Špinavý obchod *DRUHÝ DÍL*

VII. KAPITOLA

Juliette

Musela jsem zůstat na snídani, protože by bylo neslušné se vypařit z paláce bez rozloučení. Teda alespoň já jsem si to myslela, akorát my, mladší ročníky, jsme po včerejšku vstávali později než ostatní. Takže stejně to dopadlo tak, že jsem v jídelně u dlouhého stolu seděla sama a mazala si toust máslem. Alex ještě spala, Caroline s manželem už měli po snídani a Pierre nejspíš trávil vzácný čas s Beatricí. Usmívám se na toast, jako by to bylo kdo ví co a vzpomínám na polibek. Hmmm. Nebylo to vůbec špatné!

Napřed jsem si myslela, že ples nějak přežiju bez doprovodu a nakonec se mi líbilo ho strávit ve společnosti Sébastiena. Doufala jsem, že on bude tím, kdo ve mně znovu probudí naději. Naději na lásku... Nebo alespoň probudí mé tělo! Ušklíbnu se nad svými nemravnými myšlenkami zrovna v momentě, kdy do jídelny někdo vstoupí. Rozcuchaný zívající Pierre. Zarazí se, když uvidí můj úsměv. On se naopak moc pozitivně netváří.

„Dobré ráno!"

„Dobré... Kde jsou všichni?" zeptá se, složí se vedle mě na židli a tvář si podepře dlaní.

„Starší už jedli a tvoje sestra podle mě ještě nevstala... Copak? Nevyspaný? Bea tě nenechala zavřít oči?" laškovně na něj zamrkám.

„Přesně tak! Vrátili jsme se, někdo jí zavolal, že má pro ni sólokapra, tak pracovala snad celou noc, já si šel pak lehnout jinam, abych alespoň chvíli spal...," zamručí nevrle.

Zachichotám se. „Takhle vypadá opravdová sexuální frustrace!"

Ušklíbne se. „Hm..." Pak najednou zbystří, narovná se na židli a začne po mně s přimhouřenýma očima přejíždět pohledem. „Zato ty jsi nějaká... Ne!"

„Co?" vyděsím se.

„Neříkej mi, že ses s ním vyspala?!"

Vykulím oči. „Co blázníš! Samozřejmě, že ne! Jen -"

„Co?"

„Jen jsme se políbili," přiznám a trochu zčervenám.

„Ten teda neztrácí čas...," zamručí.

Zkoumám ho pohledem. „Pierre, já jen... doufám, že kdyby na něm bylo něco špatného, že mi to řekneš, neznám ho, ale asi se mi líbí..."

„On je...," povzdechne si a hledá slova, „on je jako já."

Rozzářím se. „Skvělý, laskavý, upřímný, zábavný a starostlivý?"

Zaculí se. „Spiš jsem myslel bohatý a známý playboy, ale dobrý chlap."

„Ty už ale nejsi playboy." Namířím na něj nožem od másla.

Přikloní se. „Kéž bych byl, to by ses včera za svitu měsíce líbala se mnou..." Překvapením pootevřu pusu. Využije toho a ukradne mi z druhé ruky namazaný toast, který si hned strčí do pusy.

„Hej!" zamračím se na něj a nakrčím nos. Jen se směje. Až pak mi to dojde. „Moment! Jak víš, že jsme se líbali venku?!"

Dál se směje. „Pověřil jsem Hectora, aby tě hlídal."

Zrudnu vzteky. Hector byl jeho řidič a při pomyšlení, že mě celou dobu sledoval, se naštvu. „Hele! Nepotřebuju žádnou ochranku! Jsem dospělá a nezávislá, tak laskavě -"

„Uklidni se, Chérie, jen jsem nechtěl, aby se ti něco stalo. Nemyslím vyloženě od Séba, jen se mi nelíbilo, že tě tam nechávám samotnou..."