Špinavý obchod *DRUHÝ DÍL*

XXVIII. KAPITOLA

Maya

Byla jsem naštvaná. Na samu sebe. V předchozích vztazích jsem měla vždycky navrch, kluci za mnou šíleli a mé pocity nebyly splašené. Až doteď. Jeden neodolatelný Francouz, respektive Monačan, nad kterými jsem předtím mimochodem protáčela oči, a já celá šílím. Chtěla jsem ho poslat někam a být jako ledová královna, ale... říká se to lehce. Nemohla jsem ho dostat z hlavy, i když mi lhal, a to, že mě nenechal na pokoji, mi taky dvakrát nepomohlo. Nebylo pochyb o tom, že je na ženský jako můj úžasný bratr. Díky bohu za Juliette, která si Marcuse zkrotila, ale to, co mě na Pierrovi tak přitahovalo, byla ta jeho dobrosrdečnost. Nemusel pro vás hýbnout prstem, ale udělal to s radostí a ochotou. Pro Marcuse, pro Juliette, pro mě. Pierre měl veliké srdce.

Brzy jsem se zklidnila a byla za jeho pomoc s bytem ráda. Díky němu jsem se hned druhý den přestěhovala z hotelu do bytu a měla klid. S jistotou to udělal, protože je prostě takový, stejně tak pomohl i Juliette, když sem přijela. Každá kytice růží od něj mi rozveselila den a já začala měknout. Potřebovala jsem zjistit víc o té Beatrici, protože mu úplně nedůvěřuju.

Proto se nechám ukecat od Alex a zamíříme spolu na závody v yachtu. Alex mi poradila, že se jedná o ležérní akci, tudíž nemusíme tolik dbát na vhodný outfit. Obě jsme oblékly kratší šaty, sandálky a klobouk. To ale neznamenalo, že se akce neúčastnila média, už jen kvůli Pierrovi, který patřil do jednoho ze závodních týmů. Závod se jel z Cap-d'Ail až do Monaka. My čekaly na V.I.P. místech v cíli, kde bylo zajištěno veškeré pohodlí přímo v přístavu a s obsluhou. Fotografové se okamžitě sletěli a společně nás vyfotili. Alex mi vysvětlila, že závodů se účastní výhradně bankovní a finanční společnosti a cílem je především zábava a stmelení kolektivu.

Čekáme, než odstartují a celé to pozorujeme na obrazovce. Sotva si usrknu ledového čaje, dobrou náladu mám v háji. Fotografové začnou hbitě cvakat foťáky, když se objeví Beatrice. V upnutých modrých šatech a na vysokých červených jehlách míří přímo k nám. Přitom rozdává úsměvy a pohazuje krátkým platinovým mikádem.

Tady mám odpověď na všechny své otázky.

„Slečno Borromeo, odkud máte šaty?"

„Slečno, kdo podle vás dnes vyhraje?"

„Samozřejmě jsem přišla fandit svému příteli a doufám, že všechny porazí. Hlavně, ať je zábava, no ne pánové?" zasměje se a všichni s ní. Já jen protočím očima, které mi halí černé sluneční brýle.

„Slečno Borromeo, kdy uslyšíme zvonit svatební zvony?"

Roztomile se uculí a dramaticky si přiloží dlaň na tvář. Na moment k nám zaletí pohledem, než odpoví. „Ach, nebojte, brzy se dočkáte..."

Uslyším, jak si Alex něco zamumlá, ale nevím, co. Beatrice proklouzne kolem fotografů a zastaví se u nás. „Zdravím Alex! A švadlenko?" zamrká na mě. „Ještě jsi nezavřela ten svůj krámek?" zasměje se.

Neskutečně mě vytáčí. „Hele! Ty jedna –"

„Klid, Mayo, nestojí ti za to," usměrní mě rychle Alex a pak se otočí zpět na Beu. „Beatrice, nevím, o co se snažíš... Proč jsi vůbec přijela? Bratr ti to řekl jasně," ztiší hlas, „je konec."

„Konec?" zasměje se. „Jen já řeknu, kdy je konec a mám podporu vaší matky, abys věděla! A tady ta...," pohlédne na mě s odporem, „mi svatbu nepřekazí."

„Mayu vynech! Prostě se k sobě nehodíte, máte odlišný názory. Tečka."

Beatrice si jen odfrkne a vydá se ke svému stolu, kde se začne zdravit s kamarádkami, jí podobné.