Špinavý obchod *DRUHÝ DÍL*

VIII. KAPITOLA

Juliette

Jestli jsem si doteď myslela, že bude s Pierrem nuda, tak tenhle víkend mě přesvědčil o opaku. Prostě mi oznámil, že odlítáme na rally a teď jsme tady. Přiznám se, bylo fajn vypadnout na víkend z Monaka s člověkem, ke kterému máte nejblíž. Naštěstí starost o Bal de la Rose, který se konal příští víkend, spočívala na knížeti s manželkou a Caroline, takže jsme oba mohli vypadnout z města.

Prospělo nám to oběma. Zadívám se na Pierra, který táhne naše kufry k autu, a vidím, jak se pod slunečními brýlemi spokojeně usmívá. Zamířili jsme rovnou do hotelu v Záhřebu, který pro nás zajistil Sébastien. Tomu Pierre akorát ve středu volal, že přiletíme až v pátek a strávíme tam tři dny do předání cen.

Erzety už byly rozjeté a my se měli připojit odpoledne na trase z Rude do Plešivice, což byla trasa kousek od Záhřebu směrem ke slovinským hranicím. Měli jsme pěkné pokoje vedle sebe, převlékli jsme se a odešli na oběd do hotelové restaurace. Pierre mi doporučil rybu, objednal dobré víno a ukazoval mi, kde všude se jede.

Odpoledne jsem si to koneckonců prohlédla sama. Počasí bylo naštěstí pěkné, podobné jako v Monaku, ale svítilo slunce, takže se teplota vyšplhala až ke čtrnácti stupňům. Oba jsme byli ve sportovním a Pierre přidal ještě kšiltovku. „Doufám, že tě tady nikdo nepozná, Pierre...," nadhodím, když kolem projede jedno z aut a rozhlédnu se po lidech.

„Kašli na to, i kdyby, může jim to být fuk."

„Ví to Beatrice, že jsme tady?"

„Ne. Rally ji nezajímá, ne?" zazubí se na mě. „Takže vám se Sébem budu dělat křena."

„Haha... Copak se uvidíme?" podivím se.

„Myslíš si, že nás sem pozval, aniž by se s námi viděl? Teda alespoň s tebou..."

Polknu otázku a začnu o tom přemýšlet. Mám snad čekat nějaké rande? Myslela jsem, že nebude mít čas. „Ale... ale já myslela, že všechen čas strávíme tady v přírodě, nemám ani nic na sebe."

„Stačí ti sexy prádýlko," mrkne na mě.

Ne. To taky nemám. Mám sportovní podprsenku a pohodlné bavlněné kalhotky. Bezva.

Nejspíš uvidí můj zadumaný výraz. „Jul, copak jsi nikdy neslyšela o tom, že sportovci se před podáním svého výkonu chtějí... no uvolnit," významně na mě pohlédne.

Zrudnu. Takhle jsem o našem výletě fakt nepřemýšlela. „To mi jako chceš naznačit, že mě sem pozval jen proto, abych mu dala?!" šeptám mu rozzuřeně.

Začne se nehlasně smát. „Jen proto ne, ale určitě to zkusí, jak znám Séba."

Bože... Teď mi zkazil celý víkend. Budu nervózní. „Proč teda pozval i tebe?" ušklíbnu se na něj.

„Nejspíš proto, že beze mě bys sama nepřijela," vrátí mi pohled.

Drcnu do něho naštvaně loktem, až hekne. „Ty blbečku! To jsi mi nemohl říct předtím? Jsi můj kámoš, máš myslet na moje dobro!"

„Však právě proto! Myslím na tvoje dobro a tvoji... hm... spokojenost," zaculí se.

Zuřivě zavrčím, což ho rozesměje. „Jestli je tvoje teorie pravdivá, tak je škoda, že Beatrice na závody v Monaku nepřijela, třeba by ses umístil na podiu...," mrknu na něj zákeřně.

Nenechá se mojí provokací rozhodit. „Hm... takhle mi k osmému místu musel stačit čas s moji pravačkou..." V ten moment se ze zatáčky naštěstí vyřítí Sébovo auto, takže na jeho neslušnou poznámku nemusím reagovat. Začneme nadšeně tleskat a pískat. Ve skutečnosti tak nadšená nejsem... Nebo jsem? Přiznám se, že při pomyšlení, že možná o víkendu prožiju sex, se celá zachvěju. Když vidím, jak Sébastien řeže zatáčky a pak by se vším tím nahromaděným adrenalinem skončil se mnou na pokoji...