Revengers: successors

28. Loki

„oh," vypadne z něj. „mladí Avengers, komické!" svraští čelo. O Lokim jsem už měla tu příležitost něco slyšet, a proto se držím v uctivé vzdálenosti. „Magni!" otočí se ke svému synovci. „kde se nachází tvůj otec?"

„strejda Loki!" z domu vyběhne Natěšený Jimmy. Následně se muži před námi obmotá kolem nohou. Z jeho výrazu se musím uchechtnout. S dětmi se má ještě, co učit, no rozhodně to neumí.

„je na Miserotě," odpoví Magni chladně. Postoj má celý ztuhlý. Instinktivně se dotknu jeho paže. „nedobrovolně," doplní, když začne Loki mumlat něco o půlročním klidu, protože se jeho nevlastní bratr rozhodl pro dovolenou. Tmavovlásek po mé straně si k sobě přitáhne Jeremyho, ne že by Lokimu nevěřil, jen chce svého rodinného příslušníka dostat z nekomfortní zóny. Já bych ho potrápila.

„říkal jsem si, když jste se nevraceli," prohodí. „tak to abych zase zmizel." Otočí se na patě, absolutně netuším, jak to má v plánu udělat, ale nejspíš to u Bohů funguje úplně jinak.

„počkej!" zastaví ho Magni. Svraštím obočí. Doufám, že nedoufá, že by nám snad pomohl s návratem rodičů, protože jsem si nad míru jistá, že tenhle chlap by jim "dovolenou" ještě prodloužil. Naše problémy ho netrápí. Loki se k němu netrpělivě otočí. „dostaneš nás na Asgard," ušklíbne se Magni. Takhle sebevědomý byl naposled, když na mě křičel, jak jsem nebezpečná, tudíž to myslel opravdu vážně.

„zbláznil ses?" špitnu, ale asi mě ani neslyší. Představa, že by nás právě Loki měl dostat na Asgard, mě přivádí k šílenství. Vždyť je to bůh lží, co když se rozhodne nás po cestě utratit někde na obchodu s černým masem, hm? Pak si uvědomím, že jsme to přesně takhle plánovali a jinak to nejde.

„vlastně to není vůbec špatný nápad," ozve se poprvé Bill. Mám chuť ho přetáhnout židlí. Pánvička je na nynější případ příliš obyčejná.

„a já z toho budu mít?" zeptá se lhostejně.

„dobrej pocit. Jako rodinnýmu členovi by ti to snad mělo stačit," nadhodí Magni. Kde se v něm ta sebejistota bere, to sotva zvládám chápat.

„pff," odfrkne si. „tak bude to? Má nabídka není stálá."

Magni vystoupí z davu. „už neprší, můžeme to udělat tak, jak jsme plánovali," navrhne Terilisha. To znamenalo rozdělit se do skupinek. Mimo jiné jsem byla právě v té, která měla jít na Asgard. Jak ironické vzhledem k mému chtíči.

„Val?" pobídne mě Magni, když stále zdráhavě mlčky postávám. Odhodlám se vyjít naproti jeho natažené dlani, což mi přeci jen dodává pocit, že si Loki nic nezkusí. I kdyby, mohla bych na něj třeba začít křičet, to by s ním mohlo něco udělat při troše snaze, přestože je Bohem. Tříčlennou skupinku uzavírá Morgan.

„je mi líto, mé možnosti jsou omezené jen na dva vetřelce," prohlásí Loki a tleskne si. Vidím v tom naději, že bych ani nemusela, jenže Magni mě drží pevně.

„v pohodě, počkám tu, postarám se o Jimmyho," vypadne z Morgan rychle, je na tom stejně jako já. Vůbec se jí na Asgard nechce. Skvělé načasování, Morgan.

„zlato, musíš ale ke mně," dá Loki oči v sloup a já zrudnu. Jeho ruka se obmotá kolem mého pasu, což mi do tváří vhání ještě více krve. Nikdy jsem se neobjevila v trapnější situaci. Chci, aby už to bylo co nejdřív za mnou. Aby uběhlo půl roku a já seděla doma na gauči a dívala se s mamkou na televizi, hrála deskové hry, bavila se s ní. Ale to jsem moc napřed, pro teď si vystačím být zpět na Zemi. Musím si vystačit.

„lhal si," uvědomím si. „mohl bys nás vzít úplně všechny, kdybys chtěl," zašeptám nedůvěřivě. Když vzal Thor celou svou rodinu, proč by nemohl i Loki.

„jsem přece Bůh lží," zašvitoří. „konec konců, co bych také neudělal pro svého synovce," zašklebí se. Protočím očima, dost jasně tuším, na co naráží. „a teď, vyrážíme, směr Asgard."

*****

Vyvléknu se z Lokiho náruče a hodím sebou na zem. Mám pocit, že budu zvracet, cítím, jak mi žluč stoupá do žaludku. Mezi prostorový přenos různých světů mi nedělá dobře.

„v pohodě?" zakroutím hlavou. Mám pocit, že při jediném slovu by ze mě vyšel tak leda dnešní oběd. „nádech nosem, výdech pusou. Pomáhá to," poradí mi tmavovlásek. Vděčně přijmu jeho ruku a postavím se na nohy. Nepouštím se ho vzhledem k faktu, kdo s námi sdílí místnost. Nebo spíš kopuli.

Loki se na nás zazubí. „dostaňte se odtud, jak chcete. Mizím, nehledejte mě."

„kde to jsme?" rozhlédnu se kolem, aniž bych nějak narážela na Lokiho zmizení. Upřímně jsem totiž jen a jen ráda.

„Bifrost. Tohle je Heimdall, hlídá to tu a na vše dohlíží, jak se patří," poukáže na muže po mém boku. Je to kus chlapa, ale já si ho až doteď nevšimla.

„vaše výsosti," kývne svému princi. Je zvláštní být někde, kde má Magni tak vysokou hodnost, obzvlášť jako jeho doprovod. Hlavu mi protne myšlenka, jestli si sem vodí hodně dívek, ale hned ji zaženu. Heimdall pohledem sjede přes mou mikinu a legíny, naštěstí si jakékoli narážky odpustí. Zřejmě nezapadám do ideálu Asgardských dam.

„pojedeme na koni?" celá zazářím, když k nám přiklusá temně černý kůň. A hned za ním ještě jeden, hnědé barvy, ale zato mnohem majestátněji vyhlížející.

„můžeš si vybrat," pobídne mě Magni. Okamžitě se zařadím po boku hnědého koně. Jasná volba. „umíš jezdit na koni, že ano?" zeptá se opatrně.

„vlastně jsem na něm nikdy nejela, ale všechno je jednou poprvé," pokrčím rameny a zaculím se. Magni pobaveně zakroutí hlavou. Vyjeknu, když mě popadne kolem pasu a chystám se bránit, ale nakonec jen proto, aby mě na koně vysadil. Zrudnu jak rak.

„povede tě." A tím se všechna práce usnadňuje. Držím se pevně otěží a čekám, než se i Magni dostane na svého koně. „můžeme vyrazit." Aniž bych cokoliv udělala, kůň se rozjede ve stopách toho Magniho a my se objevíme ven z té zlaté kopule. Nestačím zírat. Postřehnu princův hlas.

„vítej na Asgardu."