Špinavý obchod *DRUHÝ DÍL*

V. KAPITOLA

Pierre

Večírek je v plném proudu, zatímco se s pivem v ruce opírám o kuchyňskou linku v rozlehlé kuchyni Sébastiena Ogiera. Zrovna píšu Jul a posílám jí fotky z party, když se vedle mě objeví sám král rally Sébastien.

„Copak, copak? Píšeš nějaké své kočičce, že se tak usmíváš?" opře se naproti mně a napije se ze skleničky rumu.

„Ne, píšu Juliette."

„Však, co jsem říkal!" lascivně na mě pomrkne.

„Není to moje kočička, Sébe!" protočím oči. „Mám přece Beatrici, jestli jsi to náhodou nečetl v nějakých novinách."

„Princátko se nám bude ženit?"

„Hm... asi... časem...," zamručím.

„Proč teda píšeš Juliette a ne své snoubence?" jedno obočí se Sébastienovi vyhoupne nahoru.

„Ještě to není moje snoubenka!"

Zasměje se. „Vážně mi takhle odpovíš?"

„Vážně nevím, co ti běhá hlavou, Sébe, ale s Jul... my jsme jen velmi dobří přátelé. Byl jsem tu pro ni, když potřebovala, a ona mi teď moc pomáhá a –"

„Bla bla... Líbí se ti, nebo ne?" zeptá se netrpělivě.

S odpovědí neváhám. „Jasně, že jo! Komu by se nelíbila! Není jen krásná, je chytrá, odvážná, zábavná..."

Pozorně mě pozoruje. „A sexy," dodá, já mlčím. „Pokud jsi s ní nespal –"

„Samozřejmě, že ne! Říkám, je to kamarádka, pracujeme spolu...," vzpomenu si na Marcuse. „Je to o dost složitější, Sébe."

Pokrčí rameny. „Ok. Takže pokud s ní nespíš, můžu já?"

Láhev s pivem se mi zastaví na půli cesty ke rtům. „Cože?"

„No co?" rozhodí rukama. „Líbí se mi. Všiml jsem si ji už při erzetách...," usměje se zamyšleně. „Mimochodem závidím ti takovou fanynku..."

„Ty jich máš asi tisíc, Sébe, a v několika koutech světa," ušklíbnu se, dopiju pivo a rovnou sáhnu pro další. Na všech plesech a akcích je to samé šampaňské a vybrané druhy alkoholu, tak jsem rád za obyčejné pivo.

„Hm... Ale takovou žádnou..." olízne si rty a já mám chuť zoufale zavrčet.

„Sébastiene, ona není jedna z těch tvých holek," upozorňuju ho.

„No právě! Je jiná... Taky bych se už měl usadit, jsem ještě o několik let starší než ty... Jezdím už dlouho..." vypadá zamyšleně.

„Jako s Juliette?" zasměju se. „Nemyslím si, že jsi zrovna její typ." spíš si nemyslím, že by měla chuť pouštět se do milostných dobrodružství. Ta s bratry Andrewovými jí stačila na hodně dlouho.

Tvář se mu roztáhne do ďábelského úsměvu. „Uvidíme..."

Zakroutím hlavou. „Raději pojď probrat ještě ten závod," navrhnu.

„Tak to určitě musíme probrat!" s nadšením mě obejme kolem ramen a táhne zpět do velkého obýváku, kde je hlavní děj party. „Viděl jsem tě při několika erzetách a teda princátko se nemá za co stydět!" tvář se mi roztáhne do úsměvu. Od něho pochvala fakt potěší, je jedním z nejlepších. „Hele, než odjedu na další závod, mohli bychom se tady někde spolu ještě projet, co říkáš?"

Když se začne mluvit o rally, ani ženský ho nezajímají. Rally je pro něho prostě srdeční záležitost. Sedli jsme si ke kulečníku a probírali dnešek, zatímco se kolem nás bavil celý tým a spousta pěkných holek. Zkontroloval jsem telefon, ale Jul neodepsala. Nejspíš už spí.