Špinavý obchod *DRUHÝ DÍL*

XVII. KAPITOLA

Pierre

To doprdele není možný!

To snad nemůže...

„Pierre! Konečně ti můžu představit svoji sestru Mayu, už na tebe byla zvědavá," zaculí se nadšeně Marcus. Juliette odstoupí a teď ji uvidím v plné kráse.

Maya...

Při Marcusových slovech zrudne a hledí na mě stejně vykuleně jako já na ni. Cuknu sebou a kytici růži pro Marcusovu sestru, pro Mayu, pro ni, přehodím z jedné ruky do druhé. „Já-ahoj, rád tě poznávám, Mayo." Trošku zbrkle jí podám kytku do ruky.

Zatřepotá řasami a myslím, že je ráda, že se za ni může nepatrně schovat. „Jsem Margaret. Děkuju... Pierre."

Nastane trapné ticho a my dva po sobě pošilháváme pohledem. Samozřejmě to ostatním neunikne, tak se to snažím zakecat. „Ehm... Gratuluju k titulu."

Mračí se a hledí na mě pořád s šokem v očích. „Co? Jo, díky."

„Mayo, jsi ok?" zeptá se jí ustaraně Jul.

„Jasně, já jen... nejspíš mi přišel Pierre povědomý," vyhrkne to první, co ji napadne.

„Ty jsi to Maye neřekl jako mně?" Obrátí se Jul k Marcusovi a ten zavrtí hlavou. „Alespoň ses jí jako mně nepředstavil jako Stefano, Pierre..."

Sakra, sakra! U Juliette jsem si užíval, když jsem se jí představoval celým jménem, teď a tady o to fakt nestojím. Až to zjistí...

„Stefano? O čem to mluvíte?" Maya kouká na nás tři zmateně a já se držím, abych zmučeně nezaklel.

„Já o Pierrovi jen tak nemluvím, on ani nemá rád, když se o něm mluví jako o princi. Je to prostě Pierre, můj dobrý přítel ze studií...," vysvětluje Marcus.

Maya se tváří pořád zmateně a já už to nemůžu vydržet, přetřu si čelo a pak jednoduše řeknu: „Jsem Grimaldi." Vytřeští oči a všechna barva jí z obličeje zmizí. „Caroline je moje matka."

Juliette se uchechtne. „Podle tvého zaraženého výrazu chápu, že ho neznáš. Možná jsi ho viděla někde na internetu nebo v časopise..."

Nebo mě viděla v jednom baru v Nice a pak na hotelu. Úplně celého.

„Nejspíš...," řekne, ale neujde mi její vyčítavý pohled. „Znám jen princeznu Caroline a princeznu Alexandru a samozřejmě knížete a kněžnu. Ti jsou v pařížských domech módy ikony."

„Alexandra je moje mladší sestra, tu nejspíš taky poznáš, už se těší, až si tady něco vybere," usměji se na ni jemně, ale podle jejího tvrdého výrazu chápu, že tlachat se mnou opravdu nehodlá.

„Pierre má ještě starší sestru Charlotte a bratra Andreu," doplní mě Marcus.

„Aha. Já... měla bych dát tu kytku do vody." Otočí se a odejde někam dozadu. Nemůžu od ní odtrhnout pohled. V riflích, triku a botaskách vypadá úplně jinak. Zvlášť s vlasy spletenými do copu a tváří bez make-upu působí mladší, než ve skutečnosti je. Takhle se mi snad líbí ještě víc! Je přirozeně krásná a nepotřebuje k tomu drahé šaty a výrazný make-up.

Ale tu prdelku bych poznal všude...

Juliette ohlásí, že jde za ní a já se vzpamatuju. Zůstaneme tady s Marcusem sami, dojde ke mně s úsměvem. „Je ze salonu nadšená a hned se pustila do práce."

Jo, tak si ji pamatuji... plnou nadšení a aktivity.

„Je to od tebe hezký, že jsi přišel."