Měla jsem pravdu. Skutečně jsme zanedlouho vyšly z pouště. Nejvíc jsem si užila Katiin výraz. „Vidíš, měla jsem pravdu."
Katie cosi zamumlala a přidala do kroku. Já a Arry jsme ji následovaly.
Bylo tam město. Ať jsem lovila v paměti jak jsem chtěla, nemohla jsem si vzpomenout jeho jméno. Daniel by si vzpomněl určitě. Při vzpomínce na mého bratra mi zase málem vstoupily do očí slzy.
„Mio, jsi v pořádku?" uslyšela jsem vedle sebe Arryin hlas.
Potřásla jsem hlavou. „Jo, je mi... fajn."
Arry se zamračila. „Ne, není ti fajn. Je to vidět."
Povzdechla jsem si. „Tak... tak mi není fajn, no a co?"
Arry protočila oči. „Sice tě zas tak dobře neznám, ale myslím, že to jsi celá ty."
Zahřálo mě to u srdce. Ano, Arry mě sice skoro neznala, ale tohle odhadla docela přesně. Rozpačitě jsem sklopila hlavu, aby nebylo vidět, jak se červenám. Zastrčila jsem si ruce do kapes. Že v nich mám ten kámen, který jsem našla, jsem si uvědomila, až když se ho moje ruka dotkla. Měla bych ho ukázat holkám, nebo ne?
„Co, ztratila jsi řeč?" vytrhla mě opět ze zamyšlení Arry.
Zavrtěla jsem hlavou. „Katie? Můžeš prosím trochu zpomalit?"
Zpomalila a my ji za chvilku dohnaly.
Zalovila jsem v kapse a vytáhla onen kámen.
Arry pozvedla obočí. „Odpovědi hledej v Zemi Nikoho?"
Katie se ale soustředila na něco jiného. „Hele. Ten šutr vypadá, jako kdyby nebyl celý. Nevím, jak se někomu mohlo povést ho rozpůlit, ale zajímalo by mě to."
Pro jednou jsem musela dát Katie za pravdu. „Vidíš, toho jsem si ani nevšimla, víc mě zaujala ta věta."
Katie se ušklíbla a já dostala chuť jí dát pěstí. V duchu jsem napočítala do deseti a několikrát polkla. Když jsem naštvaná, vždycky to pomůže.
„Nechte toho," povzdechla si Arry. „Nevíte ani jedna, co znamená ta věta?"
„Nejspíš není celá," nadhodila Katie.
„Tím pádem nemůžeme vědět co znamená. Ten někdo, kdo kámen rozpůlil, k tomu měl zjevně dobrý důvod," poznamenala jsem.
Na Arry bylo vidět, že přemýšlí. „Ale Země Nikoho..."
Katie se usmála. Přímo ďábelsky se usmála. „Holky? Do Země Nikoho se nikdo nedostal. Alespoň o tom nevíme. Tak co kdybychom my byly první?"
Huh, konečně jsem tuhle kapitolu dopsala. Nevím proč, ale dělala mi dost problémy.
Co si o kameni myslíte? Dostanou se holky do Země Nikoho? A dá Mia někdy Katie pěstí?
Zatím,
Kaila146
ČTEŠ
Led a oheň
FantasyArry, dcera Ledového císaře, mocného dobyvatele, nikdy neopustila jeho ledový palác. Touží po dobrodružství a po jiných lidech, takže přirozeně se jednoho dne rozhodne utéct. Na toulkách Rudou pouští potkává další dvě tajemné dívky a zjišťuje, že ne...
