že ho v tom moři utopím. „jak moc máš rozsáhlou moc?" zeptá se.

„telepatie, uzvednu i lidi a věci, dokážu lítat, když tedy nejsem příliš nad zemí, a zabíjím hlasem. Příliš toho o sobě nevím, nedokážu ti úplně odpovědět." Jenže já se nikdy neptala. Nezajímalo mě, co dokážu, protože mě děsilo už jen to, o čem jsem věděla. Bez toho by byl život o tolik snadnější. „čtu myšlenky, zvládla bych možná na krátko pár lidí zmanipulovat," pokrčím rameny. Vím toho žalostně málo.

„myslím, že kdybychom to zjistili, vůbec by si nějakou techniku boje nepotřebovala. Naučili by jsme tě kontrolovat tvou moc," vysvětlí mi. Hlasitě se uchechtnu. Copak netuší, do jakého rizika se pouští? Právě jsem mu oznámila, že dokážu zabít hlasem.

„zabila bych tě prvním slovem, o který bych se pokusila," pronesu sarkasticky. Kdysi by mi to tolik nevadilo, jenže já se s Magnim stihla sblížit na kamarádskou úroveň. Obrovský pokrok.

„zapomnělas, co říkala Theresa?" při tom jméně se mi jako první vybaví malá holčička, Valerie, až poté si vzpomenu na její slova. „jsem imunní, takže tak nějak jedinej, kterej ti tu může pomoct," oznámí nepříčetně. Jsem fascinovaná, kde se v něm ta ochota bere, ale nic neříkám. Mohla bych jí příliš rychle zničit. „nemáš na výběr," pokrčí rameny a pak se upřímně usměje. Měla jsem šanci ho vidět, když se smál, jenže tohle bylo zdaleka něco jiného, nepoznaného.

„co máš jako v plánu?" zeptám se ho v hlavě. Nedokážu přejít k normálnímu mluvení, protože se to zdá příliš nereálné.

Tmavovlásek se posadí do písku, nohy natáhne k menším vlnkám a podepře se dlaněmi. Kývne na mě, abych se posadila vedle. Posadím se do tureckého sedu a nechám se pohltit hřejícím pískem. Z chodidel si skopnu tenisky i s ponožkami, jak udělal Magni už pár chvilek zpátky. Skvělý nápad mimo jiné.

„budeme si povídat. Zvykneš si mluvit a pak už ti to ani nebude připadat divný, takže na to nebudeš myslet a nikomu neublížíš," oznámí své plány. Musím přiznat, že to nezní špatně, ale lhala bych, kdybych prohlásila, že věřím v úspěch jeho zvráceného nápadu.

Jenže já mlčím. Nevím, co bych mu měla říct a na zdvořilostní fráze, o něž jsme se snažili s maminkou, nemám náladu. Vždy je to o tom samém. Jak se cítíš, kdo jsi, zvládáš to dobře.

„fajn, začnu já," Magni si odkašle po pár desítkách vteřin trapného ticha. Je to dobře, neboť já bych se neodhodlala nikdy. „možná se to nezdá, ale vadí mi, jakej život žiju," tak tuhle větu prociťuji. Pokračuje. „celý život jsme jen na Asgardu, všichni kolem mě skáčou a já mám rodiče fakt rád, ale tohle není nic pro mě. A pak se dozvím, že o nich nevím prakticky nic. Neznám ani ten podělanej Mjollnir a asi budeš překvapená, ale nevěděl jsem ani, že žiju mezi Bohy," odfrkne si. Poznám z jeho hlasu, že je opravdu naštvaný a já to chápu. Konec konců nebyl jediný, komu se toho tolik zatajilo.

„dozvím se to od cizího člověka, když jsou mí rodiče někde na Miserotě, odkud se dostanou za půl roku. A připadám si fakt blbě, ale štve mě, že se jich ani nemůžu zeptat, proč mi to tajili." Prudce se nadechnu. Magni si složí hlavu do dlaní. Uslyším vzlyk. Pláče? Panebože, co teď?

Donutím ho zvednout hlavu. Posadím se před něj a popadnu ho za obě tváře. Palcem od ruky mu setřu jednu slzu. Na víc si zřejmě netroufne, přeci jen je to pořád muž, co má své ego. „hej!" okřiknu ho, když uhýbá pohledem. „vrátí se jasný? A pak se jich budeš moc na všechno zeptat. Slibuju." Je mi ho líto. Krátce ho obejmu.

„fajn, jsi na řadě," řekne po chvíli. Zůstanu sedět před ním, pro případ, že by se rozhodl zhroutit z vteřiny na vteřinu.

„můj život je vlastně docela nuda," pokrčím rameny neurčitě. Mluvím pomaleji, než mám ve zvyku, abych tomu mohla rychleji zabránit, kdyby ta imunita přeci jen nebyla tak imunní. „ale musím ti něco říct," zhluboka se nadechnu. Tohle bych neměla dělat a nesmírně tím riskuji. Porušuji slib už podruhé. První byla Theresa, ale nic se přeci nestalo.

„když jsem poprvé omdlela, hned co mamka a všichni zmizeli ještě na základně Shieldu, s někým jsem mluvila," začnu. Magni mě poslouchá, přesto má mírně překvapený výraz. „Já-viděla jsem je všechny. Někam je vedli, mluvila na mě ta ženská a ať se rozloučím, Magni nesmíš to nikomu prozradit, už teď ohromně riskuji a vůbec-" ke konci můj hlas začíná přeskakovat, já začínám panikařit.

„počkej, zpomal, jaká ženská?" musí mi zaklepat s rameny, jinak ho nevnímám.

„blonďatá, byla hrozně hezká." Nedokážu si vzpomenout na jméno a za to se proklínám. „Trinity!" vykřiknu nadšeně, pak si ale vzpomenu, jaké téma tu probíráme a poklesnu na náladě. „zničila jsem tu základnu, ukazovala mi to. Pak nad těma útesama, nebyla to tvoje chyba, zase se na mě napojila, aby zjistila, kde jsme a ten večer to udělala znova. Mluvila jsem s maminkou, ta mi řekla, že mám jet za Theresou, nebyla to žádná náhoda, jen odměna za něco, co jsem neudělala," třesu se v Magiho pevné náruči.

Měl by být naštvaný a určitě bude. Jeho slova mě místo toho překvapí. „ta mrcha," procedí. „poslouchej Val, ty jsi žádnou základnu nezničila. Kluci kolem tebe stihli vybudovat nějakou bublinu, když jsi křičela, to všechno Trima," pohladí mě po vlasech. Slyším, jak dýchá přerývaně.

„nejsi naštvaný?" špitnu otázku. Měl by být.

„panebože ne," skoro se zasměje, a to mi uleví.

„prosím tě, nesmíš to nikomu říct. Slíbila jsem jí to a ona zase mě, že zůstanou rodiče v pořádku. Musí to zůstat mezi námi," mám chuť před ním kleknout na kolena a klidně si to vymodlit. Otevře pusu na prázdno. Metr od nás ticho prosekne výbuch ze země a spustí se jich řada. Vím jistě, co se děje.

Porušila jsem slib.