Špinavý obchod *DRUHÝ DÍL*

XIV. KAPITOLA

Marcus

Sedím v hotelové restauraci a koukám přes sklo na ulici. Čekám na Pierra. Měl se vrátit dnes dopoledne a tady jsme se měli sejít na oběd. Když jsem sem letěl, zaplavoval mě docela dobrý pocit. Tady šlo o nové začátky, o prosperitu Santiaga a počátek kariéry mé sestry, jenže jsem netušil, že mě v Monaku doběhne minulost.

Juliette.

Pořád mnou proudil vztek. Na oba dva, ale od včerejška jsem se uklidnil. Nemůžu ale říct, že by se mi spalo dobře. Neustále jsem na ni myslel...

Před hotelem zastaví černý mercedes a vyskočí z něj Pierre. Za okamžik stojí u stolu. „Marcusi?" osloví mě s trochou nesmělosti. „Vítej v Monaku." Natáhne ke mně ruku.

Trochu ho potrápím, nic neříkám a pár vteřin koukám na jeho nataženou dlaň. Nakonec vstanu a pozdravím se s ním. Viditelně z něho opadne nervozita. „Díky... Pierre." Usadíme se a zůstaneme zticha. Servírka mu přinese sklenici vody a nakonec spustí on.

„Viděl ses s ní?" zeptá se.

Jen přikývnu.

„Mrzí mě to... opravdu," sklopí pohled.

Uchechtnu se. „Nechápu, jak jsi mi to mohl zatajit, Pierre..."

„Chtěl jsem ti hned ten večer, co se tady objevila, zavolat, ale zakázala mi to."

„Říkala mi něco v tom smyslu."

„Je-byla v pořádku včera?" koukne na mě.

„Co já vím. Jste snad výborní přátelé, tak proč si to nezjistíš sám," ušklíbnu se.

„To jsme," potvrdí mi to, „ale teď je na mě momentálně naštvaná, protože jsem jí neřekl, že přiletíš už včera. Jen mi napsala, že si promluvíme, až se vrátím."

„Copak? Chtěla se někde schovat? Zase zdrhnout přes půlku zeměkoule?!"

„Marcusi...," použije na mě smířlivý ton, což mě ještě víc rozběsní.

„Co Marcusi? Co Marcusi?! V jednu chvíli jsme spolu leželi v posteli a v druhou už ji nebylo! Víš, jaký to bylo? Hledal jsem ji v New Yorku, v LA, doufal jsem, že na ni narazím v San Franciscu... A ona byla celou dobu tady!" Napiju se, abych se uklidnil.

Pierre si povzdechne. „Já tě chápu, Marcusi. Chápu vás oba. Prostě nesnesla takovou zradu... tolik lhaní..."

„Ale já jí nelhal. O tom komplotu jsem se dozvěděl několik hodin před ní. Jaký myslíš, že to pro mě bylo, když jsem zjistil, co vyvedl můj skvělý bratr?"

„A co to utajené manželství? Proč jsi mi nic neřekl?"

„Nikdo to nevěděl, Pierre. Nikdo. Z jedné opilé avantury v Las Vegas se stala noční můra."

„Copak jsi to nechtěl anulovat další den?"

Unaveně sklopím hlavu a přejedu si dlaní po zátylku. „Jasně, že jo, ale Debora mě vydírala, že ukáže fotky a kopii oddacího listu tisku. V té době byla naší modelkou. To by byl skandál. Tak ze mě rok tahala prachy. To byla největší chyba, Pierre, zaplést se s někým z firmy..."

„Jo, dokud jsi nepotkal Juliette...," zaculí se na mě.

„Hmmm," zamručím. „Neměla se to vůbec dozvědět, a druhý den bych byl rozvedený..." Povzdechnu si a zadívám se z okna.

„Jenže se to dozvěděla a v dost blbý okamžik. Všechno se na ni sesypalo, a když jsem ji viděl v slzách –"

Trhnu k němu hlavou. „Když sem přiletěla?"